Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

29. ledna 2016








Když v roce 1899 přišel do kuchyně londýnského hotelu Carlton nový šéfkuchař jménem Auguste Escoffier (1846-1935), zavedl okamžitě nový způsob servírování pokrmů, místo tehdy tradičního a zaběhnutého způsobu zvaného table d'hôte. Tehdy se všechny pokrmy nosily na stůl najednou a hosté si brali podle své chuti z mís – tomuto způsobu se říkalo také „ruský“, ovšem sami Rusové ho nazývali – podržte se - бизнес ланч (business lunch)! Escoffier zavedl způsob, který nazval po francouzsku (byl Francouz) à la carte. To znamená „podle jídelního lístku“. Předtím host neměl takovou svobodu volby a platil vždy celkovou sumu (prix fixe), kdežto nyní si každý host vybral z předloženého seznamu pokrmů ten nebo ty, jež objednává. A u každého pokrmu byla uvedena jeho cena. Jednotlivé chody pak byly hostu přinášeny postupně: nejprve předkrm, potom hlavní chod, nakonec dezert. Brzy se tato metoda úspěšně zavedla v restauracích po celém světě. S jedinou výjimkou: tou bylo menu. Menu znamenalo souhrnný „balíček“ pokrmů za společnou cenu. Menu mohlo být tříchodové, ale také třeba desetichodové. Jeho složení se většinou nedalo měnit. Menu nabízely restaurace většinou v poledne, jako denní nabídku, obvykle vedle (mimo) běžného seznamu à la carte. Večer pak fungoval běžný výběr z jídelního lístku.
          V poslední době se však tato praxe mění. Už několik významných restaurací (většinou špičkových, tedy michelinských) přešlo na jiný způsob nabídky. Nabízejí hostům už jen menu, v poledne i večer. Mohou si to dovolit, protože hosté do těchto podniků přicházejí proto, že důvěřují šéfkuchaři a rozhodování rádi ponechají na něm. Dalším (a jak se zdá, rozhodujícím) důvodem je však značný zisk z ušetřeného materiálu. Metoda  à la carte totiž znamená, že na konci provozního dne zůstává v kuchyni mnoho nevyužitých pokrmů. Hosté si je prostě z lístku neobjednali. Co s nimi? Vyhodit?
          Dokonce i restaurace v londýnském hotelu Carlton, kde Escoffier metodu à la carte zavedl, se nedávno rozhodla omezit svobodu svých hostů a zavedla menu nejen na obědy, ale i na večeře.
          V deníku Financial Times se 20. ledna objevil článek od redaktorky Natalie Whittle. Tato dáma píše, že stále více londýnských restaurací se rozhodlo nabízet menu (pouze menu) nejen v poledne, ale i večer. 
          Například francouzský šéfkuchař Claude Bosi z londýnské restaurace Hibiscus v hotelu Mayfair, oceněné dvěma hvězdičkami Michelin, nabízí nyní i večer pouze Surprise menu („překvapivé menu“) za 135£ . Obě legendární japonské restaurace Nobu v Londýně (obě letos překvapivě ztratily hvězdičku Michelin) začínají tiše a nenápadně nabízet večer také určitý druh menu (krabičku bento se sklenicí Prosecca za 38£ ), avšak zatím mimo běžný lístek. Jak se zdá, i Nobu by později rádo odešlo od systému  à la carte. Restaurace Fera v londýnském hotelu Claridge má večer tříchodové menu se sklenicí šampaňského za 39£. Podobný systém zavádí také Mikael Jonsson v londýnské restauraci Hedone. Rovněž Stéphane Borie, francouzský šéfkuchař restaurace The Checkers v Montgomery ve Walesu, oceněné hvězdičkou Michelin, zvolil tento nový způsob nabídky.
           Rebecca Burr, šéfeditorka Michelinu, k tomu podotýká: „Je to zajímavá novinka, avšak přece jen by zde měla být aspoň minimální možnost volby, tedy možnost malých výjimek nebo alternativ, možnost svobodnějšího rozhodování hosta.“
           V Paříži nabízí večerní menu carte blanche avantgardní restaurace Septim, v níž šéfkuchařem je Bertrand Grébaut. Také restaurace Le Chateaubriand, která patří mezi podniky v novém stylu bistrot nouvelle, nabízí večer menu unique (unikátní menu) za 70€. 
          „Za jednotnou cenu ochutnáte vše!“ hlásají reklamní letáky tříhvězdičkové restaurace Eleven Madison Park v New Yorku, jedné z nejlepších ve městě. Jejich cena za večerní několikachodové (až 15 chodů) menu je však dosti vysoká: 295$. 
           Z Anglie se tato móda dostala i do Německa. Také Alfons Schuhbeck, slavný německý televizní šéfkuchař, zavedl ve své jednohvězdičkové restauraci Schuhbecks in den Südtirolen Stuben v Mnichově systém celodenního menu. Hosté si mohou vybrat z několika nabízených variant (u každého chodu nejméně tři varianty) minimálně tři chody. Tříchodové menu stojí 78€, čtyřchodové 98 €, pětichodové 108 € a šestichodové 118 €. 
           Někteří hosté přivítali tuto metodu s nadšením. 
           Jeden z oslovených labužníků redakci řekl: „Nejsme natolik zkušení a znalí, abychom správně sestavili pořadí a kombinaci pokrmů tak, aby všechny chutě spolu ideálně ladily. Když jdeme do dobré restaurace, důvěřujeme kuchaři.“
           Šéfkuchař Mikael Jonsson říká: „Vidím pořád víc hostů, kteří si nechtějí lámat hlavu výběrem jednotlivých chodů. Chtějí se prostě posadit a jíst.“