Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

31. října 2014




V sobotu jsem si splnil svůj sen: tak jako v klukovských letech jsem si při výlovu rybníka vytahal z bahna čudly (okounky, karásky, plotice, padoustve, mřenky, běličky) a udělal jsem z nich pochoutku, o níž se mi často zdálo. Jen jsem odstranil vnitřnosti a hlavu, osolil, okmínoval a na pánvi v troubě upekl (upražil) na sádle. Úplně do křupava. Kostičky a šupinky se změnily v lahodnou manu. Sousedi se mi divili, jak to můžu jíst.
        A v neděli jsem zašel na Hmyzožraní, kde jsem ochutnal proteinové bomby: smažené moučné červy a podobné delikatesy. 
        A tak si dnes popovídejme o některých jedlých kuriozitách. 
        Na Filipínách dostanete ve stánku místní raritu: jmenuje se Balut a je to vejce ve skořápce, už uvařené. Většinou jde o vejce kachní, je tedy o něco větší než slepičí. Když vejce naťuknete a odstraníte kousek skořápky, uvidíte ležet v uvařeném žloutku zárodek. Má už docela viditelný tvar, vidíte i hlavičku s očima a nožičky s drápky. Ale některý balut je i kuřecí, bývá asi dva týdny po začátku růstu a mívá už i náznak peří. Anglicky se to jmenuje Hen embryo. Tuto lahůdku si prý dopřávají mladíci, když jdou na rande a očekávají, že dojde k sexu. Má to prý afrodisiakální účinky. 
        Zajímavé je, že i někteří špičková šéfkuchaři experimentují s kuřecími zárodky. Massimo Bottura prý je uvařené a pomleté dával do ragú, aby zvýraznil jeho chuť.
        „V Rijádu jsem viděl vejce pečená v jogurtu. To by nebylo nic zvláštního, kdyby neobsahovala kuřecí zárodky těsně před vylíhnutím,“ říká pražský šéfkuchař Marek Fichtner.
        Ve vietnamských městech Siam Reapu, Kampong Thomu, Skuonu nebo Pnomh Penhu viděli čeští turisté stánky, kde domorodci prodávali čerstvé ovoce, ale také velice netradiční pokrmy, mezi nimiž byly i opečené čerstvě vylíhnuté kačenky, nebo dokonce ještě nevylíhnuté kačenky, rovněž opečené, nebo vařená vajíčka s kuřecími zárodky. 
        E.L.Doctorow píše ve svém románu Ragtime o Eskymácích, jejichž nejoblíbenější lahůdkou jsou mláďata alk, boubelatých ptáků podobných tučňákům. Eskymáci je chytají do sítí a potom zbavené peří a vykuchané je marinují v pytlích z tulení kůže. To je vše, žádné vaření ani pečení, marinované alčí maso je prý křehké a velmi chutné.
        Polévka z ptačích hnízd (někdy se jí říká Polévka z vlaštovčích hnízd) je známá především v čínské kuchyni, kde se dělá už více než 400 let. Na čínských jídelních lístcích se jmenuje obvykle Yan wo, což lze přeložit jako „vlaštovčí hnízdo“ nebo „rorýsí hnízdo“. V USA a Anglii se nazývá Swift´s Bird Soup. Je to velmi drahé jídlo, kilogram těchto ptačích hnízd se z Číny vozí a prodává restauracím za více než tisíc amerických dolarů, přitom do jedné porce polévky se dává asi pět až deset dekagramů hnízda. Obvyklá cena v amerických restauracích je tedy kolem 200 dolarů za porci. 
         Jde o hnízda, která si staví pták, který má v češtině název Salanga ostrovní (Aerodramus fuciphagus) nebo Salanga černá (Aerodramus maximus). Jsou to malí ptáčci (asi deseticentimetroví), kteří žijí pouze v jihovýchodní Asii včetně Hongkongu, Thajska, Malajsie a Indonésie. Hojně žijí také na Filipínách. Salangy jsou velmi podobné naší vlaštovce, ale ještě více rorýsovi. Patří do řádu svišťounů. Žijí ve velkých hejnech a hnízda si stavějí v jeskyních. Orientují se i ve tmě díky echolokaci - zvukové orientaci, reagují na vysokofrekvenční ultrazvukové signály podobně jako netopýři. Jejich hnízda jsou tvořena pouze slinami, které na vzduchu tuhnou. Lamači hnízd šplhají po hladkých stěnách jeskyní a každý rok dochází k jejich smrtelným úrazům.
          Když lamač hnízdo očistí, získá bílé až nažloutlé plátky pevné hmoty, která změkne ponořením do horké vody. Polévka z ptačích hnízd se připravuje většinou tak, že do horkého kuřecího vývaru se nalámou kousky hnízda. Hmota má potom strukturu podobnou želé, vypadá trošku jako průsvitná guma. Má ovšem pověst afrodisiaka. Na Filipínách se salangám říká Balinsasayaw a polévka z ptačích hnízd se jmenuje Nido Soup, podle městečka El Nido v kraji Palawan, kde se salangy hodně vyskytují. 
         Hmota, z níž jsou hnízda salang tvořena, obsahují hodně vápníku, železa, draslíku a hořčíku. Proto se mnoho Asiatů domnívá, že jejich konzumace může zlepšit zdraví, například prý usnadňuje trávení, zmírňuje astma, posiluje hlasivky, posiluje imunitní systém – a také posiluje libido.
         Mnoho restaurací po celém světě ve snaze napodobit tuto drahou polévku se uchyluje k malému podvůdku: jejich kuchaři připravují na podobném principu kuřecí vývary, do nichž vkládají nudle smotané do tvaru hnízda.