Miluju Spaghetti puttanesca, je to podle mého názoru jedna z nejlepších těstovinových lahůdek, které nám dala Itálie. Zjednodušeně (a tedy velmi nedostatečně) popsány jsou to neapolské špagety v omáčce z rajčat, ančoviček, česneku, černých oliv, kaparů a hladké petrželky. Omáčka se dělá na směsi másla a olivového oleje extra vergine (panenského), což je trošku paradox, protože v překladu do češtiny jsou to „špagety podle děvek“ nebo dokonce „kurvěcí špagety“. Puttanesca je prostě italsky děvka, kurva, prostitutka, běhna, nevěstka. Avšak pozor! Jako „puttanesca“ byly rovněž od dob renesance označovány kurtizány, jež v žádném případě nebylo možno zařazovat mezi obyčejné prostitutky. Některé z nich ovlivnily dějiny, byly milenkami králů nebo významných umělců. Veronica Franco například stála modelem Tintorettovi i Veronesemu, mluvila plynně sedmi jazyky, psala básně, hrála na flétnu a dopisovala si s tak moudrým filozofem, jako byl de Montaigne. Kromě toho byla vtipná a krásná – a uměla toho využívat. Jako jediné ženě se jí podařilo svést francouzského krále Jindřicha III., který byl jinak na chlapečky. Jiná puttanesca jménem Imperia Cognati stála modelem Raffaelovi, když maloval Parnas a Proměnění a vymyslela černá prostěradla, aby na nich její běloskvoucí pleť náležitě vynikla.
Mezi italskými dámami, jež se živily sexem, se nosila „civilità puttanesca“ neboli „urozenost kurtizány“: ženy nejenže musely být krásné, ale i čistotné, vzdělané, vznešené, delikátní a zručné. To platilo i o vaření. Jsem si jist, že většina kurtizán uměla výborně vařit. Pravděpodobně právě tyto dámy vynalezly recept na skvělou úpravu těstovin. Pochybuju o tom, že takový zázrak vymyslel muž. A zde se dostáváme k meritu věci. Spaghetti (případně penne) puttanesca by měly být mistrovským, až uměleckým dílem.
Mám doma vynikající knihu, kterou sepsala Sophia Loren. Jsou to její vzpomínky na mládí, na rodinu a na přátele, doplněné Sophiinými nejoblíbenějšími recepty. Pocházela z Neapole, takže nemohou chybět ani ty úžasné špagety. Zajímavé je, že originální tradiční recept Sophia uvádí naprosto přesně, jen místo špaget používá penne. Avšak o několik stránek dříve je v její knize recept nazvaný Linguine con salsa Sophia. Je to v podstatě totéž, jen s malou změnou: bez rajčat! Kromě česneku je tam i cibule, ale česnek je spolu s piniovými jadérky, olivovým olejem a petrželkovými lístky rozmačkán do kaše zvané pesto, tedy janovské omáčky. Sophia dokonce drtí ve svém starodávném dřevěném drtiči (je to nádherné kolečko s držadly, které běhá v úzké podlouhlé misce jako v koleji) i ančovičky, olivy a kapary. Takže její sugo (jak Italové takové husté omáčce říkají) je opravdu kašovité, je přidáno za studena k osmažené cibulce a jen co se trošku na pánvi ohřeje, jsou do něj zamíchány horké těstoviny. Možná je to opravdu vynález slavné herečky, proto omáčce dala své jméno. Podezřívám však Sophii, že se tímto receptem vlastně chtěla odlišit od kurtizán.
Ve své knize vtipně poznamenává, že některé dámy se stydí objednat si v restauraci Spaghetti puttanesca. Tedy v italské restauraci a hlasitě. Jestliže se vám stane, milé české labužnice, že budete v Itálii a dostanete chuť na tuto pochoutku, suverénně si ji objednejte. Dnes už to slovo opravdu znamená něco jiného, než za renesance.
Pro úplnost (toto téma je podivuhodně bohaté) ještě připomenu jiné slavné kurtizány, jež se zapsaly do dějin nejen svou krásou a sexuálními dovednostmi, ale i kuchařským uměním. Markýza de Pompadour se narodila jako Jeanne-Antoinette Poisson. Byla krásná a vtipná, znala se s Voltairem i Montesquiem, vydržovali ji muži. Až se stala milenkou francouzského krále Ludvíka XV. Dostala titul markýzy a protože byla nejen vynikající milenkou, ale i skvělou kuchařkou, stalo se jídlo součástí její taktiky, jak si udržet královu přízeň. Zahrnovala Ludvíka XV. vybranými lahůdkami, jež měly i další důležitou vlastnost: posilovaly královu mužnost a dodávaly mu sil. Mezi jídla s afrodiziakálními účinky řadila především zelený chřest, zvláště jeho špičky - a byla vlastně původcem legendy, která se v pozdějších letech o chřestu vytvořila. Do dějin však vešla hlavně receptem na polévku Consommé à la Pompadour, které se připisovaly rovněž afrodiziakální účinky. Polévka obsahuje mimo jiné račí ocásky, kuřecí maso, pórek, černé lanýže, sekt a řapíkatý celer. Král byl prý schopen po konzumaci této polévky pomilovat tři dívky během jedné noci. Dalším jejím receptem jsou Beignets d´ananas à la Pompadour (Ananasové koblihy Pompadour).
Další zajímavou kurtizánou byla Marie Jeanne Bécu, známá z učebnic dějepisu jako hraběnka (comtesse) Dubarry, metresa francouzského krále Ludvíka XV., tedy následovnice madame de Pompadour. Oficiálně byla u dvora představena v dubnu 1769, tedy pět let po smrti madame de Pompadour, ve svých šestadvaceti letech. Této interesantní dámě je připisován recept na Côtelette de veau Dubarry (Telecí kotlet Dubarry). Její zásluhou si Francie oblíbila květák, neboť král ho nechal přivézt z Kypru právě na žádost své milenky. Přesvědčovala ho totiž, že je to afrodisiakum. Opět tedy Ludvík XV. dal přednost tomu, co posilovalo jeho potenci. Ludvíkovi bylo tehdy kolem sedmdesátky. A na květáku (a červeném i bílém víně) dusila hraběnka Dubarry ty telecí kotlety.
Za revoluce byla bohužel popravena.