Pořád se ještě diskutuje o zákonu, který v českých hospodách, barech a restauracích zakazuje kouření. Já osobně jsem nekuřák, ale ten zákon mi velice vadí. Z jednoho prostého důvodu: není demokratický. Zakazuje šmahem, jako komunisté. Nebo jako američtí protestanti, kteří už v roce 1735 ve státě Georgia zakázali prodej rumu a dalších destilátů. Říkalo se tomu prohibice. Alkoholické nápoje byly zakázány ovšem už v pátém století v Číně! Porušení tohoto nařízení se mělo trestat stětím hlavy. V Egyptě na přelomu 10. a 11. století vydal chalif Al-Hakin, prý v souladu s koránem, zákaz konzumace vína a dovozu opojných nápojů. Obchod s destiláty byl zakázán v roce 1841 v americkém státu Maine a následně během čtyř let i v dalších dvanácti amerických státech. Úřady si ovšem nedokázaly dodržování příslušných zákonů vynutit. V roce 1919 byl v USA schválen tzv. Volsteadův zákon (Volstead Act), který definoval alkoholické nápoje včetně výjimek, a 16. ledna 1919 byl rovněž ratifikován 18. dodatek americké ústavy, který zavedl prohibici. Účinek byl ovšem přesně opačný; místo snížení zločinnosti a abstinence se začalo pít ještě víc a zločinnost narůstala nevídaným tempem. Vznikly gangy zabývající se pašováním alkoholu do USA. Volsteadův zákon způsobil, že lidé pili prakticky všechno, o čem se domnívali, že obsahuje alkohol, což mělo za následek mnoho otrav alkoholem. Prohibice skončila až v roce 1933. Tehdy bylo v USA mnohem více tajných barů než deset let předtím.
Podívejme se na jednu zajímavost z doby prohibice.
V centru Manhattanu bylo ve dvacátých letech několik klubů, jimž se říkalo Speakeasy. To byly podniky, v nichž mohl host, pokud patřil do party, dostat k pití i něco zakázaného. Rozhodně nejoblíbenější z těchto podniků se jmenoval Tony´s. Založil ho jistý Tony Soma na West 49th Street, mezi Pátou a Šestou Avenuí. Potom se přestěhoval na West 52nd Street. Naproti v čísle 21 byl další Speakeasy podnik, tehdy zvaný Jack and Charlie´s., dodnes fungující pod názvem 21 Club.
Tony Soma byl Ital (narozený v roce 1890), který přijel do USA už jako šestnáctiletý a usadil se na Manhattanu, kde pracoval jako pomocný číšník v elitních hotelích a restauracích. V roce 1910 se vrátil zpět do Italie. O tři roky později se však znovu objevil v New Yorku a přivezl si nevěstu, italskou začínající operní zpěvačku a herečku jménem Angelica Fantoni. Tehdy začal Tony pracovat v kavárně Martini a jeho prvním štamgastem byl Rudolf Valentino, budoucí filmová hvězda. Později se proslavila i Tonyho vnučka, herečka Anjelica Huston, držitelka Oscara. Tonyho dcera Ricki Somaová, modelka a baletka, se totiž vdala za režiséra Johna Hustona.
V roce 1920 dostal Tonyho zubní lékař jako odměnu za své služby spoustu pašovaného alkoholu. Požádal Tonyho, aby ten alkohol někde prodal. A tak se stal Tony Soma majitelem nejpopulárnější krčmy za dob prohibice ve dvacátých letech. Do baru Tony´s chodili mnozí slavní lidé, například spisovatelé, kteří si říkali Algonquin Round Table, politici a herci: Humphrey Bogart, Gary Cooper, Helen Hayesová, Dorothy Parkerová, Robert Benchley, Harold Ross, F. Scott Fitzgerald, Ogden Stewart, Noel Coward, Lillian Hellmanová, Heywood Broun, Sigmund Fraud, Irving Berlin, Arnold Rothstein, Cole Porter, Gypsy Rose Lee, Tallulah Bankheadová, Billie Holidayová, James Thurber, John O'Hara, John Huston nebo Errol Flynn.
Potom však Tonyho pronásledovala smůla: v roce 1927 zemřelo jeho první dítě George a v roce 1932 zemřela i manželka Angelica. Tony se začal věnovat józe, ve své restauraci stál na hlavě a zpíval árie z italských oper. Tím se proslavil v časopisech po celém světě.
V roce 1929 už byl Tony bohatý, vydělal nejen na prodeji alkoholu, ale i na spekulaci s nemovitostmi: prodal tři budovy Johnu D. Rockefellerovi. Ten potom z budov vytvořil zábavní komplex s názvem Rockefeller Center.
Po skončení prohibice se Tony znovu oženil a otevřel si legální restauraci. Tonyho druhé manželství s Dorothy Fraser, o dvacet let mladší, bylo šťastné. Tony svůj nový podnik (jmenoval se Liquor) změnil na kabaret s živou hudbou, jazzem. Zpíval tam Frank Sinatra a Sammy Davis, chodili tam Lauren Bacallová, Mel Thorme, Rosemary Clooneyová, Ava Garnerová, Marlon Brando, John F. Kennedy a Richard Nixon.
21. května 1945 se Humphrey Bogart oženil s Lauren Bacallovou. Večírek se konal u Tonyho, tedy v podniku, který už byl třetím pokračování proslulého Tony´s Speakeasy. Bogart začal chodit k Tonymu na West 52nd Street už na začátku třicátých let, když hrál na Broadwayi a snažil se o hvězdnou kariéru. Tony odhadl, že má před sebou budoucí hvězdu a nabídl Tonymu leckteré výhody.
Bogart patřil potom bezesporu k nejslavnějším filmovým hercům. Do americké angličtiny vešlo úsloví „don´t bogart that joint“ (objevuje se i v písničce, kterou jsem přeložil jako Pojď stoupat jak dým), znamenající „nedokuřuj toho vajgla až do konce“, neboť Bogart byl proslulý právě tím, že každou cigaretu doslova vyždímal. Legendární je jeho poslední věta, kterou řekl, než umřel: „Neměl jsem opouštět skotskou whisky, vyměnit ji za martini byla moje největší chyba v životě...“
Avšak vraťme se k zákazu kouření. S tím zákazem je to podobné jako s prohibicí. Kdyby majitel restaurace dostal možnost (jako je tomu například v Rakousku) oddělit prostory pro kuřáky od prostor pro nekuřáky, bylo by vše v pořádku. Místo toho stojí kuřáci na chodníku, překážejí provozu a znečišťují prostředí. Trapné.