Jako každý rok, i letos se v českých médiích objevil článek o lanýžích, plný nesmyslů. A opět je to materiál, který rozšiřuje ČTK. Chtěl jsem se letos lanýžům vyhnout, ale jak vidno, nemohu. Zmíněný článek vychází z rozhovoru s Jean-Charlesem Savignacem, předsedou FFT. Tato organizace však nezastupuje „pěstitele“, jak je v článku uvedeno, nýbrž farmáře, kteří se zabývají sběrem lanýžů na svých pozemcích. Lanýže totiž nelze pěstovat jako ostatní zemědělské plody, tento nesmysl už by ČTK neměla dále šířit! Osázené plochy, o kterých je zde řeč, se týkají pouze stromů, tedy především dubů. Jestli pod nimi budou lanýže růst, to už je věc přírody – a majitel pozemků musí počkat nejméně deset let od vysazení stromů. A opět, jako pokaždé, není v článku uvedeno, o jaké lanýže vlastně jde. Jsou zmíněny lanýže černé, ale to je třeba upřesnit. Kromě cenných Tuber melanosporum (které se podle Savignaca letos prodávají na trzích za tisíc euro/kg) lze totiž ve Francii v zimě najít i mnohem levnější Tuber brumale, rovněž černé. Takže: nedostatek lanýžů opravdu letos panuje – a to dosti tragický. Savignac hovoří o letošní sklizni 25 tun, zatímco v šedesátých letech se prodalo ve Francii až 300 tun, před sto lety dokonce tisíc tun. Ale to se týká pouze Francie! Ty nejcennější lanýže, tedy podzimní bílé (Tuber magnatum), rostou v Itálii, především v Piemontu. I tam ovšem sběrači lanýžů naříkají. Zatímco loni byla sezona vynikající a cena těch nejlepších bílých klesla až na 1.500 euro za kilogram, letos je pod pět tisíc neseženete. Labužníci mají smůlu. Lanýžové pokrmy, které jsou jim nabízeny v restauracích, se dělají z levnějších (a daleko méně chutných a méně voňavých) lanýžů letních (Tuber aestivum), které lze zavakuováním konzervovat po několik měsíců. Podobná nouze byla před dvěma lety. Piemonťané tvrdí, že když je rok dobrý pro víno, je špatný pro lanýže. A to se opravdu v posledních letech potvrzuje.