Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

12. srpna 2016

Zápisník labužníka 12/8/2016


Jedno často užívané slovenské úsloví zní „tlačenie kalerábov do hlavy“. Tedy česky tlačení kedlubnů do hlavy. Obdobný český výrok je „vrážet klíny do hlavy“. Myslí se tím zejména způsob, jakým muži svádějí ženy. Chrlí na ně lavinu sladkých slov, oblbují je vylhanými květnatými frázemi.  Slováci takovým svůdníkům říkají „kalerábisti“. Slovenský zpěvák Miro Šmajda dokonce nazval jednu svoji písničku Kaleráby. A není tam ani slovo o vaření. Miro zpívá: „Iba do hlavy ti tlačím kraviny a kaleráby...“ Také zpěvačka Michaela Pašteková zpívá „Kaleráby, kaleráby tlačíš mi do hlavy, už ma to nebaví...“ 
         Marně přemýšlím, proč si Slováci pro tuto metaforu vybrali zrovna kedlubny. Tuto chutnou zeleninu přece není nutno nikomu vnucovat. Jako například rybí tuk. 
         Na Ostravsku se kedlubnům říká „keleruby“. A velice populární jsou tam některé kedlubnové pochoutky: například kedlubny dušené na másle nebo kedlubnové řízky. Kedluben (latinsky Brassica oleracea var. gongylodes) je vyšlechtěnou varietou druhu zvaného brukev zelná a je považována za jednu z nejžádanějších košťálových zelenin. Její původní forma se už ve volné přírodě nevyskytuje. Jako většina košťálovitých i kedluben pochází z oblastí okolo Středozemního moře, jako další místo původu je udávána oblast Tibetu v Číně. Kedluben je dvouletá rostlina, vysoká dvacet až padesát centmetrů, která v prvém roce vytváří typickou nadzemní stonkovou hlízu (bulvu) o průmeru 10-15 centimetrů. Ta vzniká zkrácením a sekundárním ztluštěním nevětveného stonku, bočním růstem meristémového pletiva u vegetačního vrcholu. Z hlízy vyrůstající dlouze řapíkaté listy s podlouhlými, elipsovitými až okrouhlými čepelemi. Hlíza bývá kulovitá, elipsoidní nebo svrchu zploštělá, na povrchu může mít barvu šedozelenou až žlutozelenou nebo fialovou, shodně bývají zbarveny i listy. Uvnitř hlízy je šťavnatá dužina bílé barvy. Druhým rokem vyrůstá stonek (košťál). Hlíza se ovšem musí v kuchyni použít ve chvíli, kdy je ještě mladá a pružná, později začně dřevnatět a ztrácí dobrou chuť. Výborné je také kedlubnové zelí nebo kedlubnová polévka. Francouzi říkají kedlubnům Chou-rave a milují je například plněné mletým telecím masem (Choux raves farcis à la viande hachée). Oblíbený je také kedlubnový gratin, zapékaný nákyp připravovaný podobně jako bramborový, s vejcem, sýrem a smetanou. V Německu říkají této zelenině Kohlrabi a dělají z ní například smažené bramboráčky.
         Pokud jde o samotné Slovensko, najdeme tam na jídelních lístcích takové názvy jako například Kalerábovo-paradajkový šalát, Halušky s kalerábom, Vyprážaný kaleráb, Kaleráby plnené mäsom, Kaleráb na masle so syrom, Nátierka z kalerábu a mrkvy, Mrkvovo-kalerábové osvieženie, Mrazený kaleráb, Kalerábová polievka s cícerom, Cestoviny s kalerábom, Marinované kalerábové plátky s orechami, Kalerábové placky, Kalerábové pečené fašírky, Zapékané kaleráby so salámou... Myslím, že není nutno překládat. Pokud nevíte, co je cícer, pak tedy vězte, že je to cizrna.
         Začali jsme však kedlubnovou metaforou a pak je tedy třeba dodat, že gastronomické metafory se ovšem používají i v češtině. Že obtloustlý mladík je buřt, to chápu. Nechápu však, proč se krásné štíhlé dívce říká buchta. Že bábovka je někdo měkký, dá se pochopit. Když se o něčem řekne, že je to guláš, musí být ihned každému posluchači jasné, že to znamená „smíchat cokoli s čímkoli“. Nebo kobliha, vdolek. Když nějaký mladík dostane tuto přezdívku, je každému ihned jasné, o jaký typ chlapce jde. Naopak: když se o nějakém mladíkovi řekne, že je řízek, znamená to svalnatce s pevným tělem. Proč? Řízky jsou přece křehoučké! Když se o někom řekne, že je salát, znamená to bezesporu, že nic neumí a není pevný. Proč? Šunka je staré auto. Proč? Kdo s kým peče znamená vztahy odehrávající se nejen v kuchyni u plotny. Lámání chleba byl důležitý okamžik při obchodních jednáních ve starém Římě: tato jednání se totiž většinou odbývala během jídla. A došlo-li na lámání chleba, byla hostina (a obchodní debata) ve fázi, kdy opravdu šlo o to nejdůležitější. Bible ovšem dala tomuto výrazu ještě i jiný význam, protože Ježíš údajně při poslední večeři vzal chléb, lámal ho a rozdával apoštolům jako své tělo. 
         Co znamená házet hrách na zeď, dobře víme také všichni. Co znamená „dostat se do pěkné kaše“, to také víme všichni. Ostatně neříkáme to jen my Češi, také Italové mají skoro stejnou frázi: Ti sei messo in un bel pasticcio! Mimochodem: Italové mají ještě jedno přísloví, které s naším tématem souvisí: Gallina vecchia fa buon brodo! Znamená to, že i stará slepice je dobrá na polívku. A ještě jedno italské přísloví se mi líbí: Meglio l'uovo oggi che la gallina domani! Znamená to, že lepší je vejce dnes než slepice zítra. 
        Ostatně i mnoho významných věcí je přirovnáváno k jídlu. Nudlička je také to, co teče z nosu během rýmy. Koláč je také kulatá mlha kolem hvězd, nebo ostatně cokoli kulatého. Město New York je Big Apple – Velké jablko. Italům se někdy říká Makaróni, podobně jako Angličané říkají Francouzům Frogeaters nebo Němci Froschfressers (žabožrouti). Dauphin je nejen následník trůnu, ale také delfín a dokonce i bramborový nákyp! Gratin Dauphinois byl prý totiž vymyšlen ve stejnojmenném francouzském regionu. A když Čech řekne: „To je jiný kafe!“, má to význam takřka politický. Stejně jako „přidejte do toho textu nějakou omáčku“. V šedesátých letech se dokonce některým politikům říkalo „konzervy“. A klobása se někdy říká mužskému penisu.