Dostávám spoustu dotazů, kde si můžete koupit můj nedávno vydaný román Hřbitovní kvítí na smetaně. Stěžujete si, že ve většině knihkupectví už knihu nemají, je prý vyprodáno. Omlouvám se, ale já opravdu neumím zařídit, aby distribuce fungovala, jak má. Odkazuju zájemce na e-shopový prodej Kosmas, kde mají pořád ještě v nabídce i tištěnou i eletronickou verzi románu. Pokud jde o knihkupectví v centru Prahy, zahlédl jsem ještě pár výtisků v Literární kavárně Řehoře Samsy v pasáži u Nováků nebo v milém malém knihkupectví Dobra v Celetné ulici. Tam mě pobavila kresba Jirky Slívy, na které prodavačka v knihkupectví odpovídá zákazníkovi „Ne, bohužel, Milan Kundera žádnou kuchařku nenapsal!“
Nelze ovšem tvrdit, že by kuchařky psali pouze literární neumětelové. Výjimky existují od nepaměti. Jednu z nejlepších knih tohoto druhu napsal například Alexandre Dumas starší, autor takových skvostů jako jsou Tři mušketýři nebo Hrabě Monte Christo. Kniha nazvaná Grand Dictionnaire de Cuisine (Velký kulinářský slovník) vyšla sice až po jeho smrti, ale patří dodnes mezi kulinářské skvosty. Česky však bohužel zatím nevyšla.
Nedávno jsem získal unikátní knihu nazvanou Je cuisine comme un chef, sans y connaître rien. To by se dalo přeložit přibližně takto: Vařím jako šéfkuchař, aniž bych byl vyučen. Knihu napsal v roce 1976 francouzský spisovatel a ilustrátor Jean-Marcel Bruller (1902-1991), známý i u nás pod pseudonymem Vercors. Toto jméno přijal Bruller v období 2. světové války, kdy působil v hnutí odporu v oblasti pohoří Vercors na úpatí Francouzských Alp. Nejslavnějším Vercorsovým románem je Le Silence de la mer (Mlčení moře) z roku 1942. Tento román vyšel několikrát i česky. Česky vyšla i Nepřirozená zvířata. Jean Bruller se narodil v Paříži francouzsko-maďarským rodičům, po vystudování Ecole Breguet v Paříži se stal v roce 1923 karikaturistou a ilustrátorem především dětských knih. V roce 1938 odešel z Paříže do St. Eusebius Mours a zapojil se do hnutí odporu. Později v roce 1941 spolu s Pierrem de Lescure založil ilegální edici Edition de Minuit, ve které až do osvobození vydával samizdaty. Byl to levicový autor, v šedesátých letech odmítl řád Čestné legie a měl mnoho přátel mezi českými levicovými intelektuály. Jeho knihu vydalo nakladatelství Lettre Internationale, které tehdy vedl český exulant A.J.Liehm. V knize je 101 receptů, převážně z oblasti tradiční francouzské kuchyně, ale také některé odjinud, například Jambon Printemps de Prague (Jarní pražská šunka). Recepty jsou psány „po lopatě“ a popisují kuchařské postupy krok za krokem, jsou to návody pro naprosté laiky. Podezřívám ovšem autora, že si některé recepty sám vymyslel. Například korýše „à la Neubourg“ nebo parmici nachovou „à la Chauchat“ jsem nikde jinde nenašel. Pikantní detail: Chauchat byl typ kulometu používaného odbojáři za války.
Zajímavým spisovatelem s velkým vztahem k jídlu byl například Marcel Proust. V jeho slavném románu Hledání ztraceného času je zmínek o jídlech nesčetně. Nejsou to sice přímo recepty, ale popisy lahůdek jsou velmi sugestivní. Proust například vzpomíná na jedno nedělní ráno v Illiers-Combray na Loiře u tetičky Léonie. Matka tehdy malého Prousta přinutila, aby ochutnal tetiččinu madlénku. Madlénka (madeleine) je francouzský koláček, cukrovinka chutnající po vanilce a citronové nebo pomerančové kůře. Těsto se obvykle dělá z mouky, vajec, vanilkového cukru, prášku do pečiva, másla, citronové šťávy (nebo vody z pomerančových květů) a citronové nebo pomerančové kůry. Může tam být i med nebo mleté mandle, hotové koláčky se nakonec popráší moučkovým cukrem. Název prý této pochoutce dala legenda o francouzské dívce, která kdysi podala takový koláček francouzskému králi. Jiná legenda hovoří o hádce kuchaře s cukrářem, která vypukla u královského dvora v Nancy těsně před slavnostní večeří během pobytu polského krále Stanislava Leszczynského. Cukrář se podle legendy urazil a zmizel. Všechno prý zachránila komorná Madeleine, která upekla podle starého rodinného receptu výborné koláčky. Ty měly velký úspěch u obou králů a Madeleine jim recept věnovala. Francouzský král dal potom cukroví její jméno a zajistil mu čestné místo na šlechtických tabulích i daleko za hranicemi Francie. Pozor! Neplést si s moučníkem zvaným Madelon, který pochází rovněž z Francie, má však tvar písmene S a borůvkovou náplň! Recept na Madeleine prý pochází z městečka Commercy v Lotrinsku. Tam dávali zpočátku těsto do přírodní formičky – a používali k tomu účelu mušli z jakubky. Té mušli se v Anglii někdy říká Pilgrim´s hat („tulákův klobouk“). Dnes se „madlénky“ pečou v kovových formičkách, jež tyto mušle napodobují: mají uvnitř stejný reliéf, jako má mušle jakubka na povrchu. Proust vzpomínal na tento zážitek (čaj byl uvařen z citronových květů) až do konce svého života jako na něco, co se dá přirovnat k orgasmu. Anglická spisovatelka Jane Grigsonová ve své knize Food With The Famous (Jídlo se slavnými) prohlašuje, že neodolala, jela do Francie a ochutnala v Commercy kombinaci čaje a pravé madlénky. A musela dát Proustovi za pravdu.
Zajímavým spisovatelem s velkým vztahem k jídlu byl například Marcel Proust. V jeho slavném románu Hledání ztraceného času je zmínek o jídlech nesčetně. Nejsou to sice přímo recepty, ale popisy lahůdek jsou velmi sugestivní. Proust například vzpomíná na jedno nedělní ráno v Illiers-Combray na Loiře u tetičky Léonie. Matka tehdy malého Prousta přinutila, aby ochutnal tetiččinu madlénku. Madlénka (madeleine) je francouzský koláček, cukrovinka chutnající po vanilce a citronové nebo pomerančové kůře. Těsto se obvykle dělá z mouky, vajec, vanilkového cukru, prášku do pečiva, másla, citronové šťávy (nebo vody z pomerančových květů) a citronové nebo pomerančové kůry. Může tam být i med nebo mleté mandle, hotové koláčky se nakonec popráší moučkovým cukrem. Název prý této pochoutce dala legenda o francouzské dívce, která kdysi podala takový koláček francouzskému králi. Jiná legenda hovoří o hádce kuchaře s cukrářem, která vypukla u královského dvora v Nancy těsně před slavnostní večeří během pobytu polského krále Stanislava Leszczynského. Cukrář se podle legendy urazil a zmizel. Všechno prý zachránila komorná Madeleine, která upekla podle starého rodinného receptu výborné koláčky. Ty měly velký úspěch u obou králů a Madeleine jim recept věnovala. Francouzský král dal potom cukroví její jméno a zajistil mu čestné místo na šlechtických tabulích i daleko za hranicemi Francie. Pozor! Neplést si s moučníkem zvaným Madelon, který pochází rovněž z Francie, má však tvar písmene S a borůvkovou náplň! Recept na Madeleine prý pochází z městečka Commercy v Lotrinsku. Tam dávali zpočátku těsto do přírodní formičky – a používali k tomu účelu mušli z jakubky. Té mušli se v Anglii někdy říká Pilgrim´s hat („tulákův klobouk“). Dnes se „madlénky“ pečou v kovových formičkách, jež tyto mušle napodobují: mají uvnitř stejný reliéf, jako má mušle jakubka na povrchu. Proust vzpomínal na tento zážitek (čaj byl uvařen z citronových květů) až do konce svého života jako na něco, co se dá přirovnat k orgasmu. Anglická spisovatelka Jane Grigsonová ve své knize Food With The Famous (Jídlo se slavnými) prohlašuje, že neodolala, jela do Francie a ochutnala v Commercy kombinaci čaje a pravé madlénky. A musela dát Proustovi za pravdu.
„Madlénky“ jsou oblíbené po celém světě, v českých krajích je však vídáme jen zřídkakdy. Nejslavnější kuchaři si s jejich pečením lámali hlavu, v některých případech (jako u Američanky Julie Childové) byly popsány celé stránky úvahami, jak nejlépe madlénky připravit, kolik dát čeho a kdy. Té cukrovince by se snad ani nemělo říkat „koláček“, je to totiž spíše sušenka ve tvaru mušličky.