Něco pro vás, kteří pojedete do Ruska nebo na Ukrajinu a na lístku si přečtete název „vinegret". Pozor!
Není to omáčka vinegret (sauce vinaigrette), tedy klasická francouzská omáčka, někdy používaná jako zálivka, kterou připravíte velmi snadno tak, že půl lžičky soli rozpustíte ve čtyřech lžicích vinného octa, přidáte pět lžic olivového oleje, dvě lžíce bílého suchého vína a hrst čerstvých, jemně nasekaných provensálských bylinek. To vše řádně promíchané (a podle chuti opepřené) se používá všude na světě. Když si však v Rusku poručíte v restauraci „vinegret", dostanete zeleninový salát. A v tom salátu není ani kapka vinného octa, ani kapka vína! Nezjistil jsem, proč dostala ta pochoutka zrovna tohle jméno.
Zaslechl jsem však názor, že důvodem je přítomnost oleje, který se do obvyklých ruských zeleninových salátů jako zálivka obvykle nepoužívá. V ruských salátech je totiž obvyklou zálivkou smetana. A olej mají zřejmě ruští labužníci spojený s představou francouzské omáčky vinaigrette. Salát „vinegret" se míchá z vařených brambor, vařené mrkve, vařené červené řepy, sterilovaného hrášku, nakládaných okurčiček, oleje a majonézy. Je moc dobrý a oblíbený. Někdy se přidávají ještě kousky vařené ryby (jesetera, vyzy, tresky nebo sterledě) nebo kousek rybího rosolu. Někdy zase cibule, případně nakládané houby a rajčata. Občas se v tomto salátu objeví i kyselé zelí, někdy vařené fazole. V žádném případě však nemá být do salátu krájen salám, to je staromilci považováno za zvěrstvo. Salát může být podáván také jako příloha k pečenému nebo uzenému lososovi. A někteří labužníci mu říkají „vinigret", jiní „viněgret".
Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.