V knize dopisů V+W se Jiří Voskovec zmiňuje o salámu zvaném „imitace". Salám s tímto názvem se v Čechách prodával před válkou a byl hodně oblíbený. Také Vlasta Burian o tomto salámu v nějakém filmu vtipkoval. Často si lidé pletli imitaci s „turistickým salámem". Co tedy vlastně byla ta „imitace"?
Původně to byl salám, který imitoval „uherský salám", jehož název však nesměl použít. Nebyla to tedy nijak špatná „náhražka". V imitaci bylo stejné maso i ostatní ingredience jako v uheráku, byl vyroben stejnou metodou. Jenže po roce 1948 se hodně změnilo. Imitace už nebyla imitací uherského, nýbrž turistického salámu, byla levnější, protože se do ní už tehdy dávaly pomleté kližky a chrupavky. Turistický salám byl vyráběn přece jen z kvalitnějšího masa. Turisté si ho brali na dovolenou pod stan nebo k moři do Bulharska. A dnes?
V současné době je vlastně „imitace" téměř všechno. Salámy, uzenky, dokonce i šunky. Když je na párku napsáno „drůbeží", pak se můžete s téměř stoprocentní jistotou spolehnout, že náplní je z velké většiny „separát" - tedy odborně „strojně oddělené maso", ve skutečnosti rozdrcené kostičky a kůže. Velká drzost je, když na takový párek připíše výrobce ještě slovo „dietní". A tzv. „uheráky"?
Místo ušlechtilé bílé plísně se posypou rozemletou křídou. Je to rychlejší a levnější. Kontrola u nás zatím funguje jen obtížně, není nekompromisní. A málo trestá. V Itálii prý odebere kontrolní orgán každý rok celým třem procentům výrobců povolení nazývat své výrobky „parmskou šunkou".
Při testu špekáčků, jehož jsem se zúčastnil a jehož výsledky zveřejnila MF Dnes a Česká televize, jsme objevili několik výrobků, jež byly pouhou „imitací" špekáčku. Přesto však, jak se zdá, se vyrábějí dodnes. Ještě jeden citát z té knihy V+W: Werich Voskovcovi v dopise z června 1961 píše, že "... gurmet se musí změnit v gurmána, kvalitář v kvantitáře..."
