Žhavou novinkou tohoto týdne byla zpráva o nenadálém úmrtí Libora Ševčíka. V neděli v poledne podlehl tento známý novinář náhlé srdeční slabosti. Byl právě v Ivančicích na oslavě kamarádových narozenin. Pro mne osobně to byla zpráva šokující, protože Libor byl můj blízký přítel a vídali jsme se velice často. Právě dnes, ve čtvrtek, jsem se měli sejít v jedné restauraci. Naposled jsme se viděli na ochutnávce italských vín, od té doby neuplynuly ani dva týdny.
Libor byl o tři roky mladší než já, rodák ze Znojma, pravověrný Moravák. Znal jsem ho už v dobách, kdy byl řadovým zpravodajským novinářem v deníku Mladá fronta. Po roce 1990 se však stal šéfredaktorem nově vzniklého MF Dnes. Vedl a formoval vlastně první demokratický český velkodeník. A potom Lidové noviny, které se snažily pracovat podobně jako před válkou. Když chtěl jít do důchodu, pověřil jsem ho funkcí šéfredaktora v časopisu Labužník, jehož jsem byl spolumajitelem. Sám jsem šéfredaktorskou pozici opustil s dobrým pocitem, že mám výborného nástupce. Libor se totiž už několik let věnoval psaní o víně a byl tedy jedním z mála tehdejších profesionálů, kteří měli o gastronomii aspoň přibližné znalosti. Společně jsme se potom snažili hledat mladé novinářské talenty, kteří by se tomuto oboru, jenž byl dlouho v nemilosti, věnovali. Časopis Labužník bohužel zanikl – a nebyla to ani Liborova, ani moje vina. Naše blízká spolupráce však neskončila. Vyvrcholila nakonec anketou Zlatý kuchař, jejímž jsem byl garantem za vydatné Liborovy pomoci.
Předpokládal jsem samozřejmě, že v úzké spolupráci budeme pokračovat i nadále. Domlouvali jsme se, že Libor převezme některé mé přednášky na univerzitě Humanitas ve Vsetíně, kde se snažíme vychovávat nové aristology. Ano, Libor byl bezesporu aristolog. Bude nám velice chybět.