Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

3. ledna 2014



Přečetl jsem si knihu Američana Roberta Schnakenberga nazvanou Tajné životy slavných spisovatelů. Už dlouho jsem nikde nenapočítal tolik nesmyslů a omylů. Literární záležitosti na tuto stránku nepatří, avšak jedna z těch chyb se týká gastronomie. V kapitole o Ernestu Hemingwayovi píše pan Schnakenberg, že v kalifornském Harry´s Baru v Century City (který je prý přesnou kopií Hemingwayovy „oblíbené italské putyky“) se koná každoročně soutěž spisovatelových imitátorů. Hlavní cenou je výlet pro dva do Florencie, kde prý stojí originální Harry´s Bar. Že taková soutěž existuje, to je docela možné. Vím však naprosto jistě, že Hemingwayova „oblíbená italská putyka“ Harry´s Bar nesídlí ve Florencii, nýbrž v Benátkách. A rozhodně to není putyka. Je to velmi noblesní restaurace, v níž se narodily recepty na Carpaccio a Bellini. Já jsem tam na rozdíl od pana Schnakenberga byl a jedl, dokonce několikrát. Nejraději si tam dávám Ossobuco nebo Trippa alla parmigiana. A Hemingway tam byl kdysi nejen váženým štamgastem, ale také blízkým přítelem majitele, psal o tom mimo jiné i v románu Přes řeku a do lesů.
        Podíval jsem se na internet, odkud tu mylnou informaci pan Schnakenberg vzal. A zjistil jsem, že velevážený list Los Angeles Times otiskl dne 5. září 2002 článek, v němž se oznamuje ukončení činnosti Harry´s Baru v Century City (po třiceti letech činnosti) – a jakási Jessica Strandová tvrdí, že šlo o kopii slavného Harry´s Baru ve Florencii! Odtud tedy pan Schnakenberg opisoval! 
        Tedy, aby bylo jasno: ten pravý a originální Harry´s Bar je pouze v Benátkách! Tam tuto restauraci založil Giuseppe Cipriani v roce 1932 v domě, kde předtím bylo skladiště vesel gondoliérů z blízkého přístaviště. Cipriani svůj podnik nazval podle Američana Harryho Pickeringa, který byl jeho investorem. Ten příběh je velmi hezký, více si můžete přečíst v příslušné kapitole mé knihy Labužníkovy historky. Ovšem restaurací s názvem Harry´s Bar je na světě poměrně hodně. Všechny však musí mít certifikaci z Benátek, od nynějšího majitele, syna pana Ciprianiho, Arriga. Jedna taková kopie je taky ve Florencii, založil ji Enrico Mariotti v roce 1952. Jiné restaurace stejného jména jsou například v New Yorku, Londýně, San Francisku, Singapuru, Římě nebo Amsterodamu.
        Nezabýval bych se tak podrážděně jednou chybnou informací v jakési knize. Ale v poslední době bohužel čtu víc a víc takových zavádějících informací, jež se vydávají za stoprocentně spolehlivé. A odkud že ty informace plynou? Inu, z internetu! 
        Z těch nesmyslů, jichž je internet plný, stačí jmenovat třeba téměř všechny zprávy o lanýžích. Už mě unavuje je neustále vyvracet. I na Wikipedii je spousta chyb. A novináři si doslova libují v jejich kopírování a rozpatlávání.
    Nedávno jsem jsem si například přečetl, že Němci (prý podle průzkumu agentury Emnid) považují jídlo a pití za svůj největší požitek a to prý vysvětluje, proč jsou nejtlustší v Evropě. Jak  však plyne z dalších údajů, pojídání a popíjení je na prvním místě pouze pro 18% dotazovaných Němců, kdežto například sex je nejmilejší pro 14% dotazovaných, což je jen o čtyři procenta méně! Přesto novinář z této statistiky nevyvozuje, že Němci jsou díky sexu nejštíhlejší v Evropě. Odkud bral autor zprávy údaj o žebříčku tlustých a štíhlých, to už se nedočteme. Kdy už sakra někdo z českých novinářů konečně napíše, že dobře jíst neznamená tloustnout? 
      Další zpráva mě doslova uzemnila: hovězí steaky prý oteplují planetu! Kilogramový steak prý škodí životnímu prostředí víc než tříhodinová jízda autem, při níž jste doma nechali svítit všechny žárovky! Jistě, k výrobě masa je zapotřebí hodně energie, ale daleko víc je jí třeba například k výrobě počítačů! V podstatě bychom mohli napsat, že cokoli, co nevzniká přirozenou cestou a samo, bez zásahu člověka, spotřebuje nějakou energii a vyrábí skleníkové plyny! Proč si tedy novináři vyberou jako příklad zrovna jídlo? Proč nespočítají, kolik energie spotřebuje třeba obyčejné multikino nebo provoz zimního stadionu? A když už se chtějí trefovat do jídla, proč si nevyberou potraviny plné chemických přídavků? Steaky pocházejí i z biofarem, kde zvířata spotřebují jen velmi málo energie, neboť se pasou na louce.
       Všichni víme, proč média uvádějí mylné informace a neuvádějí ty pravdivé. Ty pravdivé totiž obvykle obviňují firmy, jež jsou pro daná média cennými inzerenty. My inzerci nemáme a tak můžeme psát pravdu.