Kdysi hodně dávno jsem chodíval před půlnocí do vinárny U Mecenáše na Malé Straně. Mívali tam totiž něco, co jinde nebylo. Ideální „svačinku“ na závěr flámu. Morkovou kost s topinkou. Bylo to levné a bylo to úžasné! Obsluhovali tam dva postarší gentlemani ve fracích, vypadali jako Heinz Rühmann a Gert Fröbe z toho hororového filmu Stalo se za bílého dne. Jeden malý, druhý obr. Ten obrovitý mi řekl, že morek s topinkou mívali před válkou běžně na lístku v nejlepších pražských restauracích. Často si U Mecenáše se mnou na morku pochutnával pan režisér Zdeněk Podskalský, bydlel nedaleko a někdy si odběhl jen tak nalehko „v pantoflích“. V pokojíčku nad vinárnou tehdy bydlel básník Václav Hrabě, po něm textař Pavel Vrba. I oni občas zašli. Dnes už ovšem tuto geniální drobnost na českých jídelních lístcích nenajdete. Nechápu proč. Je to přece absolutně jednoduché a dá se tom snadno vydělat! Dokonce i nejslavnější kuchař současnosti Paul Bocuse má ve svých „sebraných receptech“ jeden na „amourette de boeuf.“. Upozorňuje však, že v jeho luxusní lyonské restauraci není tato lahůdka na běžném jídelním lístku, je nutno ji předem objednat. Bocuse doporučuje nechat kosti 12 hodin ve vodě, teprve potom je pozvolna vařit asi půl hodiny v osolené vodě společně s octem, tymiánem a bobkovým listem. Jakmile vyjmete morek z kostí, měli byste ho jemně nasekat, dosolit a opepřit. Potom podávat na topince opečené nasucho. Přesně tak jsem si ho nedávno udělal, když jsem náhodou sehnal nádherné hovězí kosti (i Bocuse upozorňuje, že morek je nejlepší z kostí hovězích). Sehnal jsem je v Praze, ale promiňte, neprozradím kde, hodlám tam totiž pro ně chodit častěji. Ačkoli to samozřejmě není strava nejzdravější, čas od času neublíží. A proč nejsou morkové kosti k mání? Kdysi jich bylo habaděj! Vysvětlení najdete na Googlu. Je tam více než padesát receptů na lahůdky z morkových kostí – pro psy!
