V předvolební kampani roku 1911 použil Jaroslav Hašek v zájmu své Strany mírného pokroku v mezích zákona také fintu labužnickou: lákal voliče na lahůdky, které jim údajně budou předloženy, zvolí-li jeho stranu. Na seznamu jídel byly úžasné skvosty jako například sloní rypák v rosolu, pečená velbloudí oháňka s mořskými ráčky, smažený mořský koník s pečenými chaluhami, nadívané břicho klokana, žraločí játra, tatarský sýr z kobylího mléka a paštika ze slavičích jazýčků. U té poslední lahůdky bych se rád na chvíli zastavil. Mně se totiž už několikrát stalo, že se někdo zeptal právě na slavičí jazýčky. Totiž jestli jsem je někdy ochutnal. Ne, neochutnal. Podle mého názoru jsou slavičí jazýčky pouhou metaforou. Zmiňuje se sice o nich už věhlasný římský kuchař Marcus Gavius Apicius na samém počátku našeho letopočtu, recept s tímto názvem je prý dokonce zaznamenán v kuchařské knize z roku 1375, kterou sepsal na příkaz Filipa z Valois proslulý Taillevent, kuchař krále Charlese VI., – ale všechny ty řeči kolem slavičích jazýčků beru jako kuriozitu, podobně jako například plněné velbloudy. Dnes jsou ovšem slavíci téměř na celém světě chráněným ptactvem, takže i kdyby tento pokrm existoval, tak jen teoreticky. Dočetl jsem se, že v jakési restauraci měli na lístku „Slavičí jazýčky z kachních prsíček marinované v pomeranči a čerstvé bazalce“. Představuju si, že šlo o tenké plátky masa z prsíček, jež mohou svým tvarem připomínat jazýčky. Vyřezávat slavíkům nebo plameňákům jazyky jen kvůli labužníkům, to se jistě nedělá. A pak: sehnat tolik slavíků a pečlivě jim vyřezávat jazýčky...
Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
3. května 2012
A zde jsou poslední Zápisníky, které byly vytištěny.
V předvolební kampani roku 1911 použil Jaroslav Hašek v zájmu své Strany mírného pokroku v mezích zákona také fintu labužnickou: lákal voliče na lahůdky, které jim údajně budou předloženy, zvolí-li jeho stranu. Na seznamu jídel byly úžasné skvosty jako například sloní rypák v rosolu, pečená velbloudí oháňka s mořskými ráčky, smažený mořský koník s pečenými chaluhami, nadívané břicho klokana, žraločí játra, tatarský sýr z kobylího mléka a paštika ze slavičích jazýčků. U té poslední lahůdky bych se rád na chvíli zastavil. Mně se totiž už několikrát stalo, že se někdo zeptal právě na slavičí jazýčky. Totiž jestli jsem je někdy ochutnal. Ne, neochutnal. Podle mého názoru jsou slavičí jazýčky pouhou metaforou. Zmiňuje se sice o nich už věhlasný římský kuchař Marcus Gavius Apicius na samém počátku našeho letopočtu, recept s tímto názvem je prý dokonce zaznamenán v kuchařské knize z roku 1375, kterou sepsal na příkaz Filipa z Valois proslulý Taillevent, kuchař krále Charlese VI., – ale všechny ty řeči kolem slavičích jazýčků beru jako kuriozitu, podobně jako například plněné velbloudy. Dnes jsou ovšem slavíci téměř na celém světě chráněným ptactvem, takže i kdyby tento pokrm existoval, tak jen teoreticky. Dočetl jsem se, že v jakési restauraci měli na lístku „Slavičí jazýčky z kachních prsíček marinované v pomeranči a čerstvé bazalce“. Představuju si, že šlo o tenké plátky masa z prsíček, jež mohou svým tvarem připomínat jazýčky. Vyřezávat slavíkům nebo plameňákům jazyky jen kvůli labužníkům, to se jistě nedělá. A pak: sehnat tolik slavíků a pečlivě jim vyřezávat jazýčky...
V předvolební kampani roku 1911 použil Jaroslav Hašek v zájmu své Strany mírného pokroku v mezích zákona také fintu labužnickou: lákal voliče na lahůdky, které jim údajně budou předloženy, zvolí-li jeho stranu. Na seznamu jídel byly úžasné skvosty jako například sloní rypák v rosolu, pečená velbloudí oháňka s mořskými ráčky, smažený mořský koník s pečenými chaluhami, nadívané břicho klokana, žraločí játra, tatarský sýr z kobylího mléka a paštika ze slavičích jazýčků. U té poslední lahůdky bych se rád na chvíli zastavil. Mně se totiž už několikrát stalo, že se někdo zeptal právě na slavičí jazýčky. Totiž jestli jsem je někdy ochutnal. Ne, neochutnal. Podle mého názoru jsou slavičí jazýčky pouhou metaforou. Zmiňuje se sice o nich už věhlasný římský kuchař Marcus Gavius Apicius na samém počátku našeho letopočtu, recept s tímto názvem je prý dokonce zaznamenán v kuchařské knize z roku 1375, kterou sepsal na příkaz Filipa z Valois proslulý Taillevent, kuchař krále Charlese VI., – ale všechny ty řeči kolem slavičích jazýčků beru jako kuriozitu, podobně jako například plněné velbloudy. Dnes jsou ovšem slavíci téměř na celém světě chráněným ptactvem, takže i kdyby tento pokrm existoval, tak jen teoreticky. Dočetl jsem se, že v jakési restauraci měli na lístku „Slavičí jazýčky z kachních prsíček marinované v pomeranči a čerstvé bazalce“. Představuju si, že šlo o tenké plátky masa z prsíček, jež mohou svým tvarem připomínat jazýčky. Vyřezávat slavíkům nebo plameňákům jazyky jen kvůli labužníkům, to se jistě nedělá. A pak: sehnat tolik slavíků a pečlivě jim vyřezávat jazýčky...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)