Malíř Radek Pilař (autor Rumcajse a Večerníčka) mi kdysi na své chalupě nabídl kapra po maďarsku. Ačkoli nebyl Maďar ani náhodou, tohle uměl bezvadně.
Rybu vykostil a propíchal tak, aby se do děr daly nastrkat proužky paprikových lusků, slaniny a mrkve. Potom nakrájel brambory na plátky a vyložil jimi dno pekáče. Zalil je smetanou a rozpuštěným máslem. Na tento základ položil rybu, kterou předtím osolil a opepřil. A samozřejmě posypal vše maďarskou mletou paprikou. V troubě pekl (a pilně podléval), dokud maso nedostalo krásnou červenou barvu. Bylo to vynikající. Za týden jsme šli koupit do sádek v Jarkovicích nové kapry a vařili jsme znovu totéž. Proč to vyprávím? Protože mi pořád chybí v českých restauracích zajímavější úpravy kapra. A hlavně vykostěného kapra. Obligátní smažené podkovy už opravdu volají po modernizaci. Kdybych alespoň někdy viděl na jídelním lístku kapra na černo, staročeský recept, jásal bych. Nebo kapra po alsasku (na slanině a bílém víně). Nebo kapra po čínsku! Každý rok prý se v Česku vyloví přes 15 tisíc kaprů. Z tohoto množství se prý polovina vyveze. Ale zbytek u nás lidé nestačí zkonzumovat jen během Vánoc.Místo nesmyslných kampaní, které opakují pořád totéž (za velké peníze), mělo by ministerstvo zemědělství uspořádat pro širokou veřejnost hostinu, na níž by zdarma bylo možno ochutnat, jak kapří dobroty připravují mistři kuchaři, například Pohlreich, Štift, Fuchs, Sahajdák, Punčochář, Šusta, Paulus... Potom by snad české publikum pochopilo, že kapr není tak nechutná ryba, jak nás přesvědčovaly kuchařky ve školních jídelnách.