Slovenský mykolog Aurel Dermek je autorem úžasné definice: „Houby jsou heterotrofní bezchlorofylové stélkaté organismy, které nemohou fotosynteticky asilimovat.“ Už dlouho si s tou definicí lámu hlavu a dodnes jsem ji nepochopil.
V jedné knize z roku 1976 jsem se dočetl, že na území Čech a Moravy během středně dobré houbové sezony vyroste za rok na jednom hektaru lesa průměrně 30 kilogramů jedlých hub. Pisateli té zprávy (bůhvíodkud ji měl, to neuvádí) se zdál tento odhad příliš optimistický. Nezapoměl však podotknout, že v Sovětském svazu roste průměrně dvakrát více jedlých hub než u nás. Musíme si ovšem uvědomit, že to bylo deset let předtím, než rupla jaderná elektrárna v Černobylu. Potom prý houby rostly v Rusku i na Ukrajině ještě hojněji, doslova jako divé.
Mimochodem: v té době byl předsedou českého svazu spisovatelů jistý Jan Kozák – a předsedou slovenského svazu spisovatelů jistý Andrej Plávka (slovensky Holubinka, ale na Slovensku mu říkali Muchotrávka, což je jedovatá muchomůrka). A předsedou slovenského divadelního svazu byl tehdy herec Mikuláš Huba. Na Slovensku i v Čechách tedy houby v těch časech opravdu nestály stranou. V současné době prý žije na území Česka 3607 mužů s příjmením Kozák, 219 mužů s příjmením Hřib, Houbů je 217, Kotrčů je 416, Klouzků je 19, přesně stejně tolik jako Ryzců.
V zimě se nám samozřejmě po čerstvých houbách stýská. Patřím mezi labužníky, kteří nemají příliš v lásce uměle pěstované žampiony. Ale miluju hlívu ústřičnou (Pleurotus ostreatus), nádhernou zimní houbu, která je plná živin a dokonce je i léčivá! Miluju polévku z hlívy, které říkám „falešná drštková“ a miluju také italskou lahůdku zvanou frittata con funghi. Frittata je italská varianta španělské tortilly. Je to jednoduchý recept: z vajec, vody a trošky mouky se vytvoří řídké těsto, které se rozloží na pečící plech (potřený olejem) v tenké vrstvě. Na těsto se nakladou dorůžova osmažené plátky česneku, jemně nasekaná hladká petrželka, kostičky kozího sýra a kousky lehce osmažené hlívy. To vše se zlehka zapeče v troubě, dokud se na povrchu nevytvoří kůrka. Podávejte se zeleninovým salátem, v němž by neměla chybět čerstvá rajčata. Věřte mi, je to lahůdka!
Další chutnou houbou, která roste i v zimě, je penízovka sametonohá (Flammulina velutipes). Kdysi jsem měl dva kamarády výtvarníky (Holub a Sádovský), kteří chodili sbírat houby i v zimě, nejčastěji do Krčského lesíka za dnešní stanicí metra Roztyly. Tam nacházeli hodně penízovek, rostoucích na ztrouchnivělých dřevinách. Z nich pak vařili skvělou houbovou polévku. Základem této polévky byl kořen celeru nakrájený na nudličky a vařený tak dlouho, že se ve vývaru téměř rozplynul. Potom samozřejmě přišla na řadu cibule osmažená na sádle a rozmačkaný česnek. A kloboučky penízovek, nakrájené rovněž na nudličky. Osolit a opepřit, nakonec přidat sekanou hladkou petrželku a na plátky rozkrájené vejce, uvařené natvrdo. Zkuste to, nebudete litovat.
Velmi zajímavou houbou, kterou ti dva amatéřští mykologové nacházeli leckde v Praze a okolí (i ve Stromovce nebo pod chuchelským kostelíkem) je Pstřeň dubový (Fistulina hepatica) rostoucí na dubových kmenech. Vypadá jako choroš, ale není to prý choroš. Když ho rozříznete, překvapí vás krásnou červenohnědou barvou připomínající játra. Proto ten latinský název. Na Moravě však této houbě říkají Jelení jazyk. Holub se Sádovským jí také tak říkali a vybírali si pouze mladé kusy, které po rozříznutí, jak říkali, „pořád ještě roní krev“. Dělali z té houby unikátní „játrový guláš“, který podávali s houskovým knedlíkem.
Už je pár let bohužel nepotkávám a stýská se mi, po nich i po tom játrovém guláši z pstřeně.
Když je venku sníh a do lesa se mi nechce, aspoň si o houbách čtu. Teď naposled v jedné německé knize. A hodně mě to pobavilo.
V sousedním Bavorsku se houbám obecně říká Schwammerl, což znamená houbu jako takovou, například i tu na mytí. Kdežto Pilze (ale také Röhrling nebo Reherl) jsou spíše hříbky. Bavorské názvy hub jsou vůbec zajímavé: například hřib plstnatý čili suchohřib (Xerocomus subtomentosus) je Ziegenlippe (kozí pysk). Opeňkám (Kuehneromyces) se říká Stockschwämmchen (podlažní houbičky). Ryzec syrovinka (Lactarius volemus) je Brätling (smaženka), protože je nejlepší smažený. Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) je Frauentäubling (ženské holoubě). Lišky (Cantharellus cibarius) jsou Pfifferlinge (tretka, nepatrná věc). Sluka svraskalá (Cortinarius caperatus) je Reifpilz (jinovatkový hříbek). Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) je Perlpilz (perlový hříbek). Hnojník (Coprinus comatus) je Schopftintling (čupřina inkoustová). Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) je Mairitterling (májový rytíř). Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) je Samtfussrübling (sametonohá řepka). Některé názvy jsou více pochopitelné, například hříbek (Boletus) je Steinpilze (kamenný hřib). A některé názvy při vší snaze nedovedu přeložit, jako třeba Hallimash, což je václavka (Armillaria mellea).
Už se nemůžu dočkat, až zmizí sníh a v trávě vyraší první houbařská úroda!