Před několika lety jsem psal na tomto místě o rybě, která se na českých jídelních lístcích bůhvíproč objevuje jako „modrohlav“. V závorce bývá anglický název Butterfish. Varoval jsem tehdy české labužníky, že jde ve většině případů o podvůdek, protože název Butterfish patří docela jiné rybě, dokonce více rybám. V Americe se název Butterfish používá především pro pestrouna zářivého (latinsky Peprilus triacanthus), ten se k nám ale nedováží. V českých restauracích jde většinou o pamakrelu temnou (často chybně nazývanou „pamakrela tmavá“), latinsky Lepidocybium flavobrunneum. V Americe se jí říká Escolar. A to není ryba příliš kvalitní. Takže pozor: „modrohlav“ je téměř vždy pamakrela temná! Nedávno dostala celá záležitost zajímavou pointu. Ukázalo se, že konzumace pamakrely temné může způsobovat zdravotní potíže. Ti, kteří tuto rybu (nejčastěji osmaženou na tuku) snědli, byli postiženi silným průjmem, trápily je žaludeční křeče a ve stolici zaznamenali ošklivou oranžovou tekutinu podobnou oleji. Této nemoci se odborně říká Keriorrhea. Nejde sice o potíže ohrožující život, ale nebezpečí zde bezesporu existuje. Každopádně se při úpravě této ryby nemá používat žádný tuk – a nesmí se jí prý sníst víc než sto gramů. A když už, jíst se má spíše maso z části u ocasu. V Itálii a Japonsku je prodej této ryby zakázán. Opět se ukazuje, jak důležité je používat na jídelních lístcích správné názvy ryb. A jediné názvy, jimž se dá věřit, jsou názvy latinské. Že by jim host nerozuměl? Kdo chce rozumět, rozumí. Viděl jsem už v zahraničí mnohokrát, že u ryby poněkud méně známé byl uveden i latinský název. Dělá to například i Daniel Boulud v New Yorku. Chyb, ať už úmyslných či neúmyslných, se totiž nedopouštějí pouze Češi. V roce 2009 vědci z Columbia University testovali sushi-bary v New Yorku a Denveru. Zjistili, že v pěti z devíti restaurací ryby označené jako „bílý tuňák“ nebo „super bílý tuňák“ jsou ve skutečnosti pamakrely temné.
