„Jak teda mám nazvat salát Caesar, když do něho dávám kousky kuřecího masa?" zeptal se mě jeden šéfkuchař, když jsem ho upozorňoval na chybu v jeho jídelním lístku. Obsahujeli salát kousky kuřecího masa, nemůže být nazván Caesarem.
Caesar obsahuje pouze listy římského hlávkového salátu, kousíčky sardelek, česnek, parmazán, natvrdo vařená vejce, olivový olej, worcesterskou omáčku, citronovou šťávu a osmažené kousíčky bílého chleba. Takový recept vymyslel 4. července 1924 jistý Caesar Cardini v mexickém městě Tijuana.
A od té doby by se na jídelních lístcích měl objevovat pouze salát tohoto složení, tedy žádné kousky kuřecího masa, žádná rajčata nebo dokonce majonéza. Tázající se šéfkuchař měl ve svém salátu ze správných ingrediencí jen natvrdo vařené vejce, strouhaný parmazán, worcesterskou omáčku a olivový olej. Místo římského salátu použil obyčejný hlávkový, místo citronové šťávy vinný ocet, chyběl tam česnek a sardelky.
Zato tam byla pažitka a kousky osmaženého kuřecího masa. A jakýsi dresink.
Řekl jsem mu, že by mohl svůj výtvor nazvat Cobb salát, kdyby přidal ještě rajčata a kousky šunky, kostičky avokáda a rokfóru. Tento recept vymyslel v roce 1937 ve své restauraci Brown Derby v Los Angeles její majitel, Robert H. Cobb zvaný Bob, prý pro Sida Graumana, majitele legendárního Čínského divadla. Můj rozpačitý tazatel však prohlásil, že se mu název Caesar líbí a že salát pod tímto názvem se lépe prodává. Zvláště tehdy, když obsahuje kuřecí maso. Pokusil jsem se o kompromis: existuje recept zvaný Poulet Caesar, což jsou kousky kuřete pečeného na slanině, cibuli a žampionech. Už několikrát jsem viděl na jídelních lístcích (zvláště ve Francii) tuto fintu: kuře Caesar se salátem.
Byl to prostě hlávkový salát s vařeným vejcem, dresinkem a kousky kuřecího masa. Něco podobného měl dokonce i McDonald. Kuchař opět nesouhlasil. A co nazvat onen salát pouze „šéfovým"? Bez Caesara to prý nejde. Ale nakonec jsme došli ke smíru. Výsledkem je název „Chef salát a' la Caesar".
Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.