Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva o výroku Zdeňka Pohlreicha, týkajícího se vysokých cen v karlovarských restaurací během filmového festivalu.
„Kradete jako taxikáři!“ prohlásil Zdeněk.
Článek otiskl Blesk a ilustroval ho záběrem jídelního lístku jedné z karlovarských restaurací. Její název bohužel nebyl uveden a já nedokážu určit, která by to mohla být, i když mě tři čtyři názvy napadají. Jako nejdrzejší položka je zde uváděna rybí polévka za 650 Kč!
Co mě však nejvíc pobavilo, byl název této polévky. Páni restauratéři, hrající si na světový podnik, ji nazvali Bulabiese!!! To se museli zahraniční hosté popadat smíchem za břicha! Ovšem, pokud by šlo o pravou Bouillabaisse, odpovídala by cena úrovni ve francouzských restauracích, zvláště pak na Azurovém pobřeží. Vzpomínám si, že jedna pražská restaurace se pokoušela prosadit s pravou bujabézou a nemohla její cenu dát níže, než na 1200 Kč. Ta pravá bujabéza totiž vyžaduje nejméně šest druhů čerstvých mořských ryb, především Rascasse (ropušnici), která je hodně drahá a v Česku téměř nesehnatelná. Dále by v polévce měly být například parmice nachové (rouget-barbet), štítníci (grondin), úhoři (congre), mořští ďasi (baudroie) a cípalové (milet). Někdy se přidávají ještě někteří garnáti nebo mušle. Pokrm se servíruje ve třech chodech: nejprve polévka, čili čistý vývar z ryb, potom čisté maso, zbavené kostí (v tomto případě se jako příloha používá rezavá omáčka rouille), nakonec vývar s masem současně.
Jde tedy o náročný pokrm a tomu odpovídá i jeho cena.
Můžu však téměř s jistotou tvrdit, že v karlovarských restauracích šlo o „falešnou“ bujabézu, vyrobenou z podřadných a nevhodných ryb, jako je makrela, hejk a treska. Za takovou polévku (navíc nazvanou tak debilně) dát 650 Kč je vskutku trapné.