Každý rok se objevují různé žebříčky, hodnotící kvalitu restaurací na celém světě. Podobný žebříček vyhlašuje každý rok také americký časopis Elite Traveler. Právě vyšel. Není to však žebříček odborníků (i když je sponzorován výrobcem šampaňského Laurent-Perrier), hlasují čtenáři časopisu, je to tedy spíše anketa. A jako každá anketa demonstruje i tato (podobně jako český Grand Restaurant) názory laiků. Odborným žebříčkem je naopak například S.Pellegrino Award, organizovaný britským časopisem Restaurant Magazine (50 Best Restaurants). Tam jsem i já několikrát hlasoval. Leč vraťme se k žebříčku Elite. Letos vyhrála americká restaurace Alinea z Chicaga. Pro srovnání: v jiné americké anketě Zagat měla loni rovněž nejvyšší ocenění: 29 bodů z třiceti možných (stejně jako dva další podniky ve městě). Šéfkuchař Grant Achatz patří nesporně mezi americké hvězdy.
Je pochopitelné, že největší zastoupení v žebříčku mají americké podniky. Hned na druhém místě je Daniel z New Yorku, špičková restaurace šéfkuchaře Daniela Bouloda. Jedl jsem tam jen jednou, ale bylo to vynikající. Vzpomínám si zvláště na polévku Parmentier s mušlemi a lanýžové ravioli. Třetí je Blumenthalův Fat Duck z anglického městečka Berkshire, který se však prý právě stěhuje do Austrálie. V Anglii zůstává další (a pro mne zajímavější) Blumenthalova restaurace Dinner v Londýně (ta se umístila na 23. místě). První z neanglicky mluvících zemí je El Celler Can Roca ze španělské Girony na šestém místě. Kodaňská restaurace Noma, která několikrát vyhrála Pellegrino, je šestadvacátá. Nejlepší (podle mého názoru) německá restaurace Schwarzwaldstube z Baiersbronu (šéfkuchař Harald Wohlfahrt) je devětadvacátá.
V žebříčku je spousta podniků, o kterých slyším poprvé. Inu – nejsem světák. Moje milovaná pařížská L´Ambroisie je až na 42. místě, o jeden stupeň před Maison Troisgros z Roanne. Tyhle dvě bych já dal rozhodně do první pětky. Hned za nimi je Maison Pic z Valence, kde šéfuje nejlepší kuchařka světa, paní Anne-Sophie Pic.
Žebříček v podstatě nepřináší žádné velké překvapení. Jsou zde, ať už na jakémkoli místě, zastoupeny všechny nejdůležitější světové podniky. Joël Robuchon tu má tři své restaurace, Alain Ducasse dvě, je tu Arzak i Jean-George Vongerichten, je tu dokonce i dvouhvězdičkový Tantris z Mnichova (šedesátý pátý), k němuž mám mnohé výhrady. Paradox: na posledním stém místě je L’Auberge du Pont de Collonges z Lyonu, která patří Paulu Bocusovi a drží tři hvězdy Michelin už padesát let! O pět míst před ním je Steirereck z Vídně.