Setkal jsem se už několikrát s pochvalou ryby, které se u nás říká pangasius (z latinského Pangasius hypophthalmus). Správný český název je sumec (sumeček) žraločí. Avšak majitelům restaurací ten žraločí přídomek připadá zřejmě odporný – a sumeček zase příliš obyčejný. Proto raději nazývají rybu na jídelních lístcích latinsky. Co je to vlastně za rybu? A je opravdu tak výborná, jak se mnozí domnívají? Výborná je především cena. Někde dostanete kilogram vykostěné ryby už za 120 Kč!
„Češi mají rádi pangasia hlavně proto, že má bílé maso bez rybího zápachu. Chutná jako kuře. A má málo kostí“, píše jeden bloger. „Ale hlavně - je to levná ryba.“
V Německu však labužníci tuto rybu odmítají. Vytýkají například jejímu masu, že je příliš tučné. Pangasius je sladkovodní ryba a má proto méně jodu, než ryby mořské. Proto se zdá, že „nepáchne rybinou“. A Němci mají i další námitky. Pangasius se dováží z Vietnamu (tedy ne z Thajska, jak obchodníci rádi předstírají). Je chován v obrovských klecích ponořených do říčního proudu, nejčastěji do Mekongu, jedné z nejšpinavějších řek na světě. Divoká ryba dosahuje váhy něco přes kilo, ale tyhle dovážené ryby jsou mnohem těžší. Některé mohou mít až 30 kg! Proč? Klece, v nichž jsou chovány, mají totiž jednu stěnu pevnou, nepropustnou. Takže ryba nemusí čelit proudu, nemusí se pohybovat tak čiperně jako v běžném přírodním prostředí. A proto náležitě tloustne. Jako každá sumcovitá ryba trpí i pangasius tzv. kožovcem kožním, tedy parazitem, který v prvním roce života těchto ryb způsobuje chovatelům velké ztráty.
„Podmínky, v nichž jsou tyto ryby ve Vietnamu chovány,“ napsal jeden německý novinář, „jsou děsivé. Ryby jsou pravidelně koupány v dezinfekci, která je má chránit proti plísním a parazitům.“
Autor článku měl na mysli tzv. „malachitovou zeleň“, tedy přípravek s karcinogenními účinky, který se používá u ryb akvarijních. Čeští veterináři, namátkově prověřující zásilky ryb ze zahraničí, však zatím u pangasia tuto látku neobjevili. Avšak v evropské databázi zdravotně závadných potravin (RASFF) bylo v roce 2005 hlášeno 50 případů. I tam se ovšem situace zlepšuje, v roce 2007 bylo hlášeno už jen devět kontaminovaných pangasů a v roce 2010 jenom dva.
Štáb německé veřejnoprávní televize ARD vysílal v roce 2012 reportáž z delty Mekongu ve Vietnamu, odkud pochází 90 procent všech pangasů dovážených do Německa. S reportéry přijela také zástupkyně mezinárodní ekologické organizace WWF. Reportáž ukázala, jak je Mekong znečištěn odpadními vodami a přehnaným nasazováním antibiotik do klecí s rybami. Chovné boxy jsou přeplněné a stěsnané na nejmenším možném prostoru. Televize ARD v reportáži uvedla, že pangasius musí před usmrcením absolvovat celodenní martyrium v přepravních kádích, než se od řeky dostane do továrny. Celou tu dobu plave v desinfekčním roztoku. V továrně se prý filety z pangasů často obohacují fosfáty, aby maso dobře drželo vodu a bylo těžší na váze. Fosfát přitom může poškodit lidské zdraví.
Některé evropské státy (například Francie) už přijaly zákon, který zakazuje dovoz pangasů z
mekongských chovů. Jenže vždycky se najde cesta, jak mekongského pangasia dostat do Evropy. Například ho prodat do Ruska, kde žádné omezení neexistuje. A z Ruska se pangasius dostane pohodlně kamkoli. I do Čech.
Vietnamci vymysleli ještě jeden trik: prodávají díky této rybě svou vodu! A to dost draze!
Maso pangasia dokáže totiž vsáknout tolik vody, že se jeho hmotnost rázem zvýší až o 40%. Navíc se jedná obvykle o ryby zmražené, takže vodou je pokryt i povrch filetu a jeho objem se tudíž po usmažení zmenší na polovinu. Cenu pak musíme chápat trošku jinak: v čerstvém stavu by maso vážilo sotva polovinu, takže za kilogram zmraženého filé vlastně platíme skoro 300 Kč! Z toho polovinu platíme za vodu! Je to nejdražší voda na trhu.