Vesnice Drážov leží na okraji jižních Čech, u hranice s Plzeňským krajem, kousek na západ od Volyně, jižně od Strakonic. Je to odtud pár kilometrů k začátku Šumavy. Drážov je malá vesnice a není vlastně ničím významná – až na jednu maličkost: narodil se zde Josef Švejk. Ano, opravdu! Ve slavném románu Jaroslava Haška to Švejk sám říká, když vypráví historku, jak v pražské tramvaji potkal muže, jehož pokládal za Josefa Novotného. „Dal jsem se s ním do hovoru, že jsme oba z Drážova... On že je ten Josef, co postřelil svou ženu, když ho kárala z pití...“
Někteří švejkologové sice tvrdí, že kdyby se Švejk narodil v Drážově, nebyl by odveden k 91. regimentu, nýbrž k sedmdesátému třetímu, avšak jiný údaj o Švejkově rodišti v knize není. Jen v rozhovoru se služkou, které se chystá ukradnout psa, tvrdí Švejk, že pochází z Protivína – ale to je evidentní lež, jejímž účelem je zmást služčinu pozornost. A potom Švejk hovoří ještě jako o svém rodišti o Ražicích, tuto vesnici jmenuje i na jiných místech románu. Často psal o ražické baště, na které vládl jistý Jareš. Nuže – Jarešová bylo jméno Haškovy maminky za svobodna. Ostatně Ražice ani Protivín nejsou od Drážova daleko. Hašek sám se oficiálně narodil v Praze, ale jako své rodiště často uváděl Mydlovary (jen kousek na západ od Drážova), odkud pocházel jeho otec. Vesnice, které obklopují Drážov, jsou rovněž známé z některých Haškových textů: Čestice, Dřešín, Dobrš, Radešov, Kváskovice, Strašice... Mne však tento kraj zajímá především z hlediska kulinářského.
Mezi Štěkení a Strakonicemi byl prý kdysi (jak se píše ve Švejkovi) Schwarzenberský ovčín, v němž Švejk během své anabáze přenocuje. Starý ovčák běduje, že válka přinese bídu a lidé budou nuceni opět jíst vařenou lebedu. Ovšem vařená lebeda byla kdysi běžným jídlem právě zde, v tomto kraji. Tato planá, rychle rostoucí plodina má nafialovělé lístky a vypadá trošku jako špenát, ale obsahuje méně kyseliny šťavelové. Někteří zahrádkáři ji dnes opět pěstují, trhají její lístky, když jsou asi 20 cm vysoké a připravují z nich například výborný salát. Skvělá je také lebeda vařená a podávaná se smetanou. Vařené lístky se rozkrájejí, rozmixují a podusí na másle. Nejprve je ovšem nutno nechat na másle osmahnout jemně nakrájenou cibuli, zahustit jíškou a teprve potom přidat vařenou lebedu a smetanu. A také rozmačkaný česnek. Osolená a opepřená je lebeda velmi chutná. Může se podávat také jako příloha k masu.
Tlouštík Baloun říká v Haškově románu: „Táta žral pučálku, a já hrách ani vidět, jen samou
drůbeř...“ Pučálka je naklíčený hrách upravený na nejrůznější způsob - pražený, vařený a maštěný či vařený nasladko. Jedl se především o Velikonocích. Baloun sice pocházel od Českého Krumlova, ale pučálka byla doma i ve vesnicích kolem Drážova, případně Mydlovar.
drůbeř...“ Pučálka je naklíčený hrách upravený na nejrůznější způsob - pražený, vařený a maštěný či vařený nasladko. Jedl se především o Velikonocích. Baloun sice pocházel od Českého Krumlova, ale pučálka byla doma i ve vesnicích kolem Drážova, případně Mydlovar.
Nedaleko jsou také Kašperské Hory, městečko s výbornou kuchyní. Jak v románu tvrdí sluha hejtmana Ságnera Batzer: „U nás v Kašperských Horách děláme takové maličké knedlíčky z těsta ze syrových brambor, ty se uvaří, pak se obalejí ve vejci, posypou se pěkně houskou a potom se opíkají na špeku.“
Kousek od Drážova jsou Volary. Tam se pečou Volarské koláče. Ty nevypadají jako koláče, nýbrž spíše jako šátečky. Jsou to čtvercové placky připravené z kynutého těsta (hladká mouka, mléko, vejce, droždí, máslo a cukr), potřené nádivkou a potom přeložené tak, že všechny čtyři cípy se spojí ve středu šátečku. Nádivka se dělá z tvarohu, vajec, rozinek, cukru, rumu, másla a citronové kůry. Pokapejte rozpuštěným máslem, posypte strouhaným perníkem a pečte asi 20 minut při 180°C dozlatova.
Mezi zvláštnosti tohoto kraje lze počítat kuchyňské využívání lístků byliny zvané Popenec (Glechoma), hluchavkovité rostliny divoce rostoucí na loukách. Někde se jí říká Openec. Lístky mají pikantní chuť i vůni a dají se použít například místo mladých kopřiv do velikonoční „hlavičky“ nebo do jarní bramborové polévky, v níž ještě nemohou být čerstvé houby. Některé místní hospodyně přidávaly do této polévky ještě i trochu syrovátky. A ještě jednu lahůdku zde můžete ochutnat: lepenici z brambor a zelí, které se tu říká „kočičák“.
Nedaleko Drážova jsou Strakonice a tak je možno upozornit i na zajímavý Strakonický štrúdl, který se liší od běžného českého tím, že jeho těsto je kyselejší. Do místních krajových specialit můžeme zařadit i Šumavské nudle, které se připravují ze širokých vaječných nudlí, uvařených a smíchaných se směsí hříbků, vajec, pórku a zakysané smetany, to vše dušeno na slanině. Raritou byl v tomto kraji kdysi vyráběný „pečený sýr“: tvaroh se promíchal s hustou zakysanou smetanou a kořením - a pekl se v kamenném pekáčku vymazaném máslem a vysypaném strouhankou. Jakmile se na povrchu vytvořila červená kůrka, vytáhl se pekáček z trouby a uložil v chladu. Jakmile sýr vychladl, ztuhl a dal se snadno krájet.
Zajímavá je rovněž Jaterní polévka, jejíž recept pochází z konce 19. století právě z vesnic kolem Drážova. Hovězí játra se dusí na cibuli a sádle spolu s jemně nasekanou kořenovou zeleninou. Potom se vše rozluče na kaši a zalije vodou, osolí a okoření. Polévka se pak vaří ještě asi půl hodiny a nakonec se zahustí rozmočenou střídkou z housek. Vložkou jsou kostičky osmažené housky.
Kdo má štěstí a ocitne se v tomto kraji v době, kdy lesy jsou plné holubinek, může v některé místní domácnosti ochutnat neobvyklé houbové škvarky. Kostičky holubinek (nejen z kloboučků, ale i z třeně) se smaží na sádle a potom pojídají s chlebem a hořčicí!
Nedivil bych se, kdyby se některá z těchto lahůdek objevila na jídelním lístku v nějaké restauraci pod názvem Švejkova pochoutka.