Už dlouho jsem ten název na jídelních lístcích neviděl - až teď nedávno, v jedné chorvatské restauraci. Měli tam polévku Frou-Frou. Víte, co to je? Že ne? Inu, čas oponou trhl.
Kdysi to byla mimo jiné i značka cucavých bonbonů (stříhaných nůžkami a balených do lesklého papíru se „sukničkovými" konci), ale především je pod tímto názvem znám a na jídelních lístcích avizován silný drůbežívývar s karotkovými perličkami, masovými knedlíčky a lístky kerblíku. Název ovšem není původní: polévka ho přejala od populární francouzské divadelní komedie, kterou napsali Henri Meilhac a Ludovic Halévy, Offenbachovi libretisté. Po jejím úspěšném uvedení v Paříži roku 1869 se říkalo Frufru kdečemu. Hlavně v módě se ten název často používal, například pro dlouhé hedvábné šaty lemované černou krajkou (jako ty bonbony). Nedávno si název Frou Frou dokonce přisvojilo jedno anglické hudební duo a Frufru si říká také současná kapela z Třebíče. Ale možná jste viděli film z roku 1955, který byl podle té staré komedie natočen s Dany Robinovou v hlavní roli zpěvačky Frou-Frou. Jednu z prvních velkých rolí (plukovníka Cousinet-Duvala) tam hrál Louis de Funès. Ovšem ani v kulinářství nezůstalo jen u bonbonů a drůbežího vývaru. Můžete ochutnat také salát s tímto názvem: je smíchán ze syrového řapíkatého celeru, čekanky, nakládané červené řepy, z proužků natvrdo uvařeného bílku a z lístků kerblíku. V originálu nechyběly ani plátky černých lanýžů, později se nahrazovaly syrovými mladými žampiony. Kdysi bylo běžné, že se pokrmy nazývaly podle úspěšných divadelních her. Příkladů je mnoho. Tak třeba Nora byla peprná omáčka z brusinkového pyré, citronové šťávy a worcesterské omáčky. Tartuffe byl salát z artyčoků, paprikových lusků, rajčat, černých oliv a sardelek. Dokonce i Othella jste mohli najít na menu: byla to příloha k masu z brambor a zeleného hrášku. Nebo rizoto s bílými lanýži. Dnešní hry už se asi sotva podobné pocty dočkají. Ačkoliv bramborák Kudykam by možná šel na odbyt.
