Když byla v polovině devadesátých let otevřena v Praze restaurace se slibným názvem La Provence, zajásal jsem. Konečně budu mít kam jít, jakmile dostanu chuť na své oblíbené provensálské pochoutky. Ale hned první návštěva mi přinesla obrovské zklamání. Jídelní lístek byl sice psán francouzsky, několik jídel mělo dokonce ve svém názvu slovo ,provençale', ale s Provencí to nemělo téměř nic společného.
Nabízeli tu jakousi mezinárodní směs jídel, jaká se pochopitelně dají sehnat i v Marseille, ale ryze provensálského na nich nebylo v podstatě vůbec nic.
A když jsem se šéfkuchaře zeptal, proč nedělá „pieds et pacquets" nebo „pissaladière" nebo „daube", nebo aspoň polévku „pistou", vyčetl jsem z jeho očí, že vůbec neví, o čem mluvím. Nové koště však dobře metlo a zpočátku bylo plno. Pak zájem zákonitě klesal. Nakonec v roce 2004 převzal podnik úspěšný Nils Jebens a já doufal, že konečně to bude provensálská brasserie, jak má být. Interiér opravdu prokoukl, vypadalo to tu ne sice jako v Provenci, ale jako v Paříži docela ano - ostatně na zdech byly okopírované výjevy, které jsem znal z brasserie Mollard naproti nádraží Saint-Lazare. Ale jídelní lístek se téměř nezměnil.
A nebyla to ani brasserie, byla to celkem běžná restaurace s poměrně vysokými cenami. Zpočátku sem mohl člověk zajít aspoň na pár ústřic, potom už ani to ne.
Během několika posledních měsíců jsem nakukoval do
zaprášených oken, bylo zavřeno. A teď jsem se dozvěděl, že podnik zbankrotoval. Upřímně řečeno, nedivím se. Za ty ceny tam opravdu nebylo co hledat. Chápu, že překážkou mohlo být vysoké nájemné, to je problém celé Prahy. Ale i tak je mi líto, že tahle hezká příležitost nebyla využita. Takže pražskému labužníkovi, který chce ochutnat něco autenticky provensálského, pořád nezbývá než vážit dlouhou cestu do Sisteronu nebo do Bonnieux. Kdoví, co v těch prázdných prostorách v budoucnu vznikne. Jestli restaurace, pak jsem opravdu zvědav jaká.
