Čiperný Archie Goodwin, asistent geniálního tlustého detektiva Nera Wolfa z knih Rexe Stouta, snídal zásadně vždy dva šálky kávy. Nikde se však nedozvíme (proč asi?) o jakou kávu šlo. Jestliže jste někdy byli v Americe a pili tamější kávu, bude vás tato otázka trápit neustále. A Archie byl bezesporu Američan každým coulem. Ačkoliv jeho zaměstnavatel byl každým coulem labužník (a Wolfův osobní kuchař Fritz Brenner, Švýcar, byl určitě dobrý kuchař), přece jen jsem na pochybách, jestli káva, kterou Archie snídal, stála aspoň za ochutnání. Moc by mě zajímalo, co to bylo za kávu a jak byla připravena. Víme jen, že do ní Archie dává cukr. Leč nevíme, kolik.
Ze Stoutových knih víme, že Archie Goodwin miluje „corned beef on rye“ (nasolené maso z konzervy, obložené plátky žitného chleba, tedy vlastně sendvič) a grilovaná kuřata. Nesnáší ztracená vejce, dává přednost smaženým. Rád jí u Sama na Eleventh Avenue (nebo na Tenth Avenue?). Někdy si dává sklenici studeného mléka. Někdy si dává koktejl Tom Collins (tři díly ginu, nejraději značky Old Tom Gin, dvou dílů citronové šťávy a jednoho dílu cukrového sirupu, vše se doleje čtyřmi díly sodovky a podává s ledem a plátkem citronu) nebo bourbon smíchaný s vodou. Nemá rád Pernod. Rozdíl mezi Archiem a Wolfem je zcela prostý. Sám Archie tvrdí, že Wolfe je schopen „mezi osnmou večer a půlnocí beze zbytku spořádat pětikilovou husu, zatímco já se krčím v koutku s corned beef on rye a sklenicí mléka“.
Jestliže vás zajímá detailně, co všechno Archie snědl a vypil během své dlouhé a úspěšné kariéry (objevuje se ve všech knihách o Wolfovi), doporučuju vám přečíst si unikátní webovou stránku http://www.nerowolfe.org/htm/tidbits/Archie_Food.htm. Tam se dočtete o lecčems, avšak jakou pil Archie kávu, to tam nenajdete. A to je mi velmi podezřelé. Dozvíme se nanejvýš, že zatímco Wolfe pije kávu hodně horkou, Archie ji musí mít trošku vlažnější.
Nechme tedy Archieho stranou. Řeč bude o kávě.
Nedávno jsem v Zápisníku psal, že Café Americano (jak se téměř na celém světě říká espressu s větším množstvím vody, tedy té kávě, které u nás někdy říkáme piccolo) bude v Rusku přejmenováno na Café Russiano. Někteří bartendeři tvrdí, že taková káva má mít pětkrát více vody než espressa. Říká se jí také „velké espresso“. Někteří Američané však sami takové kávě říkají Long Black („velká černá“). To je možná ta káva, kterou tak náruživě pil Archie.
V roce 1928 napsal Somerset Maugham, tehdy jeden z nejslavnějších spisovatelů na světě, román nazvaný Asheden: Or British Agent (Ashenden neboli britský agent), v němž si hlavní hrdina v Neapoli objednává právě kávu Caffé Americano. Maugham později tvrdil, že během 1. světové války se v Itálii skutečně setkal s kávou takto označovanou – a říkali jí tak nejen Angličané a Američané, nýbrž prý i Italové sami. V Paříži se dnes běžně setkáte s lidmi, kteří si v kavárně objednávají Café Americain. Stejně tak ve Španělsku nebo ve Skandinávii.
Psal jsem už také o neblahém zvyku českých číšníků, kteří nabízejí kávu dříve, než hostu předloží dezertní lístek. A také o zvyku některých Čechů, kteří si po jídle dávají Capuccino místo espressa. Psal jsem už také o náhražkách: pamětníci válečných časů si pamatují, že místo pravé kávy se pila cikorka Melta, tedy náhražka vyrobená z pražených čekankových listů.
Mezitím jsem si tu a tam například přečetl, že podle posledních vědeckých průzkumů káva snižuje riziko úmrtí u žen o více jak 15% a u mužů o 10%, díky ní je menší pravděpodobnost kardiovaskulárního onemocnění, cukrovky, Parkinsonovy choroby nebo rakoviny tlustého střeva a cirhózy jater. No vida!
Také jsem si přečetl, že mnoho běžných názorů na kávu vychází z mylných mýtů. Například: že káva je nezdravá, že kofein je špatný, že kávu by neměli pít srdcaři (ale nutno dodat, že káva má kardioprotektivní účinky, díky antioxidantům, takže pro zdravého člověka jsou běžné dávky kávy naprosto bez problému a navíc preventivně srdce chrání) nebo lidé s žaludečními vředy (to prý platí jen pro kávu na lačno), že káva je návyková (v malých dávkách nelze předpokládat návyk), že kávu nesmějí pít těhotné ženy (opět – v malém množství neškodí).
A nakonec využiju této příležitosti a odpovím na dotazy, které často dostávám: kam chodím na kávu v Praze?
Těch míst je několik. Například kavárna Cafe-Cafe v Rytířské ulici. Nebo EMA espresso bar v ulici Na Florenci. Nebo kavárna Louvre na Národní třídě. Velmi rád v létě sedávám (a piju kávu) v zahradě kavárny Styl&Interier ve Vodičkově ulici. Někdy si dávám kávu v denním baru Národní 20 na Národní třídě nebo v denním baru Kamzík v Kamzíkově uličce. Občas také v Kafírně v ulici Na tržišti nebo U klíčů v Prokopské uličce.