Co v českých restauracích nesnáším? Určitě nejvíc hlasitou hudbu. To je šílenost, s níž se jinde nesetkáte. Už jsem o tom psal několikrát, teď mi to znovu připomněl Petr Novotný, který chce dokonce sepsat nějakou petici a rozesílat ji majitelům hospod. Toho, co ještě nesnáším, je pochopitelně víc. Ale například těžce nesnáším polévky podávané ve vydlabaném pecnu chleba. Restauracím, kde mají tuhle „specialitu“ na jídelním lístku, se zdaleka vyhýbám. Celá ta záležitost mi čpí podvodem, jediným účelem je zvýšení ceny. Tahle „lahůdka“ musí být totiž nutně vždycky předražená. Už jen proto, že kupujete špatný chléb, který byste jinak nekoupili. Zaplatíte vždy mnohonásobně víc, než kolik stojí suroviny. Platíte za design. Češi si však kupodivu tento nesmysl zamilovali. Jako už tolikrát, nechávají se oblbnout obalem, ambaláží. Nebo se mýlím? U nás se halasně tvrdí, že polévku v bochníku s vydlabanou střídkou vynalezli Mexičané. To jsem četl v českých tiskovinách už mnohokrát. Nikde v žádných mezinárodně hodnověrných pramenech jsem však o tom nenašel ani zmínku. Moje tři knihy o mexické kuchyni tuto kuriozitu naprosto ignorují. Můj přítel Maňana (největší český znalec mexické kuchyně) mi napsal: „Polévka ve vydlabaném bochníku chleba nemůže být mexický vynález už jenom proto, že tam nemají bochníky chleba, ale velmi placaté tortilly“. Na internetu ovšem najdete tisíce odkazů na polévky podávané ve vydlabaném bochníku: bohužel jen české, slovenské, polské, maďarské, rumunské a bulharské! Přečetl jsem si někde dokonce, že jde o tradiční litevský pokrm! Německé zmínky odkazují na zkušenosti z Čech. Jeden odkaz pochází z Izraele. Kdo tedy tu blbost vymyslel? Došel jsem k názoru, že je to jakýsi pozůstatek komunistické éry. Bolševická idea: nacpat se hodně, na první pohled levně. A vydělat na hladových. A pozor: nedávno mi jeden důvěryhodný člověk řekl (bohužel to nemám písemně), že polévku podávanou ve vydlabaném bochníku vynalezl nějaký sovětský kuchař v padesátých letech! Tak tedy tomu bych stoprocentně věřil!
Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.