Když mi kdysi zavolal zpěvák Milan Chladil, abych mu otextoval slavný americký hit Jambalaya, okamžitě jsem souhlasil. Znal jsem tu písničku a měl jsem ji rád. Jenže Milan si přál zachovat originální název. Myslel si, že jde o jméno dívky. Opatrně jsem se zeptal: „Ty asi nevíš, že jambalaya je jídlo?" Nevěděl. Vysvětlil jsem mu, že jde o oblíbené kreolské (cajunské) jídlo z oblasti New Orleansu, které je obdobou španělské paelly. Milan chvíli mlčel, ale potom rozhodně prohlásil: „Přece nebudu zpívat o žrádle! Udělej to o holce, co se jmenuje Jambalaya!"
Tu countryovou písničku složil Hank Williams už v roce 1952 a prošla během let několika úpravami. V rock´and´rollové verzi ji dokonce nazpíval Jerry Lee Lewis a potom slavná skupina Creedence Clearwater Revival. O jídle se ani v původním textu moc nemluví, ostatně druhý název písně je On the Bayou (V zátoce). Jen v refrénu zpěvák doufá, že bude večer jíst jambalayu, langustový koláč a gumbo, což je další místní specialita, směs zeleniny (zvláště okry) a klobásek. Jestliže jste se ještě nesetkali s pravou jambalayou, pak tedy: tento tradiční pokrm se skládá především z rýže, šunky, řapíkatého celeru, cibule, paprikových lusků a slaniny. Vařívá se v obrovském kotli, stejně jako gumbo. Jsou to prostě takové cajunské eintopfy. V Americe samozřejmě každý ví, co je jambalaya, ale v Československu v roce 1980 to věděl málokdo. Takže jsem nakonec zpěvákovu přání vyhověl a text jsem napsal. Ale nenapsal jsem ho ani o jídle, ani o dívce. Napsal jsem ho o písničce. Protože jako písnička byla Jambalaya známá i u nás.
Kdykoliv jsem si potom vařil tu neworleanskou dobrotu, zpíval jsem si k tomu melodii Hanka Williamse. A nedávno jsem znovu slyšel v rádiu tu starou Chladilovu nahrávku. Přiznávám, trošku jsem se styděl. A proto dřív, než mě některý labužník osočí, že nevím, co je to jambalaya, píšu na svou obranu tento fejeton.
Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.