Pokud jde o Tripolis, najdete na mapách několik měst s tímto názvem. Jmenuje se tak nejen hlavní město Libye, ale také jedno město řecké (v krají zvaném Arkádie, který je součástí Peloponésu) a jedno město libanonské (jinak Tarábulus, asi 85 kilometrů na sever od hlavního města Bejrútu na východním pobřeží Středozemního moře). A pod stejným názvem najdete ještě i několik malých městeček porůznu ve světě. Slovo samotné vzniklo bezesporu jako označení něčeho, co se skládá ze tří částí: Polis znamená řecky město, obec nebo městský stát, představuje typ starověkého řeckého městského státu, který se vyvinul v archaickém období - jedná se tedy o předchůdce moderního města i státu. Pro mne je zajímavé, že pod názvem Tripolis se čas od času objevovaly v Čechách i na Moravě restaurace nebo noční podniky, často i nevěstince. Jako například v Českých Budějovicích, Brně a Ostravě. Stejný název však mají dodnes některé restaurace ve světě, například v Kanadě nebo v Německu. Proč si zvolily právě tento název? Inu, většinou jde o restaurace, kde se vaří řecká kuchyně. V New Yorku však existuje jedna velmi dobrá libanonská restaurace pod názvem Tripoli.
A existuje dokonce i jedno libanonské jídlo, jemuž se říká Tripoli. Je to zkrácený, běžně používaný název. V celé parádě se to jídlo (prodávané na starých arabských tržištích neboli Old Souk) jmenuje anglicky Dad's Samkeh Harra („tatínkova pálivá ryba“), arabsky pak jen Samke Harra. Jeho složení je zajímavé: základem je bílá ryba (například halibut nebo mořský ďas, ale i docela obyčejná plotice), dále pak piniové oříšky, olivový olej, cibule, rajčata a česnek. Koření: pepř ve všech dostupných podobách, koriandr, bobkový list a tahini (sezamová pasta). Rybu je třeba vykuchat a uvařit, potom zbavit kůže, vykostit, osolit a nakrájet na malé kousky. Někteří kuchaři dokonce rybí maso rozmačkají vidličkou na kaši. Na oleji je třeba mezitím podusit všechny ingredience včetně koření. Nešetřit, pokud jde o tahini! Sezamové pasty musí být značné množství, její chutí musí nasáknout i rybí maso, když na ně hotovou omáčku nanesete! Nakonec se na rybu nakladou plátky citronu.
V této souvislosti bych však rád upozornil na jednu jinou podobnost. Najdete ji v portugalském slovníku. Nemá nic společného s Tripolisem, avšak svádí k záměně. Tripas jsou totiž drštky (podobně jako v angličtině Tripes nebo v italštině Trippa). A Tripeiros je portugalský výraz (mírně posměšný) pro „jedlíky drštěk“, čímž jsou míněni obyvatelé Porta a okolí. Dršťkami z Porta začíná podle pověstí éra portugalské světovlády. Když prý v roce 1415 sháněl princ Jindřich Mořeplavec (Henrique o Navegador) prostředky na výpravu proti africké Ceutě, dali mu Porťané, co měli cenného - k jídlu si nechali jen ty dršťky. Nešlo o žádnou bezvýznamnou válku. Tažením na Ceutu v roce, kdy byl upálen Jan Hus, začala velká odysea evropských zámořských objevů a výbojů.
Paradoxem je, že Jindřich zvaný Mořeplavec sám nikdy neplul po moři. Umožňoval to však jiným a koráby, které neúnavně posílal podél Afriky, postupně zmapovaly africké pobřeží a připravily půdu pro cestu do Indie. Vozily do Evropy například pepř, právě jejich zásluhou se stal oblíbeným kořením. Rodný dům Jindřicha Mořeplavce v Portu, v ulici Rua Alfandega, město pietně opatruje. Sto let po tažení na Ceutu si Portugalci nárokovali půlku světa. Když začal zámořský obchod s kořením něco vynášet, získal na něj výlučné právo Lisabon.
Zpátky k Tripolisu. Na Moravě není pouze restaurace Tripoli v Brně.
Bezesporu zajímavé je označení „slovácký tripolis“ pro trojměstí Kunovice-Uherské Hradiště a Staré Město. Město Uherské Hradiště je odedávna přirozeným středem Slovácka - regionu proslulého svébytným folklórem, cimbálovou muzikou, dobrým vínem, překrásnými kroji a řadou zachovalých lidových tradic. Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Avšak za Hradišťany se považují rovněž obyvatelé Kunovic a Starého Města. Jinak se ovšem oblasti, jejímž centrem je Uherské Hradiště (a do které patří celkem 54 obcí) říká Dolňácko. Typická jídla tohoto regionu jsou: pohančená (pohanková) kaša sladká nebo se sýrem, pohančená kaša se škrakú (s opečenou bílou slaninou), kontrabáš (pohanka zapečená s bramborami, slaninou, cibulí, česnekem a klobásou nebo uzeným masem), polévka kyselica, palibrada (vařené zelí se slaninou), osúchy (bramborové placky pečené v troubě, zapíjejí se smetanou), lata (bramborák pečený v troubě na pekáči), domikát (tvarohová polévka s bramborami a vejcem), pagáče (placičky z mouky), varmuža (krupicová kaše s vejci a slaninou), šližky s trnkovou omáčkou (noky se švestkovou omáčkou), chebzové řízky (květ černého bezu v trojobalu smažený na sádle), zoftový guláš (skopový guláš s bramborem), kyselá máčka (omáčka, jejímž základem je lák z kyselého zelí), pečeňáky (pečené plátky brambor s česnekem) nebo švestkové knedlíky s tvarohem.
Nedaleko Slováckého tripolisu, v samém srdci Dolňácka, najdete restauraci, která stojí za pozornost. Jmenuje se Slovácká hospoda a postavili ji její zakladatelé už v roce 1416 (!) na vojenské a obchodní cestě z Moravy do Uher, ve vesnici Hradčovice, jako zájezdní hostinec. Té cestě se říkalo „zemská stezka“ a jezdili po ní formani s vozy plnými zboží, táhli po ní vojáci na cestě do bitev a občas tudy jeli i králové. Na dvoře hospody přepřahali své koně. Byla zde první pálenice slivovice a borovičky. Potom v sedmdesátých letech se zde natáčel televizní seriál Slovácko sa nesúdí. Bohužel pozdější majitelé při přestavbě zrušili krásnou sedlovou střechu z osmnáctého století, která neměla památkovou ochranu. Nahradili ji dřevěnou nástavbou s hostinskými pokoji. V restauraci můžete ochutnat například pěry (knedlíky) s povidly sypané mákem, tvarohem a cukrem. Nebo erteple (brambory) na loupačku s máslem a kysanou smetanou. Nebo dokonce „slovácký hamburger“!
Pobavil mě recept, který jsem našel na internetu: jmenoval se Rybí filé po dolňácku. Filé (nebylo uvedeno, z jaké ryby) se pokrájí na porce, osolí, dá do pekáče na rozpálený olej a prudce opeče po obou stranách. Potom se na každou porci položí vrstva scezeného a pokrájeného leča. Vše se zaleje smetanou, v níž je rozšlehaná mouka. A nechá se zapéct v troubě asi 15 minut.