Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

12. června 2015



Tentokrát bude Zápisník poněkud smutnější. Rád bych připomněl několik lidí, kteří v poslední době opustili tento svět.
         Jen několik měsíců před svými stými narozeninami zemřela americká kuchařka Marguerite Patten, která během 2. světové války učila v televizi Američanky vařit. Jejích kuchařských knížek se prodalo více než 17 milionů výtisků.
         V provensálské vesnici Mougins, kde měl mnoho let svou tříhvězdičkovou restauraci Moulin de Mougins, zemřel ve věku 85 let jeden z nejvýznamnějších francouzských kuchařů všech dob Roger Vergé, který spolu s Paulem Bocusem stál u zrodu nouvelle cousine, moderního stylu vaření, který znamenal velkou revoluci ve světové gastronomii. Mezi jeho žáky byl i českoamerický šéfkuchař Radek Černý. V Mougins nyní funguje mimo jiné také restaurace Paloma, která vlastní jednu hvězdu Michelin a jedním z jejích majitelů je Andrej Babiš.
         Kuchyni a svět vůbec opustil rovněž irský šéfkuchař a food-kritik Paolo Tullio (bylo mu 65 let), který pocházel z Itálie, ale proslavil se ve Velké Británii.
         Nekrology jsme si však mohli přečíst i o některých osobnostech, jež nepatřily přímo do gastronomického světa, avšak přece jen s ním měly obča něco společného.
         Velice jsem si vážil Ludvíka Vaculíka, jeho názory jsem téměř vždy hluboce respektoval a moc mě potěšilo, když v jednom ze svých posledních Posledních slov v Lidových novinách pochválil můj román Hřbitovní kvítí na smetaně, i když mu vadilo, že se tam moc píše o „páření“. O Vaculíkových labužnických preferencích toho vím velmi málo. Pamatuju si, že mi jednou vyprávěl, jak v dětství musel v rodném Brumově pást kozy a v nouzi pil kozí mléko, které mu však moc nechutnalo. Přesto pak po letech jednu ze svých knih (nazvanou Koza na trati) pokropil kozím mlékem a na její úspěch připil tímtéž. Vaculík se mi jednou zmínil také o tom, že jezdí do Velké nad Veličkou k řezníkovi jménem Jan Kružica, který vyrábí úžasné klobásy. Kvůli němu jsem se ve zmíněném řeznictví zastavil a klobásy si koupil. Byly opravdu dobré.
         Zemřel také francouzský herec Pierre Brice, který se proslavil rolí Vinetua v německém filmovém seriálu. Strávil jsem s tímto pozoruhodným mužem kdysi tři dny v Ostravě, když jsem s ním dělal interview pro jeden časopis. A při té příležitosti jsem s ním i večeřel, což byl důvod k hovoru o jídle. Tvrdil mi, že nejvíc ze všeho miluje obyčejné pa amb oli, jak to dělají na Mallorce. Tedy plátky bílého chleba opečeného nasucho na pánvi a potom potřené česnekem a rajčaty. Nakonec se to jen osolí, opepří a pokropí dobrým olivovým olejem.
Jeho přítel Karel Gott vzpomíná, že když s Bricem absolvovali šňůru vystoupení po Německu, vezl si Vinetou sebou krabici francouzských sýrů, které pak byly v hotelovém pokoji dost silně cítit. Brice se mi svěřil, že rád vaří, ale vždy jen pro sebe a svou rodinu. Na Googlu je jeho recept na zajímavou omáčku: čerstvé ústřice jemně rozsekal a smíchal s jejich šťávou, majonézou a rozmačkanými papričkami chilli.
         Ve čtvrtek večer zemřel americký kytarista, zpěvák a skladatel B.B. King, považovaný za krále blues. Zemřel v Las Vegas, kde v poslední době žil. Bylo mu 89 let. Během své téměř sedmdesátileté kariéry vydal více než padesát alb. Viděl jsel jsem ho jednou na vlastní oči (a slyšel na vlastní uši) – bylo to tuším v Lucerně. A vím, že roce 2000 hrál ve zlínském klubu Golem s Lubošem Andrštem. A kdysi jsem ho viděl v televizi, když hrál (a zpíval) s nějakými černochy písničku s názvem Jambalaya. Ta se mi moc líbila. Málokdo ví, že Jambalaya není dívčí jméno, nýbrž název tradičního kreolského pokrmu. V té písničce, kterou složil Hank Williams, se zpívá: „Jambalaya and a crawfish pie and a file' gumbo...“, což znamená, že dotyčnému zpěvákovi chutná Jambalaya stejně jako koláč z račího masa a polévka Gumbo, která se dělá z okry a další zeleniny, jakož i z masa. A pokud jde o Jambalayu, ta se také podobá polévce. Pravá cajunská Jambalaya se vaří z krevet, kuřecího masa, klobásek andouilletek, rýže a místní kreolské zeleniny (rajčat, cibule, česneku a celeru). 
         Zemřel také (bylo mu už 90 let) slavný anglický herec Christopher Lee, který hrál většinou záporné postavy, především upíry (například Dráculu) a vrahy. Autor bondovek Ian Fleming byl jeho bratranec a hrál s ním golf. Lee však hrál také Sherlocka Holmese, Rasputina a Sarumana v Pánu prstenů. Neplést si prosím s americkým známým šéfkuchařem Christopherem Lee (narozeným v roce 1975), který začínal u Daniela Bouluda a teď drží dvě hvězdy od Michelinu v restauraci Gilt v New Yorku. Mezi jeho nejslavnější recepty patří například „ožehnutý“ tuňák s kimči a cibulkovými plackami. Zesnulý herec se žádným receptem neproslavil. Ve svých rolích ovšem rád pil čerstvou krev. 
         Známý německý hudební skladatel a dirigent James Last zemřel v úterý ve věku 86 let. Po celém světě se prodalo více než 80 milionů jeho alb, z velké většiny šlo o orchestrálky. A pro nás je velice zajímavé, že v osmdesátých letech byly desky s Lastem nejčastěji hranou hudbou v evropských restauracích. Lastova nevtíravá hudba reprodukovaná ve střední intenzitě byla považována za ideální kulisu k dobrému jídlu.

11. června 2015

Dernier Cri



Žhavou novinkou je opět několik gastrofestivalů, konaných v následujících dnech. Tak například 5. července začne Street Food Festival na Nákladovém nádraží na Žižkově. V neobvyklém prostředí, donedávna nevyužitém, se předvedou profesionálové i amatéři v disciplíně zvané „pouliční jídlo“. Více na https://www.facebook.com/streetfoodfestival.

        V Brně se 30.6. (od 11:00-21:00) koná nejprve festiválek nazvaný Ibérica: přiváží dle pořadatelů „chuť Španělska a Latinské Ameriky“. Na Staré radnici proběhne také kulturní program. V Radnické ulici a jejím okolí (část Zelného trhu) se bude ochutnávat „to nejlepší ze španělské a latinskoamerické gastronomie“. Více na http://www.iberica.cz/.

        A Brno je tu potom ještě jednou! Ve dnech 16. 07. - 26. 07. (10:00-0:00) se zde koná festival nazvaný Jídlo zblízka, spojený s degustacemi vín a kuchařskými kurzy. Hlavními vystavovateli budou farmáři. Pořadatelé nabízejí „jedinečná tříchodová menu připravená výhradně z místních ingrediencí od nejlepších regionálních producentů“. V nabídce restaurací prý najdete čerstvé pstruhy z Moravského krasu, šťavnaté králičí, jehněčí, vepřové i hovězí maso z ekofarem na Valašsku a Vysočině nebo jihomoravskou zvěřinu a těšit se můžete i na využití čerstvých bylinek, sezónní zeleninu, borůvky, jahody, moruše i sluncem provoněné třešně od Kroměříže či meruňky z Břeclavska. Adresa výstaviště: Údolní 33. Více na http://www.jidlozblizka.cz/.

         Už 16. ročník festivalu nazvaného Festival národů Podyjí se koná na náměstí v Mikulově (Kapucínská 1.) ve dnech 17.7,-19.7. (každý den 17:00-01:00). Čekají vás ukázky etnických kuchyní a ochutnávky vín. Více na www.narodypodyji.cz.

10. června 2015

MŮJ - TIP U dvou koček







Uhelný trh 415/10, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 224 229 982
E-mail: info@udvoukocek.cz
www.udvoukocek.cz
Otevřeno Po-Ne 11:00-23:00


Z jídelního lístku:
Hovězí vývar s játrovými knedlíčky (35 Kč)
Staročeská bramboračka (35 Kč)
Nakládaný hermelín (69 Kč)
Olomoucké syrečky, máslo, cibulka (88 Kč)
Smažený sýr, tatarská omáčka (88 Kč)
Hovězí vařené se zeleninou, vařené brambory (125 Kč)
Dvě vařená vejce s koprovou omáčkou, houskové knedlíky (85 Kč)
Svíčková na smetaně, houskové knedlíky (128 Kč)
Kančí guláš, špekové knedlíky (155 Kč)
Kančí kýta se šípkovou omáčkou, houskové knedlíky (199 Kč)
Pečená kachna, bílé a červené zelí, houskové i bramborové knedlíky (298 Kč)
Vepřové pečené koleno po selsku, hořčice křen (260 Kč)
Králík na česneku, bramborové knedlíky, špenát (298 Kč)
Jablečný štrůdl se šlehačkou a čokoládovou polevou (65 Kč)
Medovník (75 Kč)
Domácí skořicové lívanečky s borůvkovou pěnou a borůvkami (85 Kč)


Upozornění: 
Kdysi slavná restaurace (založena 1678!) prošla během posledních desetiletí mnoha spletitými (až dramatickými) situacemi, dnes se však, jak se zdá, stabilizovala a znovu získává někdejší přízeň. Soudě alespoň podle štamgastů, kteří se sem v hojné míře vracejí. Ti ovšem především kvůli kvalitnímu plzeňskému pivu. Komu vadí hra na tahací harmoniku, ať nechodí večer.

7. června 2015

REFERENDUM

Opět to bylo velmi zajímavé. Souboj mezi croissantem a slaným rohlíkem byl živě komentován. Nakonec se ukázalo, že česká tradice má přece jen silnější kořeny a pořád ještě vládne. I když někteří z hlasujících si posteskli, že sehnat dobrý slaný rohlík (čerstvý a nepředpečený) je den za dnem obtížnější.

V souboji mezi croissantem a slaným rohlíkem zvítězil s převahou rohlík! 


V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 8. 6. 2015.

5. června 2015



Nedávno už jsem psal o popleteném názvosloví jídel. Avšak nestihl jsem zdaleka popsat vše, co se tohoto tématu týče. Takže pokračujme.
           Colman Andrews, šéfredaktor prestižního amerického gastronomického časopisu Saveur (který mimochodem začínal jako textař písní, podobně jako já), píše ve své knize Everything on the Table (Všechno na stole), že „nomenklatura pokrmů byla v posledních letech degenerována na změť nesmyslů, guláš zkomolené terminologie“. Na tom je jistě něco pravdy, přestože v každém jazyce jde o poněkud jinou míru a jiný způsob zkomolení. Čeština zatím ještě nedosáhla v tomto směru naprosté bizarnosti, avšak někdy už se přibližuje Andrewsovu názoru, především v názvosloví ryb a vodních živočichů.
           Nejpřísněji dodržují přesné názvosloví jídel Italové. Několikrát jsem zažil hádky mezi italskými labužníky, kteří se nemohli dohodnout na přesném názvu nějakého jídla nebo suroviny. Jedna taková hádka se týkala Soffritta. Domníval jsem se do té chvíle, že Soffritto je prostě základ pro omáčky, tedy směs zeleniny osmažené na oleji. Cibule, mrkev, celer, petržel, česnek apod. Tak jsem také Soffritto popsal ve své knize Labužníkův lexikon. Prostě jako základ pro přípravu dušených jídel. Dnes vím, že to není tak jednoduché. Několik italských kuchařů mi řeklo, že do Soffritta patří pouze olivový olej, cibule, řapíkatý celer a mrkev. Nic víc. Také Heston Blumenthal převzal tento názor. Všechno, co je navíc, to už není Soffritto. A zatímco většina světových kuchařů zalévá tento základ nějakým vývarem, Italové ho zásadně zalévají pouze vínem! Teprve pak na základ položí maso a dusí velmi zvolna – i několik hodin.
          Italové mají zásadní odpor proti radikálním změnám. Když se některého italského kuchaře zeptáte, proč něco dělá zrovna takhle, udiveně vám odpoví: „Protože takhle se to dělá!“
          Největší spory však Italové vedou kvůli názvům těstovin.
          Těstoviny zvané Tagliatelle prý vymyslel v roce 1487 italský kuchař jménem Zafirano a poprvé byly servírovány na svatební hostině jeho zaměstnavatelky Lucrezie d´Este, která se vdávala za Annibale Bentivoglia, syna boloňského knížete Giovanniho II. Nevěsta Lucrezia nosila nádherný účes z kudrnatých blonďatých vlasů a Zafirano byl prý tou krásou inspirován. 
           Potud legenda. Jenže legendám se moc věřit nedá. Známe stokrát omílanou legendu o tom, že těstoviny přivezl do Itálie Marco Polo z Číny v roce 1295, ale známe rovněž jinou legendu, že první nudle byly vyrobeny v Janově už v roce 1279. Tyto nudle se prý velmi podobaly Zafiranovým, avšak jmenovaly se tenkrát jinak - Fermentini. 
            Název, který zvolil Zafirano, vychází ze slova „tagliato“, což znamená něco jako „rozkrájený“. Kdežto název Fermentini vycházel nesporně ze slova „fermento“, což znamená kynutí. Spíše bych řekl, že blíže k nudlím má to první slovo. Znám totiž taky říčku Tagliamento, tenkou bleděmodrou nudli klikatící se kolem města Udine, jejíž úzký proud se  v létě houževnatě zařezává do písku a oblázků ve vyschlém korytu. Jezdil jsem často kolem oné říčky a než jsem poznal ty nudle, připomínala mi stužku v dívčích vlasech.
           Podobných těstovin pod různými názvy ovšem najdete na italských jídelních lístcích spoustu. Odborné encyklopedie svorně tvrdí, že Tagliatelle mohou být i špenátové, avšak my si budeme všímat jen těch žlutých, vaječných. Ty prý mají být široké 4,3 až 5,8 milimetrů. Jenže v kategorii vaječných nudlí najdeme mnoho podobných, jen o něco užší (3,5 milimetrů) jsou například Trenette. A ještě užší (přesně 3 milimetry) jsou Taglierini. Na druhé straně mnohem širší (6 až 7,3 milimetrů) jsou Fresine – a ještě širší (11-15 milimetrů) jsou Pappardelle. Nejčastěji si ovšem Tagliatelle spletete s nudlemi zvanými Fettucine, jež jsou široké 8 až 10 milimetrů. Stejný rozměr však mívají také Faresine! A tlusté nudle (o šířce 4 milimetry) se jmenují Trocchi. 
           Kam v Itálii přijdete, tam budou nudlím říkat po svém. S názvem Tagliatelle se setkáte pravděpodobně v kraji Emilia-Romagna. Ale ani za to se nemůžu stoprocentně zaručit. Jenže pozor! V hospůdkách kolem Parmy můžete pod tímto názvem dostat úplně jiné nudle – z kaštanové mouky! 
           Už dávno jsem rezignoval na správné označení těstovin při objednávce v Itálii. Spoléhám na slovo „pasta“, které zahrnuje všechny možné druhy. 
           Pasta seca, tedy suché těstoviny, však mohou být prezentovány v mnoha značkách a často ve velmi rozdílné kvalitě.
           Mezi nejlepší značky těstovin jsou italskými gurmet-kritiky řazeny zejména Martelli, Rummo, De Cecco, Pasto dello Scugnizzo, La Molisana, Delverde, Barilla, Agnesi, Cipriani, Rustichella d´Abruzzo, Sapori di Casa, La Pasta di Aldo a Ivana Maroni.
           Pasta fresca jsou těstoviny čerstvé, které se vaří mnohem kratší dobu.

4. června 2015

Dernier Cri



Žhavou pražskou novinkou tohoto týdne je boj o farmářská tržiště. Mnoho let trvalo, než si veřejnost zvykla na tuto novou prezentaci kvalitních a čerstvých potravin, prodávaných často přímo chovateli, pěstiteli a výrobci. Některá tržiště (jako například Náplavka, Jiřák a Karlín) si získala opravdu velkou popularitu a byla obrovským přínosem do pražské nabídky. Nyní však se zastupitelé městských částí začali domnívat, že mohou na těchto trzích vydělat víc, než doposud. A začínají přesunovat, vyhlašovat výběrová řízení a komplikovat situaci. Zkušení otganizátoři (jako například Jiří a Šárka Sedláčkovi) jsou donuceni bojovat o svá stanoviště. Přitom právě tito zkušení organizátoři popularitu farmářských trhů způsobili, oni po mnoha letech vyzkoušeli všechny možnosti, našli poctivé prodejce a ideální místa. Každá změna přinese s určitostí pokles kvality. Přijdou nová organizátoři, kterým půjde pouze o zisk a z neznalosti budou dávat prostor i prodejcům, jejichž zboží nemá „farmářskou“ úroveň. Jedním z dílčích problémů je rovněž snaha o přesunutí tržiště Náplavka. Zatím fungovalo pět let velmi úspěšně poblíž Palackého mostu. Úřady je však chtějí přesunout do menší a odlehlejší části náplavky, případně až za železniční most. Od roku 2015 má farmářské tržiště u Palacého mostu ustoupit jiným akcím, ačkoliv slouží veřejnosti už pět let a postupně se stalo místem, kam chodí ráda celá Praha. Odsun trhu do zadní a úzké části náplavky v důsledku zhorší dosavadní trh a podmínky i pro nás, návštěvníky trhu. Vznikla tedy petice (www.petice-naplavka.cz), která žádá zachování dosavadního místa. Odsunem do menších a užších míst by se určitě zmenšil počet farmářů, kteří jsou na Náplavku zvyklí jezdit. Farmářský trh se zde koná pouze v sobotu od 8:00–16:00 a proto nebrání dalšímu libovolnému využití tohoto místa v jinou dobu a jiné dny. Nové akce se rovněž nemusí nutně konat právě v sobotu namísto trhů, ale mohou se konat také v jiné dny nebo na jiných, dnes volných místech náplavky. Společnost Archetyp provizorně přesunuje tržiště do prostor Výstaviště, hned za hlavní bránou. Už v tuto sobotu 6.6. od 8:00 do 14:00 se zde bude prodávat především čerstvá zelenina - právě dozrávají různé druhy jahod, k mání budou i rané třešně nebo český chřest, také výborné sýry, jogurty, tvaroh, máslo, žitný chléb či celozrnné pečivo, vyzrálé hovězí nebo kvalitní zvěřinové uzeniny a spousty dalších dobrot. 


3. června 2015

MŮJ TIP - Le Procope







Le Procope
13 rue de l’Ancienne Comédie, 75006 Paris 
Tel.: +33 0140 467 900 
www.procope.com
Otevřeno Po-Pá 11:45-01:00, So-Ne 11:45-01:00


Z jídelního lístku:
Tradiční cibulová polévka (8,70 €)
Šest bretaňských ústřic Cadoret (11,40 €)
Šest velkých mušlí Palourdes (12,00 €) 
Šest mušlí Amandes (4,80 €) 
Šedé krevety (8,10 €) 
Velká porce langustýnek (26,50 €) 
Kachní paštika Richelieu (14,00 €) 
Kachní játra Foie-gras opečená a podávaná na toastu (20,90 €) 
Dvanáct šneků po burgundsku (18,40 €) 
Kohout na víně Ivre de Juliénas (25,80 €) 
Telecí hlava Tête de veau podle receptu z roku 1686 (27,70 €) 
Lososové Pavé d´Écosse Label Rouge, anglické brambory (24,00 €)  
Smažená hovězí líčka s dušenou karotkou na koriandru (21,50 €) 
Crème brulée na tahitské vanilce (9,00 €) 
Crêpes flambées na likéru Grand Marnier (11,70 €) 
Domácí zmrzlina Le Procope podle receptu z roku 1686 (10,20 €) 


Upozornění: Tentokrát jsme v Paříži – a hned v jedné z nejstarších restaurací vůbec, založené už v roce 1686! Sedávali zde Beaumarchais, Voltaire i sám Napoleon. Úžasná atmosféra. Procopa najdete kousek od náměstí Odeon a bulváru Saint-Germain. Můžete také sedět na terásce na opačné straně restaurace, v úzké uličce Cours du commerce Saint-André. Na jídelním lístku jsou pokrmy připravené podle receptů z doby založení podniku, hlavně telecí hlava a legendární zmrzliny. Nelekejte se cen, takhle draho je teď v Paříži všude, Procope je řazeno spíše mezi levnější.