Významná evropská televizní stanice 3SAT vysílá v poslední době řadu hraných filmů s kulinářskou tematikou - od těch nejslavnějších (Velká žranice, Babetina hostina nebo Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec) až po méně známé.
Myslím, že žádný z těchto filmů se zatím v českých televizích neobjevil. Já aspoň o tom nevím. A jestli, tak byl určitě nemilosrdně zařazen někam po půlnoci. Už slyším, jak říkáte: „Zase nějaký vaření?" Pozor! Jde o filmy vynikající umělecké hodnoty. Babetina hostina dokonce získala Oscara. A vaření je v těchto filmech nedílnou součástí pozoruhodného děje.
V českých filmech se zatím vařilo jen málokdy. Výjimkou byly některé filmy Juraje Herze. Obsazoval s oblibou dva herce, kteří už mezi námi nejsou a kteří byli profíky nejen pokud šlo o herectví, ale také pokud šlo o vaření. Jiří Němeček byl vyučený pekař a uměl plést housky bravurně jednou rukou, případně oběma dvě najednou. Karel Augusta by vyučený kuchař a krájel cibuli tak perfektně, že nepotřeboval dubla: mohl si dovolit být při této činnosti v záběru celou postavou, nejen detailem na ruce. Oba, Němeček i Augusta, předvedli své umění například ve filmu Holka na zabití.
Dodnes lituju, že žádnou kuchařskou roli nedostal Bohuš Záhorský. Moc po tom toužil, několikrát mi to řekl. Bohužel nikdo z režisérů mu toto přání nesplnil. A byl by to kuchař úžasný, uměl všechno a pozorovat ho při práci byl zážitek přímo umělecký. Škoda, věčná škoda. Takže máme dnes vzpomínky pouze na Stanislava Neumanna v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele (tam jsme ho ale v práci, tedy u plotny, neviděli) a na Pepíka Dvořáka z toho podivného seriálu o Svatoplukovi.
Ovšem jeden český herec v roli kuchaře skutečně zazářil, jenže jsme neměli zatím příležitost to vidět. Byl to Jiří Voskovec. Hrál v roce 1981 v seriálu o Neru Wolfovi detektivova německého kuchaře Fritze Brennera. A hrál ho moc dobře. Tuhle jsem to znovu viděl. Na německé stanici.
Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.