Nedá mi to, znovu se musím věnovat českému názvosloví ryb. Je v něm totiž tolik nesmyslů a nelogičností, že často dochází k omylům a zaváděním do slepých cest. Nejspolehlivější je vycházet z latinských odborných názvů, ty jsou zcela jednoznačné a neomylné. Musím se přiznat, že raději používám latinské názvy než ty české.
Tak třeba Zeus Faber. oficiálně česky se jmenuje Pilobřich ostnitý. Kdo a kdy tento šílený název vymyslel, to by mě moc zajímalo. To musel být tedy mozek! Ve většině světových jazyků se tato ryba jmenuje naprosto jednoduše: přeloženo do češtiny „ryba svatého Petra“ nebo „Svatopetrská ryba“. Předpokládám, že název „pilobřich“ vznikl ještě před nástupem komunismu a důvodem nebyl tedy strach před náboženskými názvy. Zřejmě v tom byla ta odvěká snaha Čecháčků „být jiný, nekopírovat svět, jít svou vlastní cestou“.
Ale jak napsat takový šílený název na jídelní lístek? Dal by si někdo „pečeného pilobřicha na česneku“?
Abych celou věc srozumitelně vysvětlil, musím zajít do podrobností. Možná je znáte, já je však pro jistotu zopakuju. Onen celosvětový název, spojený se svatým Petrem, vznikl totiž z legendy, podle níž Ježíš potřeboval zaplatit chrámovou daň. Řekl tedy apoštolu Šimonovi, který se živil jako rybář (a který byl později nazýván svatým Petrem), aby šel lovit k břehům Galilejského jezera.
„První ryba, kterou na udici chytíš, bude mít v ústech minci. Tuto minci vezmi a odnes do chrámu. Zaplať tou mincí naši daň“.
Svatý Petr Ježíše poslechl a skutečně rybu s mincí v hubě chytil. Legenda dále praví, že skvrny po obou stranách rybího těla jsou otisky Petrových prstů.
Když tedy dovolíte, budu této rybě říkat „petříček“. Tak by se totiž měla podle mého názoru správně jmenovat. A majitelům restaurací doporučuji, aby na jídelním lístku uváděli tento název, nebo název „svatopetrská ryba“. Nejsme sice jediní, kdo ignoruje legendu (anglický název je John Dory, podobný je regionální italský Janitore), avšak nikdo nemá tak nesmyslný název jako my. Žádný z odlišných názvů, jako je třeba Afreet (Egypt), Morig (Izrael), Zonnevis (Holandsko), Solnečnik (Rusko) nebo Dülger (Turecko), není tak bizarní, jako ten český.
Takže spíše Petříček než „svatopetrská ryba“. Proč?
Zvláště v poslední době se totiž objevil jeden problém. Někteří nepříliš poctiví prodejci a restauratéři totiž uvádějí na obalech nebo na jídelních lístcích název „ryba Svatého Petra“ (nebo Svatopetrská ryba), avšak ve skutečnosti nejde o Zeus Faber, tedy Petříčka, nýbrž o Tilapii, tedy rybu zdaleka ne tak kvalitní jako je Petříček. Další česká specialita: takový malý nenápadný podvůdek. Mezi oběma rybami je jeden drobný rozdíl: Tilapie je o třetinu levnější než Petříček.
Z přiložených fotografií je zřejmé, že jde o ryby naprosto odlišné. Vlevo je Tilapie nilská, vpravo Petříček (Zeus Faber).
Jak může vůbec k takové záměně dojít?
Ono totiž ani v oněch biblických dobách to nebylo tak jednoduché. Zeus Faber ještě neexistoval v podobě, v jaké existuje dnes. V tom biblickém příběhu šlo zřejmě o rybu, jejíž latinský název je Tilapia galilea. Izraelský spisovatel Mendel Nun, velký rybář a znalec Bible, je přesvědčen o tom, že právě tato ryba byla ulovena svatým Petrem a že právě touto rybou potom Ježíš nasytil zástupy. Podle Bible prý Petr těchto ryb nalovil tolik, že se mu „sítě trhaly“. Jenže tento druh Tilapie už dnes téměř neexistuje, postupně se změnil v druh Zeus Faber.
Tilapií je dnes obrovské množství, nejméně sto druhů. Je to velký rod cichlidovitých (vrubozubcovitých) ryb, které žijí hlavně v oblasti Afriky. Vyskytují se především v jezerech, ale některé druhy i v mořích. Na českém trhu se v poslední době objevuje ve větší míře druh zvaný „okounovec“ (latinsky Tilapia spp. nebo Oreochromis spp.), který je na prodejních pultech nazýván prostě Tilapie. Nejčastěji jde o dva druhy: Tilapii nilskou a Tilapii mosambickou. Jsou to býložravé (přestože okounovité) ryby, vážící až šest kilogramů. Mohou dosahovat délky až půl metru. Zdá se, že nahradily na trhu Pangasia, vůči němuž bylo v posledních letech mnoho kritiky.
Nazývat tyto Tilapie „svatopetrskou rybou“ však je vědomý podvod. Mezi Petříčkem (Zeus Faber) a těmito Tilapiemi je obrovský rozdíl. Nejen ve tvaru, ale především v chuti a kvalitě masa.
Tilapie je však nyní třetí nejkonzumovanější rybou na světě. Za rok se jí sní jen v USA více než 11,5 tuny! Jenže (stejně jako Pangasius) to není ryba bez chyb. Musíme ovšem rozlišovat mezi rybami ulovenými v moři, divoce žijícími, jež jsou menší a váží asi do tří kil. Tyto ryby jsou celkem v pořádku, na trhu se však téměř neobjevují. Kdyby se prodávaly jen divoké Tilapie, bylo by to pro ekosystém tragické. Vždyť ročně se zkonzumuje ve světě statisíce tun těchto ryb. Za chvilku by bylo moře vyloveno. Je tedy nutné Tilapie chovat, uměle rozmnožovat. A na pultech se tedy objevuje především už zmíněná tržní forma Tilapie, která je chována v sádkách. Dodavatelé sice tvrdí, že tato ryba byla chována na farmách už od středověku, avšak nyní jsou tyto ryby chovány v daleko horších podmínkách, nepřirozeném prostředí. A na farmách nejsou zřejmě krmeny ideálním krmivem, pravděpodobně i chemickými přísadami. Zastánci zdravé výživy okamžitě vyrukovali s útoky: Tilapie je prý tučnější než hamburger, kobliha či slanina! Chovaná Tilapie obsahuje málo zdravých omega-3 nasycených mastných kyselin a naopak mnoho omega-6 kyselin (nezdravých) a cholesterol.
Buďme však objektivní a dívejme se na Tilapii jako na celek. Její maso obsahuje sice hodně tuků, ale obsahuje také mnoho bílkovin a vitamínů. Přesněji: na 100 g obsahuje maso Tilapie 26 g bílkovin a 3 g tuku, dále pak obsahuje fosfor, niacin, selen, B12 a draslík.
Nuže – máte-li chuť na Tilapii, klidně si ji dejte. Neplaťte však za ni víc, než kolik opravdu stojí. A nenechte se podvádět nepravdivými názvy. Jestliže je na lístku Svatopetrská ryba, žádejte přesnější (latinský) název. A není-li to Zeus Faber, odmítněte ji.