Rokenrolový zpěvák Pavel Sedláček je jedním z největších znalců koření u nás. Je velice alergický na nesprávné vyslovování některých názvů. Zvláště ho popuzuje, když někde slyší říkat „vorčestrová omáčka“. Pořád znovu vysvětluje, že Worcestershire Sauce (čti vorstršajr sos) se do češtiny dá převést pouze jako Worcesterská, tedy „vorsterská“ omáčka. Opět a opět zdůrazňuje, že ve slově Worcester není žádné Ch! Ovšem Češi bohužel běžně píšou Worchester, zvykli na Vorčestr. A domnívají se snad, že se omáčka vyrábí z nějakého stromu zvaného Vorčestr. Dokonce i na české Wikipedii je tato omáčka prezentována jako Worcestrová, ne Worcesterská.
Worcesterská omáčka je tekutá a fermentovaná kořenící směs, používaná k ochucení jídel, jako jsou například Welsh Rabbit, salát Caesar, ústřice Kirkpatrick, Chilli con carne, dušené hovězí nebo hamburgery. Používá se také k dochucování koktejlů (Bloody Mary nebo Caesars), přidává se do italské Salsa Inglesa nebo do mexického piva Michelada. Originální lahvička musí mít označení Lea & Perrins Worcestershire Sauce. Firma prohlašuje, že jejich tradiční verze je bez lepku, obsahuje zejména sladový ocet z ječmene, pálenkový ocet, melasu, cibuli, česnek, ančovičky, tamaryškový extrakt, sojovou omáčku, citronovou šťávu, papriku, hřebíček, cukr a sůl. Pokud jde o ančovičky (na které jsou někteří lidé alergičtí), existuje i verze bez nich, musí to však být na obalu uvedeno.
Tato omáčka dostala název podle anglického hrabství Worcestershire, kde byla prý poprvé namíchána někdy v roce 1830, údajně podle receptu kteréhosi šlechtice, který tam sídlil a inspiroval se starou řecko-římskou fermentovanou rybí omáčkou zvanou Garum. Podle historika Jonese byl oním tajemným „šlechticem“ Henry Lewis Edwardes (1788-1866), veterán z napoleonských válek. Přivezl si prý omáčku z cest po Indii. Jedna z legend přisuzuje autorství lordu Marcusu Sandysovi, bývalému guvernéru Bengálska. To však vyvrací historik Brian Keogh. Sandysů bylo ve Worcestershiru více, mohla to být dokonce i žena. Jisté je, že lékárníci John Wheeley Lea a William Henry Perrins vyrobili na přání onoho „jistého šlechtice“ (a podle vzorku, který jim předložil) omáčku, jež byla základem pro směs, která se později proslavila. Lékárníci se nejprve svého výrobku lekli, považovali ho za nepoživatelný. Potom však omáčku fermentovali, až zvláčněla a zachutnala jim. Firma Lea & Perrins začala oficiálně omáčku vyrábět v roce 1837 a je dodnes držitelem veškerých práv. V roce 1838 byly první láhve Lea & Perrins Worcestershire Sauce dány na trh. V říjnu 1897 Lea a Perrins přestěhovali výrobu omáčky z jejich lékárny do továrny v Astonu (ulice Midlands Road), kde se vyrábí do dnešních dnů. V roce 1930 koupili firmu jiní podnikatelé, potom přešla několika rukama a od roku 2005 ji vlastní firma Heinz vyrábějící kečupy.
Tato omáčka dostala název podle anglického hrabství Worcestershire, kde byla prý poprvé namíchána někdy v roce 1830, údajně podle receptu kteréhosi šlechtice, který tam sídlil a inspiroval se starou řecko-římskou fermentovanou rybí omáčkou zvanou Garum. Podle historika Jonese byl oním tajemným „šlechticem“ Henry Lewis Edwardes (1788-1866), veterán z napoleonských válek. Přivezl si prý omáčku z cest po Indii. Jedna z legend přisuzuje autorství lordu Marcusu Sandysovi, bývalému guvernéru Bengálska. To však vyvrací historik Brian Keogh. Sandysů bylo ve Worcestershiru více, mohla to být dokonce i žena. Jisté je, že lékárníci John Wheeley Lea a William Henry Perrins vyrobili na přání onoho „jistého šlechtice“ (a podle vzorku, který jim předložil) omáčku, jež byla základem pro směs, která se později proslavila. Lékárníci se nejprve svého výrobku lekli, považovali ho za nepoživatelný. Potom však omáčku fermentovali, až zvláčněla a zachutnala jim. Firma Lea & Perrins začala oficiálně omáčku vyrábět v roce 1837 a je dodnes držitelem veškerých práv. V roce 1838 byly první láhve Lea & Perrins Worcestershire Sauce dány na trh. V říjnu 1897 Lea a Perrins přestěhovali výrobu omáčky z jejich lékárny do továrny v Astonu (ulice Midlands Road), kde se vyrábí do dnešních dnů. V roce 1930 koupili firmu jiní podnikatelé, potom přešla několika rukama a od roku 2005 ji vlastní firma Heinz vyrábějící kečupy.
Jiná populární omáčka se jmenuje Tabasco sauce a lidé si ji s vorsterskou často pletou. Tabasco Sauce je pikantní pálivá omáčka vyráběná z papriček tabasco (Capsicum frutescens var. Tabasco), vinného octa a soli. V USA ji vyrábí firma McIlhenny Company. Typická malá lahvička s typickým („diamantovým“) logem se poprvé na trhu objevila v roce 1905. Omáčku vymyslel v roce 1868 Edmund McIlhenny, bankéř pocházející z Marylandu, který se několik let předtím usídlil v Louisianě, v místě zvaném Avery Island, které proslulo těžbou soli. Tento „ostrov“ leží vlastně ve vnitrozemí kousek od mořských břehů, je však obklopen kanály.
Edmund vymyslel jednoduchý recept s použitím místních surovin: papričky Tabasco rostly všude kolem, sůl pocházela z místních dolů a vinný ocet vyráběli místní farmáři. Šlo jen o to, najít správný poměr ingrediencí. Původně se omáčka před lahvováním uchovávala v sudech, v nichž předtím zrála Jack Daniel´s Tennessee Whisky. I dnes jsou sudy stejné, jako pro whisky. Edmund pak omáčku plnil do štíhlých malých lahviček od kolínské vody – a nabízel ji přátelům a rodinným příslušníkům. Měla velký úspěch a žadatelů přibývalo. Proto si Edmund v jedné sklárně u New Yorku objednal prvních několik tisíc podobných lahviček podle vlastního návrhu – a omáčku do nich plnil. Lahvičky byly už tehdy označeny typickým „diamantovým“ logem. Mimochodem: do už zmíněného koktejlu Caesars se kromě vorsterské omáčky přidává právě Tabasco.
Po Edmundově smrti v roce 1890 převzal výrobu jeho nejstarší syn John Avery McIlhenny, který založil v Avery Island továrnu a modernizoval výrobu. Po několika letech však firmu opustil, když vstoupil do armády. Jeho mladší bratr Edward Avery McIlhenny byl přírodovědec samouk a vrátil se zrovna z výpravy do Arktidy. Převzal firmu a vedl ji až do své smrti v roce 1949. Na jeho místo nastoupil synovec Walter S. McIlhenny, který zemřel v roce 1985. Nyní vede firmu šestý ředitel, bratranec Tony Simmons. Firma je jednou z mála amerických firem, které mají certifikát kvality také ve Velké Británii, udělila jim ho královna Elizabeth II. Firma je zároveň jednou z 850 firem, jež mohou používat královský erb. Tyto speciální výrobky jsou označeny jako Supplier of Tabasco Sauce HM The Queen - Master of the Household - Granted in 2009.
Třetí omáčka, o které se chci zmínit, je novinkou z poslední doby. Jmenuje se Sriracha (čti srirača) a vyrábí se ze směsi chilli papriček, cukru, česneku a soli. Pojmenována byla podle města Si Racha na thajském pobřeží, kde údajně vznikla. V Thajsku se většinou podává k mořským plodům, ve Vietnamu se servíruje především ke smaženým nudlím a jarním rolkám. Dnes se ovšem tato omáčka vyrábí v USA ve velkém, průmyslově. Její výrobu rozjel vietnamský emigrant David Tran, jemuž je dnes 70 let. V mládí pracoval na zemědělské usedlosti jižně od Saigonu, kde jeho bratr pěstoval chilli papričky. Byl napůl Číňan, patřil do národnostní menšiny zvané Hoa. Potom byl majorem jihovietnamské armády. V roce 1978 odjel tchajwanskou nákladní lodí Huy Fong do Hongkongu. Po roce se mu podařilo získat azyl v USA. Začal vyrábět svou oblíbenou omáčku, nejprve jen po domácku. Ale už v roce 1980 prodával kbelíky své chuťové přísady restauracím v losangeleské čínské čtvrti. Její velmi ostrá chuť je ideální k červenému masu, drůbeži, zvěřině, slanině, kebabu, pečeným klobásám, kuřeti, rybám a mořským plodům, nudlím a jiným oblíbeným asijským i evropským jídlům. Potom Tran založil firmu, kterou nazval podle lodi, jež ho odvezla ke svobodě. Za pětatřicet let dokázal David Tran svou zpočátku skromnou živnost proměnit v celosvětově známou značku. Jen od ledna do prosince 2012 prodala Tranova firma 20 miliónů lahví pálivé omáčky. V roce 2009 vyhlásil prestižní časopis zabývající se jídlem Bon Appétit pálivou omáčku vietnamského běžence Chutí roku. Přitom celá firma má jen osm zaměstnanců a všichni patří do rodiny Tranových. Podle nejnovějších průzkumů spotřebitelé nejen v USA tuhle srirachu považují za bezkonkurenčně nejlepší. Musí být v červené umělohmotné lahvi se zeleným uzávěrem a musí mít logo s bílým kohoutem, pod nímž je nápis Huy Fong Foods. Dnes už se objevuje mnoho napodobenin, které bohužel obsahují i konzervanty, zvláště hydrogensyřičitan sodný.