Když hledáte na internetu karibické koktejly, vyskočí na vás samozřejmě především Mojito, Daiquiri, Cuba Libre a další triviální nápoje, nad nimiž se však místní labužníci jen ušklíbnou. Chcete-li ochutnat to pravé pití, musíte bedlivě sledovat, co pijí oni. A většinou (zvláště na ostrovech patřících pod stát Svatý Vincent a Grenadiny) pijí Rum Punch.
Základem tohoto skvělého koktejlu je samozřejmě deci pravého bílého rumu, jako i v jiných případech. Takže si nejprve řekněme něco o karibských rumech.
Karibik, který je plný ploch, na nichž roste tropické ovoce, má také množství destilérií a karibské rumy patří k nejlepším na světě. Rum se dělá z plodiny zvané cukrová třtina (Saccharum officinarum), což je druh jednoděložné rostliny z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Tato rostlina je hojně pěstovaná především kvůli vysokému obsahu cukru. Původ cukrové třtiny není zcela jasný. Nejpravděpodobněji vznikla z planého, deset metrů vysokého druhu Saccharum robustum, který roste na Nové Guineji a okolních ostrovech. Známe však ještě jeden planý druh, a sice Saccharum spontaneum, rostoucí od severovýchodní Afriky po Asii až k Pacifiku. Tato vytrvalá tráva dorůstá výšky 8 metrů a dnes se používá při šlechtění ke zlepšení vlastností cukrové třtiny, zejména její odolnosti vůči chorobám.
Cukrová třtina je tedy víceletá, značně mohutná tráva se vzpřímenými masivními stébly, která mohou být až 6 metrů vysoká a 5 cm tlustá. Stéblo má v průměru asi 20 až 40 kolének a je vyplněno měkkou dření, která obsahuje až 20% cukru (především tedy sacharózy, dále také malé množství fruktózy a glukózy), který se zde ukládá jako produkt fotosyntézy. Asi ve 14. století se Benátčané naučili z třtiny rafinovat cukr a obchodovali s ním i v zemích střední Evropy. Po objevení Ameriky přivezl Kolumbus cukrovou třtinu na Haiti, odkud byla šířena dále na Kubu, do Mexika a Brazílie. Příznivé karibické podmínky, především podnebí a levná pracovní síla, umožnily pěstovat třtinu na velkých plochách a to vedlo k rychlému zvýšení produkce levného cukru. Dovoz třtinového cukru ze zámoří trval až do konce napoleonských válek, kdy Napoleon Bonaparte vydal zákaz dovážet anglické zboží.
Každý karibský rum je jedinečný, protože každý ostrov nabízí trochu jiné podmínky a každá značka má svůj styl. Na španělsky hovořících ostrovech jako je Puerto Rico nebo Kuba, se často vyrábějí jemnější rumy. Anglicky mluvící ostrovy, jako Jamajka, Barbados, Trinidad a Tobago, jsou známé tmavými rumy. Francouzské ostrovy (jako třeba Martinik) dělají častěji „rhum agricole“ a používají šťávu z cukrové třtiny místo melasy.
Takže: většina karibských rumů je vyráběna ze sirupu melasy, která vzniká při zpracování cukrové třtiny. Výjimkou jsou rumy Zacapa, jež jsou vyráběny přímo z panenské třtinové šťávy, což ovlivňuje jejich výslednou chuť. Destilerie Zacapa sídlí na jihozápadě Guatemaly a sama se chlubí tím, že v jejím okolí jsou nejlepší podmínky pro pěstování cukrové třtiny.
Dalším známým (a patřičně drahým) rumem je Bacardi. Jeho výrobce pochází původně z kubánského města Santiago de Cuba. Po komunistickém převratu, který na Kubě proběhl, musela značka tuto zemi opustit a přesídlila do Portorika a na Bermudy. Zajímavostí je, že se stále jedná o rodinný podnik, který vlastní i značku Havana Club.
V Karibiku má každá produkční oblast či ostrov svůj unikátní styl. Tyhle styly mohou být zjednodušeně rozděleny podle jazyků, jimiž se na ostrovech hovoří. Tedy ještě jednou: španělsky hovořící ostrovy a oblasti tradičně produkují světlé rumy s čistou chutí. Typickým příkladem tohoto typu jsou kubánské, portorické a panamské rumy. Anglicky hovořící ostrovy jsou známé pro své tmavé rumy s plnější chutí, které si zachovávají více z chuti melasy. Takové jsou rumy z Jamajky a Guayany. Pro francouzsky mluvící oblasti jsou typické takzvané zemědělské („agricole“) rumy. Ty jsou vyráběny výhradně ze šťávy cukrové třtiny a na rozdíl od rumů z melasy mají tedy více z původní třtinové chuti. Jde například o rumy z Martiniku či Guadeloupe. Světlé rumy (také stříbrné, bílé…) mají obecně velmi málo chuti, kterou jim „obstarává“ vlastně jen jejich sladkost, a slouží proto především jako základ do koktejlů. Někdy jsou po vyzrávání filtrovány, aby se odstranilo jakékoli zabarvení vzniklé zráním v sudech. Slepý tasting nicméně odhalí v chuti světlých rumů poměrně podstatné rozdíly.
Například rum Clément (jeden z nejžádanějších) se vyrábí na Martiniku v palírně, kterou založil v roce 1887 Homére Clément. Rum se destiluje z čisté šťávy cukrové třtiny, tedy metodou agricole. Podléhá kontrole AOC. Má obsah alkoholu 40%. Tento rum byl poprvé vyroben na ostrově Martinique v městečku L´Acajou. Palírna Clément se vepsala také do politické historie, neboť v roce 1991 se v ní (!) setkal francouzský prezident Mitterand s americkým prezidentem Bushem, aby vyřešili problém války v Kuvajtu.
Zajímavé je rovněž, že nedaleko této palírny se narodila jistá Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie, zvaná Joséphine de Beauharnais (1763-1814), později francouzská císařovna a manželka Napoleona Bonaparta. Její jedinou vadou na kráse prý byly dosti zkažené zuby, jejichž černá barva byla zapříčiněna častou konzumací martinické, třtinovým cukrem přesycené stravy v jejím dětství.
Vraťme se tedy k nápoji zvanému Rum Punch. Nebo také Rumpunch. Základem, jak už jsme řekli, je deci bílého karibského rumu. Do něj se přidává většinou stejné množství grenadinového sirupu. A půl deci limetkové šťávy. To vše ochuťte muškátovým oříškem, rozmixujte a nalijte na ledovou tříšť, která by měla sahat do poloviny třídecové sklenice. Do sklenice můžete vložit třešni a proužek pomerančové kůry. Jinak než takto připravovaný rumpunch považují lidé z Karibiku (zvláště ti z Barbadosu, Vincenta a Martiniku) za plagiát.