Kamarád Pavel Vrba blahé paměti napsal v jednom svém textu tato slova: “Mouchám přišili křídla motýlí...” Na tuhle písničku si vzpomenu pokaždé, když mi v restauraci předloží cosi, co neodpovídá názvu na jídelním lístku. Přesněji řečeno: na lístku je motýl, na talíři nazdobená moucha. Na lístku je mořský jazyk, na talíři však limanda – podobná ryba, leč ne tak chutná a tudíž levnější. Na lístku je humrový koktejl, ve sklenici však surimi, tedy imitace. Na lístku je špekáček, na talíři však buřt naditý sojovou moučkou a drůbežím separátem. Na lístku je zeleninová polévka, na talíři polévka z pytlíku. Na lístku je svíčková, na talíři v lepším případě hovězí kýta, v horším případě vařené přední z hrudí. A omáčka je ze zmražené zeleniny. Má takový pokrm právo na označení “svíčková na smetaně”? Určitě nemá. Nedávno jsem zažil zajímavou zkušenost. Na lístku bylo napsáno “svíčková z tabulové špičky”. Tabulová špička neboli tafelspitz je sama o sobě výtečné a chutné maso. Rakušané ji milují uvařenou se zeleninou, podobně jako Francouzi bouef à la mode. Avšak tabulová špička není svíčková, takže použije-li se místo svíčkové pro klasickou českou úpravu se smetanovo-zeleninovou omáčkou, je nutno napsat “tabulová špička à la svíčková na smetaně”. Pakliže jsou ovšem mouchám přišita i ta křídla motýlí falešná, tedy z umělých náhražek a chemických instantů, nemohou létat, jen se plazit. Co s nimi? A při té příležitosti bych rád citoval jednoho Němce, který k nám dováží nekvalitní potraviny. Když jsem se ho zeptal, proč to dělá, odpověděl: “Protože to Češi kupují. Jakmile to přestanou kupovat, přestaneme to nabízet.”
