Francouzská novinářka Ninette Lyon měla štěstí, když jí Picasso v roce 1964 poskytl rozhovor pro časopis Vogue. A během tohoto interview blahosklonně sdělil hezké mladé novinářce i svá soukromá tajemství, mezi nimi i dva recepty na svá oblíbená jídla. Byl to guláš z úhoře a omeleta po nicesku (tortilla niçoise). Tehdejší Picassova manželka Jacqueline jen suše poznamenala: „Picasso o jídle rád mluví, ale jí málo, jako koza. Rozhodl se, že bude spíše malovat než jíst.“
Oba Picassovy recepty teď znovu vyšly ve Vogue. Nejsou složité. Takzvaná Tortilla vyžaduje jen cibuli, paprikové lusky, rajčata a vajíčka, nic překvapivého. Je to prostě zeleninová omeleta. Úhoří guláš je trošku složitější: kromě cibule a úhořího masa obsahuje také žampiony, vepřovou šunku, červené víno a spoustu koření.
O Picassovi byly napsány stohy knih, ale jídla se vlastně týkala jen jedna jediná. Jmenuje se À la table de Picasso (U stolu s Picassem), má podtitul Le Goût de la Fête (Sváteční chuť) a napsala ji Ermine Herscher. Kromě oblíbených Picassových receptů zde jsou i reprodukce obrazů s gastronomickou tématikou. Divili byste se, kolik jich je. Spousta! Picasso jídlo nejen miloval, ale i maloval. Paní Jacquelina ho asi málo znala.
Kromě jiných je v knize i zajímavý recept na pokrm nazvaný Le bar „rayé“ d' Alice Toklas, což je výtvarně pojatá ryba (viz foto), jak ji dělala Alice Toklas, partnerka americké lesbické spisovatelky Gertrudy Stein, která žila ve třicátých letech dvacátého století v Paříži a byla patronkou mnoha začínajících umělců, mimo jiné i Picassa a Hemingwaye.
Když v roce 1967 Alice B. Toklas v Paříži zemřela (bylo jí 89 let), zanechala po sobě sbírku receptů, z nichž některé získala od přátel Gertrudy Steinové – a také od Picassa. Picasso byl spolu s Appollinairem prvním ze stálých návštěvníků jejich „salonu“, kde se mimo jiné také skvěle vařilo. Alicin slavný recept na fondán z marihuany a hašiše vešel do historie.
„Alice byla jednou z opravdu nejlepších kuchařek všech dob,“ řekl americký slavný šéfkuchař James Beard.
Tento muž byl jednou svědkem, jak Alice nakupovala ve svém oblíbeném lahůdkářství u Fauchona na Place de la Madeleine. Nikam jinam nechodila. Tehdy prý koupila pár tetřívků a košík čerstvé zeleniny.
„Alice byla jednou z opravdu nejlepších kuchařek všech dob,“ řekl americký slavný šéfkuchař James Beard.
Tento muž byl jednou svědkem, jak Alice nakupovala ve svém oblíbeném lahůdkářství u Fauchona na Place de la Madeleine. Nikam jinam nechodila. Tehdy prý koupila pár tetřívků a košík čerstvé zeleniny.
Picasso údajně z jídel slečny Toklasové nejvíc miloval právě originálního pruhovaného mořského okouna, kterého si pak i sám podle jejího receptu dělal. Alice rybu vykuchala a zbavila hlavy a ploutví, potom uvařila v zeleninovém vývaru, zbavila kostí a kůže, načež ji potřela majonézou a v pruzích pak rozdrcenými vařenými žloutky, bílky, jemně nasekanou směsí petrželky a kerblíku. Bylo to spíše výtvarné dílo než kuchařský majstrštyk, avšak chutnalo to prý výborně.
Rád bych se ještě zmínil o tom známém pařížském lahůdkářství u Fauchona. Milan Kundera jednou kdesi v jednom ze svých románů napsal, že je tam „každé zboží desetkrát dražší než jinde, takže sem chodí nakupovat jen ti, kterým dělá větší potěšení platit než jíst“.
Společnost Fauchon byla založena v roce 1886 v Paříži jako lahůdkářství s nejkvalitnějším mezinárodním zbožím. Vytvořila si i vlastní značku, vyrábí a prodává lahůdky včetně koláčů a pečiva, chleba, cukrovinek.
Zakladatel značky Auguste Fauchon se narodil v Calvadosu v roce 1856. Přistěhoval se do Paříže v roce 1880 a začal pracovat jako pouliční prodavač s vínem a lihovinami. V roce 1886, když mu bylo třicet let, otevřel si onen věhlasný obchod na Place de la Madeleine. Tato první prodejna stále existuje a je po celkové rekonstrukci v provozu více než sto let plných expanze a transformace.
Kvalita produktů vyrobených firmou Fauchon a četnými předními dodavateli symbolizuje francouzský styl luxusu. To fungovalo v podstatě i během 2. světové války, kdy byl naprostý nedostatek kvalitních výrobků.
Kvalita produktů vyrobených firmou Fauchon a četnými předními dodavateli symbolizuje francouzský styl luxusu. To fungovalo v podstatě i během 2. světové války, kdy byl naprostý nedostatek kvalitních výrobků.
Auguste Fauchon zemřel v roce 1945 a jeho děti prodaly společnost v roce 1952. Potom převzal firmu Joseph Pilosoff, jemuž předtím patřila věhlasná firma Chocolat Poulain, ale také Salon Ciseaux d'Argent v Saint-Cloud a obchodní dům „U tisíce košil“ v Paříži. Až do roku 1968 se firma Fauchon snažila „otevírat nové trhy“, v roce 1968 dokonce začala distribuovat „foie gras pro chudé“.
Nedávno jsem se u Fauchona zastavil a koupil jsem si tam tu proslavenou krabičku s husími játry. I když rozhodně nebyla pro chudé, udělala mi velkou radost.