Dostal jsem dopis. Pan Z. mi oznamuje, že si koupil v supermarketu uzenou slaninu a udivilo ho, když si potom doma na obalu přečetl, že výrobek obsahuje také stabilizátor E250, stabilizátor E451 a antioxidant E316. „Proč je nutno slaninu ještě stabilizovat, když je uzená?“ ptá se a dodává: „Nebyla rozhodně levná!“ A podotýká, že i tak bylo na slanině napsáno, že je nutno ji spotřebovat do 30 dnů. „Pamatuju si, že u nás doma ve špajzu visela na špagátě uzená slanina od listopadu až do května a určitě se nekazila. Píchali snad do ní už tenkrát před padesáti lety nějaké stabilizátory?“ Inu, moderní doba je komplikovaná. Jednak jsou zde všelijaké předpisy, jež kdysi nebylo nutno dodržovat. Jinými slovy: jejich nedodržování se netrestalo. Když řezník vyudil slaninu, nemusel na obalu uvádět, zda použil rychlosůl, sanytr či něco jiného. Ostatně – prodal slaninu bez obalu. Rychlosůl (někdy pod názvem Praganda) je obvykle dusitan sodný (E250), sanytr či salnitr je dusičnan draselný (E252). Tyto přípravky se používají k nakládání a předpřípravě masa, určeného pro uzení. Jak tvrdí výrobci, zajišťují prý stabilitu vybarvení a chuťových vlastností masných výrobků. Přispívají ke zvýšení údržnosti a podílejí se na „vytvoření chuti a vůně masných výrobků, chrání tuky v mase a masných výrobcích před oxidací a zajišťují vznik typického růžového zbarvení nakládaných masných výrobků“. Potom sice maso zůstane červené, ale škodí to zdraví, může iniciovat rakovinu. Na kilogram masa nesmí být dusitanu víc než 200 mg. Používá se dokonce i sůl Royal imitující kouř a obsahující E621. A tady je jedna finta: dřív se používal ledek čili dusičnan sodný. Ne dusitan! A to je rozdíl! I ten santyr (E252) je lepší než E250! Výmluvy na nutnost červené barvy mě popuzují. Jistě nejsem sám, komu záleží hlavně na chuti. A taky, samozřejmě, na kvalitě a neškodnosti. Kdo uzené maso přibarvuje, ten zcela určitě považuje nás zákazníky za idioty.
