Minulý týden jsem poprvé navštívil městečko Velké Losiny na severní Moravě. Nikdy jsem tam nebyl, ačkoli jsem vyrůstal vlastně nedaleko. Věděl jsem o tom místě jen díky příběhu, podle kterého napsal v roce 1963 Václav Kaplický román Kladivo na čarodějnice a v roce 1969 natočil stejnojmenný (svůj nejlepší) film Otakar Vávra s nezapomenutelnou Soňou Valentovou v roli Zuzany. Příběh z časů inkvizice (17.století), kdy byly ženy nuceny na mučidlech přiznat se k čarodějnictví. Román i film byly metaforou komunistických manýr. Městečko Velké Losiny se kdysi německy jmenovalo Groß Ullersdorf a první zmínka o něm je z roku 1296. Je to kousek od Šumperka, v údolí řeky Losinky, blízko polských hranic, nedaleko hory Praděd. Od 16. století obec už patřila Žerotínům, kteří zde postavili překrásný renesanční zámek a zanedlouho i papírnu, v níž se dodnes vyrábí vzácný ruční papír. Jsou zde také termální lázně a spousta dalších atraktivit. Musím přiznat, že jsem byl opravdu velice příjemně překvapen, jak úžasné je to místo. Nečekal jsem to. O tom kraji se přece pořád píše jako o oblasti s největší nezaměstnaností, jako o zapadlém kraji na konci světa. Věřte mi, je to dnes fantasticky živé a nádherné místo. Zajeďte tam co nejdřív.
Ve Velkých Losinách se konal první ročník festivalu Čokoláda v pohybu neboli Čokoládové lázně. Pozvali mne, abych návštěvníkům něco řekl o čokoládě. Zřejmě si mysleli, že jako autor textu k písni Sladké mámení jsem na čokoládu odborník. Upozorňoval jsem hlavně na nesporný fakt, že čokoláda je uznávaným afrodisiakem. Nicméně v mé knize Labužníkovy historky je čokoládě věnována celá jedna kapitola a tak jsem přece jen něco řekl, přibližně totéž, co přednáším svým studentům aristologie na Univerzitě Humanitas ve Vsetíně. Mimochodem: právě jsem zahájili druhý ročník!
Kromě svého vystoupení (a autogramiády své knihy o televizních kuchařích) jsem samozřejmě měl příležitost navštívit i další stánky s exponáty – a také ochutnávat, co nabízely. Bylo zde několik rarit, například stánek Levandulového statku v Bezděkově. Bezděkov je malá vesnička nedaleko Úsova na Hané. A právě zde se dva mladí lidé, Lukáš Drlík a Veronika Pejšová, rozhodli vytvořit „malou Provence“ a vysadili lány levandule, které v létě nádherně voní a svou provokativní fialovou barvou zaujmou každého, kdo jede kolem. A co s levandulí? Nuže, v Zábřehu otevřeli titéž odvážlivci Levandulovou kavárnu, kde nabízejí nejen netradiční chuť levandule ve spojení s vynikajícím druhem BIO kávy, ale také skvělé domácí dezerty s levandulovou vůní a osvěžující levandulovou limonádu. Kavárnu najdete na horním náměstí, v objektu staré knihovny. V kavárně si můžete zakoupit produkty z Levandulového statku včetně levandulového másla, kávy, domácí limonády, balzámů, aromatických olejů, čajů a balíčků se sušenými levandulovými květy. Levandule je úžasná bylina, která léčí už tím, jak voní, pomáhá při bolestech hlavy, nespavosti, nervozitě a závratích. Má silné hojivé a antibakteriální účinky. Je však také vhodná do šatníků jako ochrana proti molům, k provonění prádla. Osvěží vzduch a ochrání před bodavým hmyzem. Mít doma kytičku levandule je krásné.
Další raritou byly Marmelády s příběhem, stánek Hany Šindlerové z Prahy, která vyrábí „babičkovské“ skleničky s ovocnými marmeládami podle starých receptů. Až v Praze jsem zjistil, že jsme vlastně sousedé. Marmelády, džemy, sirupy, pesta i všechny další produkty jsou vyrobeny zásadně bez chemických konzervantů a umělých aromat. Většinou jsou slazeny medem, ochucovány přírodním pektinem a citronovou šťávou. A proč jsou marmelády „s příběhem“? U většiny z nich si totiž na obalu můžete přečíst historku o tom, jak produkt vznikl a jak přišel ke svému originálnímu názvu.
U dvou stánků mohli návštěvníci ochutnávat také tradiční české, avšak pořád ještě málo vídané nápoje: šípkové víno nebo medovinu z Včelařského provozu Milerski (Staré Purkartice u Krnova). Jedno z vín bylo přímo čokoládové, k jeho výrobě bylo použito stoprocentní holandské kakao, které společně s přidaným cukrem, limetkovou a citronovou šťávou vykvasilo do sametového vína. Úspěšný barista Adam Troubil z Brna předváděl, jak připravit pravou a kvalitní kávu.
Ve většině stánků se však pochopitelně nabízela čokoláda. Spoluorganizátorka festivalu Jana Kašparová je místní osobností, vlastní cukrárnu a vyrábí nejen velmi zajímavé pralinky, ale také experimentuje. V její expozici byly například i čokoládové klobouky, které si potom nasazovaly modelky při módní přehlídce na molu. Zajímavé čokoládové exponáty byly vystaveny v pitoreskním historickém sále lázní, soutěž vyhrál pětipatrový dort Ludmily Jařabové z Kravař.
Pro festival připravili cukráři dohromady až 800 kilogramů čokolády. Lidé ji mohli na mnoha místech Losin konzumovat v různých podobách. Velmi zajímavé bylo například čokoládové menu, které připravil šéfkuchař Michael Solnička z Jeseníku, známý pod přezdívkou Mr. Steak. Čokoláda v kombinaci s jelením masem měla velký úspěch, stejně jako široké nudle nasladko.
Ve staré ruční papírně si mohli zájemci (hlavně děti) malovat čokoládou na jedlý papír a svá dílka pak sníst. V Areálu zdraví mohli nabytá kila rychle shodit. Nebo si zahrát kuličky. Na Dlouhých stráních si mohli zabruslit v závodě o čokoládovou brusli a v lázeňském parku se projít čokoládovým lesem.
K festivalu se připojila rovněž sousední Loučná nad Desnou, která poskytla vláček spojující Loučnou s Kouty nad Desnou. Řadou aktivit se k festivalu připojil i místní zámecký park. V areálu termálních lázní si mohli hosté zaplavat, v parku se mohli projet na koloběžkách...
Navštívil jsem také jednu místní zajímavou restauraci, o které se dočtete v příštím vydání rubriky Můj tip.