Kdyby se mi letos ve skleníku neurodila taková spousta nádherných okurek, ani bych si neuvědomil, že nastala okurková sezona.
Nechci žertovat na téma bakterie Escherichia coli, možná v tom byly ty španělské okurky docela nevinně. Chci využít té příležitosti jinak: povězme si něco o okurkových receptech.
Když jsem svou nadúrodu rozdával přátelům, ptali se mě, co s nimi. Znali sice tzatziki, ale chtěli experimentovat. Mimochodem: tzatziki nemá smysl připravovat s českým jogurtem, to doufám víte. Teď už se dá snadno koupit jogurt řecký - a to je jiná píseň. Určitě víte, že z nastrouhaných okurek musíte pořádně vymačkat vodu.
A teď pár receptů méně známých. Z nakládaček si udělejte kvašáky: vinný list, křen, česnek, kopr i se šlahouny a květy, svařte vodu se spoustou soli, hřebíčkem, bobkovým listem a hořčičnými semínky. Vychladlým lákem zalijte okurky propíchané jehlou. Za týden máte pochoutku.
Ze salátovek si udělejte lahůdku z francouzského Nice: okurky oloupejte, rozkrojte po délce a vyjměte jádra. Spařte ve vařící vodě. Tuňáka z konzervy smíchejte s máslem, osolte a opepřete. Naplňte okurky. Chcete-li majonézu, rozřeďte ji a polijte okurky. Podávejte vychlazené.
Chcete-li salát, pak k okurkám se nejlépe hodí česnek, petržel, kopr, cibule a pepř.
Znáte izraelský salát s mátou a jogurtem „labane"? Nebo zkuste španělský salát „ensalada de pepino" („pepino" jsou okurky): kromě okurek ještě rajčata, červená cibule, olivový olej a vinný ocet. Japonci dělají z okurek vynikající marinádu „kyuri", kterou polévají pečená kuřata. Olda Sahajdák v La Degustation dělá skvělé okurkové želé. Američani obalují okurky ve vejci a smaží na tlustém od šunky. Nebo je řežou na tenké plátky a potírají mátovou majonézou. Skandinávci používají strouhanou okurku smíchanou s jogurtem jako přílohu k pečenému lososu.
A víte, jak nejsnadněji poznáte, jste-li v Čechách, nebo na Moravě? Podívejte se na jídelní lístek v jakékoli hospodě. Je-li tam napsáno „okurka", jste v Čechách. Je-li tam napsáno „okurek", jste na Moravě.
