Žhavou novinkou je, jako každý rok v tuto dobu, Beaujolais Nouveau. Třetí čtvrtek v listopadu funguje už od roku 1951 jako spouštěč akce, kterou vymyslel francouzský vinař Georges Duboeuf. V onen den se všude ve Francii objeví na obchodech nápisy Beaujolais Nouveau est arrivée ! (Nové Beaujolais přichází!) a ještě před několika lety byl tento den přirovnáván ke státnímu svátku. Dnes už jeho popularita poněkud poklesla. Zvláště labužníci považují „mladé božolé“ za průměrné, spíše nedobré víno.
Co je vlastně to Beaujolais Nouveau? Jde o „primeur“, tedy mladé víno. Je charakteristické silnou vůní s ovocným buketem. Doporučuje se podávat vychlazené na přibližně 12°C. Má nafialovělou barvu a vyrábí se výhradně z odrůdy Gamay. Tato odrůda se pěstuje v oblasti Beaujolais, severně od Lyonu. Téměř nikde jinde se Gamay nepěstuje.
Nápad pana Duboeufa byl bezesporu vynikající (až geniální) - šlo však, abychom si rozuměli, o nápad marketinkový, který neměl a nemá nic společného s hodnocením kvality vína, jak se někdy tvrdí. Takže není pravda, že podle mladého božolé se pozná, jak dobré či špatné bude „ostatní“ víno. Dubouefův nápad zachránil místní vinaře. Na konci čtyřicátých let totiž začala ve Francii dramaticky klesat spotřeba vína na hlavu (z více jak 100 litrů na osobu na polovinu). Nápad vznikl z prosté potřeby prodat toto mladé víno, které v lahvích dlouho neudrží kvalitu. Tehdy se mladé božolé ještě nelahvovalo, prodávalo se jako sudové víno. Pít Beaujolais Nouveau ještě po Novém roce je zvrhlost. Nápad se ujal a v osmdesátých letech dosáhl svého vrcholu. Zasáhl kromě Francie i okolní země a hlavně Japonsko, jež je dnes hlavním konzumentem mladého Beaujolais. Dnes už nestačí produkce přímo z apelace Beaujolais a proto se v nabídce objevují i vína ze sousední apelace Beaujolais Villages.
U nás se rozhodli vinaři prodávat mladé víno (bez ohledu na odrůdu) pomocí podobného triku: vymysleli „svatomartinské“. Nuže, dobrá, budiž. Jen se musím vždycky usmát, protože Svatý Martin, jak známo, byl zapřísáhlý absinent.