Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

1. ledna 2016















Gordon Ramsay (nebo spíše jím pověření lidé) mi posílá každý týden nějaké novinky ze svého byznysu. Den po Štědrém večeru mi poslal upozornění na nejlepší Turkey, jaký se dá ochutnat v jeho restauracích po celém světě. V Americe a jiných anglofonních zemích je pečený krocan  typickým svátečním pokrmem na Vánoce a Den díkůvzdání, často s nádivkou z jedlých kaštanů.  
           Vy jistě víte, že Turkey je krocan nebo krůta. A zde narážíme na první problém. Krocan nebo krůta? Encyklopedie uvádějí, že Krůta domácí je po pštrosech největší domestikovaný pták, a zároveň jedno z mála zvířat, domestikovaných na americkém kontinentě (spolu s lamou, alpakou a morčetem). Krůta domácí je podle těchto oficiálních zdrojů vyšlechtěným potomkem Krocana divokého a chová se především pro maso. Na celém světě je v současnosti chováno přibližně 124 miliónů Krůt domácích, nejvíce právě v USA. Krůta domácí je chována zvláště kvůli masu, které má vysoký podíl bílkovin ve svalovině a naopak méně tuku.
           Předem musím upozornit, že já osobně krůtí (nebo krocaní) maso nemusím. Nemám ho prostě rád. A vůbec to nesouvisí s textařem Janem Krůtou, který mi odlákal můj objev, zpěváka Dalibora Jandu. Prostě mi to maso nechutná tolik jako masa jiná. I když všichni svorně tvrdí, že krůta (nebo krocan) má devět druhů mas (nejlepší prý je krk), mně chutnají všechna stejně a to nudně. Husa, kachna, kuře, perlička, koroptev, bažant, cokoli – jen ne krůta nebo krocan!
           Avšak Gordonův mail mě přivedl na myšlenku: proč vlastně Turkey? Proč Turkey? To je přece také v angličtině název státu Turecko! Ze záhadného důvodu si Anglie předsevzala, že stejně jako onen stát se v jejím jazyce bude jmenovat zvíře (drůbež) zvaná česky krocan (v ženském rodu krůta), latinsky Meleagris. V zootechnické literatuře se domácí krocani, bez ohledu na pohlaví, většinou označují jako krůty. Rovněž pro jejich maso se v češtině vžilo označení krůtí maso (nikoli krocaní). Je to prostě zmatek nad zmatky.
           Tento velký pták je původem z Ameriky. Krocani jsou zařazeni do rodiny Phasianidae (podobně jako bažanti, koroptve, frankolíni křepelčí, tropičtí bažanti junglefowl, tetřevi a další příbuzné druhy) v taxonomickém řádu Galliformes. Ten nejrozšířenější druh Meleagris gallopavo (Krůta domácí) prý dodnes volně žije v Turecku jako divoký krocan.  Avšak podle vědců (jimž musíme chtě nechtě věřit) je původem z lesů v severní Americe, především v Mexiku a ve Spojených státech. Z ostatních žijících druhů je nejznámější Meleagris ocellata neboli Krocan paví, původem z lesů na poloostrově Yucatán. Samci obou druhů mají výrazný masitý lalok visící z horní části zobáku (anglicky se mu říká snood, tedy něco jako stuha – stejně se však nazývá síťka, kterou si ženy upevňují účes). Dospělého samce lze od samice snadno rozeznat podle ostruh, které mají krocani  přes 2 cm dlouhé. Krocan patří mezi největší ptáky i pokud jde o rozpětí křídel. U všech krocanů je podle encyklopedií samec větší a má mnohem pestřejší peří než samice – krůta. Odborně se tomu říká pohlavní diformismus. Největší krocani váží až 10 kg a měří až 120 cm. Samice, krůta, je prý téměř o polovinu lehčí. Avšak podle českých kuchařů bývají samice (krůty), s nimiž pracují v kuchyni, obvykle větší než samci (krocani). Tak nevím. Zmatek nad zmatky. 
            Ptáci rodu Meleagris jsou známi už z raného miocénu, tehdy však prý byli mnohem menší. Když se Evropané poprvé setkali s krocany v Americe, nesprávně je identifikovali jako typ guineafowl (perlička) - tedy jako drůbež, která tehdy žila divoce v Turecku. Nazvali proto toho severoamerického ptáka Turkey Fowl („turecká slepice“), z čehož pak zkrácením vzniklo jen Turkey. V roce 1550 anglický mořeplavec William Strickland přivezl páreček těchto zvířat poprvé do Anglie a byl mu udělen šlechtický titul s erbem, na němž byl zobrazen krocan. Existuje ještě několik dalších ptáků, kteří jsou někdy nazýváni jako krůty nebo krocani: jsou to například australští Brushturkeys neboli Taboni lesní (Alectura lathami) nebo „australské krůty“, což je Drop australský (Ardeotis australis). V Americe žije také vodní krocan Anhinga (Anhinga anhinga) podobný kormoránům, s výrazným ocasem.
           Do Anglie přivezli krocany španělští conquistadoři někdy na začátku 16. století, jejich chov se však během desetiletí rychle rozmohl. Již roku 1573 byl podle básníka Thomase Tussera pečený krocan v Anglii vánočním pokrmem. William Shakespeare použil slovo Turkey ve smyslu „drůbežím“ ve své hře Večer tříkrálový (Twelfth Night) napsané už někdy v roce 1601 nebo 1602. A v Americe byly dějiny také úzce spojeny s touto drůbeží. V 17. století Indiáni v Nové Anglii zachránili hladovějící puritánské osadníky tím, že jim přinesli k jídlu ulovené divoké krocany. Právě proto navrhl v 18. století Benjamin Franklin krocana jako symbol Spojených států do státního znaku, s tím ale nesouhlasil George Washington, který za heraldické zvíře prosadil orla bělohlavého. 
           V mnoha jazycích jsou názvy pro krocany i krůty shodné. Jen čeština a slovenština se z tohoto pravidla vymykají: Slováci nazývají krocana moriak a krůtu morka. Vycházeli zřejmě z jejich původu „za mořem“. Turci sami však krocanovi říkají Hindi, což znamená, že oni sami se domnívají, že tato drůbež přišla do Turecka z Indie. Také v hebrejštině se krocanům i krůtám říká Tarnagol hodu, což přeloženo znamená něco jako „indická slepice“. I Francouzi mají podobný název: Dinde. Vycházejí ze starého názvu Poulet d’Inde („indická slípka“). Polština, ukrajinština a ruština má názvy Indejka nebo Indyk, jejichž původ je podobný. Některé názvy (vlámský, indonéský, litevský) jsou odvozeny od slova Calicut (Kalkata), což ukazuje rovněž  na podobný zdroj. To je zmatek, co? Paradoxní jsou názvy řecké, irské nebo skotské, které vycházejí ze základu „francouzské kuře“. Chorvati a někteří další si však název vytvořili ze základu „perské kuře“. Zřejmě se domnívají, že krocan žije v Peru. Ale jak došli Češi k tomu dvojímu nepochopitelnému názvu, to zatím etymologové luští nepříliš úspěšně. Verzi o zkomolení staroněmeckého slova Kollerhahn (nebo novoněmeckého Truthahn) věří jen málokdo. Spíše se dá věřit, že prý to má onomatopoický původ, tedy že název je odvozen nejspíš od zvuků, které tato drůbež vydává. Jsou však ty zvuky jiné u krocana a jiné u krůty?