Opět jedno aktuální téma. Na regálech obchodů se od čtvrtka 17. listopadu začaly i u nás objevovat láhve s červeným vínem označeným jako Beaujolais Nouveau nebo Beaujolais Villages. Na propagačních plakátech se toto víno označuje také jako Beaujolais Primeur. Často se mě lidé ptají, jestli si mají to víno koupit, jestli je opravdu tak výjimečné, jak hlásá reklama. Třikrát jsem už na to téma hovořil v televizním zpravodajství, ale teď už mě nezvou, zřejmě proti mému názoru protestovali obchodníci.
Jak to tedy je?
Do roku 1985 bylo víno z odrůdy Gamay, která se pěstuje v oblasti Beaujolais (a také v přilehlém Beaujolais Villages) na trhu pouze v sudech. Do lahví se nedávalo. Bylo to prostě „sudové víno“, jaké známe i u nás. Prodávalo se lacino ve vinařských sklípcích, čili jak říkáme my v Česku, ve vinotékách. Nebylo pokládáno za příliš kvalitní a přibližně tři měsíce po příchodu na trh už se podle odborníků „nedalo pít“. Nevydrželo prostě delší zrání. Čas strávený v sudech mu neprospíval, nýbrž ubližoval. Mnozí milovníci vína proto Beaujolais označují za podřadný mok, jehož hlavním úkolem je upoutat pozornost na oblast, kde se produkuje řada kvalitních vín, jež však čelí silné místní a zahraniční konkurenci.
Beaujolais je víno z odrůdy Gamay, která pochází z vinic o rozloze 16.000 hektarů v regionu mezi Lyonem a Mâconem. Víno je charakteristické silnou vůní s ovocným buketem. Mladé beaujolais je tradičně ovocné, svěží víno, které se snadno pije. Vyznačuje se jemnými tříslovinami a středním tělem. Doporučuje se podávat vychlazené na 11°C až 13°C. Vinaři z Beaujolais pěstovali odrůdu Gamay už velmi dlouho, v padesátých letech minulého století se dokonce tato odrůda stala nejčastěji pěstovanou v uvedené oblasti. Mimo své rodiště se však prodávala jen málo. A vinaři byli samozřejmě nespokojení s výdělkem a hledali způsob, jak ho vylepšit.
Až pak přišel vinař Georges Duboeuf, jeden z nejvýznamnějších vinařů v oblasti Mâconu (a jehož rodina pěstuje víno už po čtyři století), s geniálním nápadem: ustanovit třetí čtvrtek v měsíci listopadu jako den, kdy „přichází nové Beaujolais“ a vyvolat kolem tohoto data velkou reklamní kampaň. Základem kampaně bylo tvrzení, že „podle kvality nového Beaujolais se ihned pozná, jaký bude tento ročník i v případě jiných odrůd, jestli dobrý nebo špatný“. I ti odborníci, kteří si kvality vína Beaujolais příliš neváží, nemohou popřít fakt, že šlo o geniální a triumfální marketingový počin, který Duboeuf vymyslel. Ve Francii i jinde se k jeho degustaci pořádají společenská setkání. Pamatuju si, jak na konci osmdesátých let žila už od začátku listopadu celá Paříž v horečném očekávání „nového Beaujolais“, lidé na ulicích diskutovali o jeho kvalitě a když nastal kýžený čtvrtek, viděl jsem spoustu lidí, kteří si pyšně nesli domů tašky plné vína.
Duboeufovi se tedy nápad vyplatil.
Když bylo Georgesovi osmnáct let, odešel ze studií a začal vést firmu společně se svým bratrem. Duboeuf se oženil s přítelkyní Rolande na začátku šedesátých let a dnes má s ní dvě děti, dceru Fabienne a syna Francka. Značka L’Ecrin Mâconnais-Beaujolais se stala od roku 1964 nejznámějším vínem v oblasti. V roce 2007, kdy bylo Georgesovi 74 let, předal vedení firmy synovi Franckovi. Duboeufova firma dává nyní na trh v pěti vinařstvích kolem čtyř milionů lahví Beaujolais Nouveau. V posledních pětačtyřiceti letech prodali více než 70 milionů lahví.
Nové Beaujolais tedy přichází každý třetí čtvrtek v listopadu již od roku 1985 a proslavilo se postupně po celém světě. Doslova ho zbožňují Japonci, kteří se v posledních letech stali hlavními zahraničními klienty producentů mladého vína z Beaujolais. Do země vycházejícího slunce vždy odchází na sedm milionů lahví. Převážejí ho speciální letadla, naplněná až po střechu pouze lahvemi. Daleko za Japonskem jsou na druhém místě USA s počtem 1,8 milionu lahví. Úspěch mladého Beaujolais tkví ovšem především v rozsáhlém marketingu, který neutuchá ani dnes. Jen rozhlasová kampaň ve Francii, kde se tohoto vína prodá tradičně nejvíce, letos zahrnuje odvysílání 310 reklamních spotů na čtyřech celostátních stanicích. Všechny reklamy na Beaujolais Nouveau však musí končit povinným zákonným dovětkem „Nadměrné pití alkoholu je nebezpečné pro zdraví, je nutné ho konzumovat s mírou“.
Letošních asi 750.000 hektolitrů nového beaujolais představuje zhruba 100 milionů lahví o obsahu 0,75 litru. Letošního zářijového vinobraní se zúčastnilo více než 20.000 sběračů a nosičů. Víno z odrůdy Gamay je od konce minulého století asi vůbec nejznámějším mladým vínem na světě. Ačkoli na českém trhu se objevuje už od začátku padesátých let, v České republice se přesto zatím nijak zvlášť neprosadilo. Úspěšně mu zde totiž (zvláště v poslední době) konkurují česká a moravská mladá vína, jimž se u nás říká „svatomartinská“. Přicházejí na trh obvykle 11. listopadu (na svátek Svatého Martina) a jejich kampaň je bezesporu kopií kampaně beaujolaiské. Je to paradox, neboť je známo, že svatý Martin byl zapřísáhlý abstinent. Nelze však popřít, že konzumace českých a moravských mladých vín od roku 2005, kdy „svatomartinská“ kampaň začala, výrazně stoupla. Tehdy činila roční produkce 125.000 lahví, od roku 2012 se udržuje nad dvěma miliony. Přesto si já osobně dám raději svatomartinskou husu než takzvané svatomartinské víno.
Dovolím si na závěr dát svým čtenářům radu: užijte si Beaujolais, dokud je opravdu nové a čerstvé. Ale po Novém roce už ho moc nekupujte. Natož pak na jaře nebo na začátku léta, kdy se pořád ještě v českých supermarketech nějaké lahve s tímto označením objevují. To už prostě není Beaujolais Nouveau, nýbrž Beaujolais Vieux.