Nebyl jsem jistě sám, kdo čekal netrpělivě na letošní vyhlašování michelinských hvězdiček v publikaci Main Cities of Europe, kde je hodnocena i Praha. A nebyl jsem jistě sám, kdo doufal téměř s jistotou, že Praha získá další hvězdičku. Mezi horké kandidáty patřilo například Bellevue nebo Le Terroir. A hle! Chytrolíni z Michelinu (kteří dali například tři nové hvězdičky Kodani, tři nové Vídni, dvě nové Stockholmu a po jedné nové Göteborgu a Budapešti) nejenže Prahu opět opomenuli, ale restauraci Le Terroir, kde skvěle vaří už dlouho Jan Punčochář, dokonce odebrali Biba, čili označení „dobré kuchyně v přijatelných cenách“! Zdá se, že kritici michelinského hodnocení, jichž ve světě přibývá, mají další pádný argument. Paní Rebecca Burr, která vede tým inspektorů pro tuto publikaci, se bude muset asi zamyslet. A přijet znovu do Prahy, kde už dlouho nebyla.
To byla aktualita a teď nový Zápisník:
Někdy je opravdu zábavné číst český překlad amerického románu a vědět. Totiž vědět víc, než překladatel. Vědět například, že píše-li Woody Allen o kaviáru Beluga, nejsou to jikry z ryby zvané běluha. Běluha severní (Delphinapterus leucas) je ozubený kytovec z čeledi narvalovitých, typický svou bílou barvou. A kytovci jsou savci, nemají tedy jikry. Kaviár Beluga jsou jikry z jeseterovité ryby zvané Vyza velká (Huso huso). Například.
Nedávno jsem se opět pobavil. Četl jsem román, který napsal americký spisovatel John Updike v roce 2004. Román se jmenuje Villages, jsou to tedy Vesnice v množném čísle. Updike je jeden z mých oblíbených autorů, máme leccos společného. Tak tedy četl jsem ten jeho román a narazil jsem na odstavec, kde autor popisuje oběd dvou Američanů, společníků ve firmě. Typický americký oběd. Ale cože to ten Ed vlastně jí?
„Ed si objednal Reubena, teplý sendvič se silnou vrstvou sýra a tučného pastrami...“
A tady už se začínám bavit. Pastrami totiž nikdy nemůže být tučné. Je to, zjednodušeně řečeno, hovězí šunka. Ale čtu dál.
„Ed se znovu pustil do jídla a s Reubenem měl potíže. Mastné pastrami prosáklo do tenkého žitného chleba, takže mu klouzal v ruce... Když si ukousl a polkl a Reubena měl opět pod kontrolou na talíři vedle pomfritů a papírového kelímku se zelným salátem... “
Pokusil jsem se představit si, jak asi ta situace vypadala. Co se asi skutečně stalo. Pastrami nemohlo být mastné, Edovy ruce klouzaly po něčem jiném: asi po bílé omáčce, jíž bylo maso zalito. Neměl jsem po ruce anglický originál, ale v původním textu muselo být něco, co překladatel nepochopil. Updike to určitě takhle nenapsal. A Američan by se nad jeho originálním textem určitě nepozastavil. Ale kdyby četl český překlad, zřejmě by nechápal.
Pro vás, laskavé čtenáře mých Zápisníků, bych měl asi leccos vysvětlit. Ledaže jste žili v USA a víte, o čem píšu. Tak tedy: Reuben Sandwich (někteří manhattanští intelektuálové mu říkají „buranský sendvič“) je známý a populární americký sendvič, který vypadá asi takto: mezi plátky opečeného žitného chleba mají být (v originálním Reubenu) vloženy plátky Corned Beef, tedy plátky konzervovaného masa (u nás se říká „naloženého“ nebo „marinovaného“), dále pak Swiss Cheese (švýcarský sýr - tak je nazýván ementál vyráběný v USA) a Russian Dressing (ruská zálivka, kterou vymyslel v roce 1910 jistý James E. Colburn v městečku Nashua, stát New Hampshire – je to směs majonézy, kečupu, křenu, mleté papriky, pažitky a pepře). Do této směsi se při přípravě Reubenu přidává ještě kysané zelí. V praxi to vypadá takto: masa je spousta, plátky totiž neleží na chlebu naplocho, nýbrž jsou poskládány v tlusté vrstvě vedle sebe kolmo. Plátky ementálu maso zakrývají, na nich je nakydána „ruská zálivka“ s kysaným zelím (to se totiž obvykle nepodává zvlášť v kelímku), tedy podivná řídká bílá břečka, která vytéká ze sendviče na talíř, na němž vám Reubena přinesou..
O autorství tohoto geniálního receptu se vedou v Americe už desítky let vášnivé spory. Jedni tvrdí, že vynálezcem byl restauratér Arnold Reuben, původem německý Žid, který měl lahůdkářství v New Yorku na Manhattanu blízko Broadwaye. Tento muž prý sendvič poprvé připravil v roce 1914 pro slavnou herečku jménem Marjorie Rambeau. Jiné zdroje však tvrdí, že tou herečkou byla Anette Seelosová. Příznivci této verze však přiznávají, že Reubenův původní sendvič ještě neobsahoval konzervované hovězí maso ani kysané zelí. Bůhvíco vlastně obsahoval. Ale byl Reubenův.
Druzí tvrdí, že vynálezcem toho „opravdového“ (tedy s Corned Beef i se zelím) sendviče byl docela jiný Reuben – a sice Reuben Kulakofsky, původem litevský Žid, jenž tento sendvič prý poprvé vyrobil v hotelu Blackstone v Omaze (stát Nebraska) v roce 1920. Tehdejší majitel hotelu Charles Schimmel prý potom s tím sendvičem vyhrál nějakou soutěž receptů.
Existuje však ještě asi dvacet dalších verzí o autorství a původu.
Jenže pozor! Existují i mnohé varianty Reubena: v některých částech USA, zejména v Michiganu, se pod názvem Reuben prodává „krůtí verze“, známá jako Gruzie Reuben nebo California Reuben. V této verzi je nahrazen ruský dresink omáčkou Thousand Island.
Avšak to pořád ještě není všechno. Existuje také varianta zvaná West Coast Reuben! V této verzi je dresink nahrazen dijonskou hořčicí! A ačkoli název vypadá na Kalifornii, omyl: tato verze je oblíbená v Las Vegas!
A je zde ovšem ještě verze Montreal Reuben, kde naložené hovězí je nahrazeno uzeným vepřovým masem! A plátky chleba jsou nahrazeny hamburgerovou houskou!
Co je však pro nás, čtenáře Updikova románu, nejdůležitější, je verze zvaná Rachel Sandwich! Jejím základem je totiž pastrami neboli „hovězí šunka“, židovská lahůdka původem z Balkánu (basturma), která se přes Holandsko s židovskými běženci dostala až do Ameriky a tam se stala oblíbeným fast-foodem! Jen pro pořádek dodejme, že místo kysaného zelí je v této verzi po ruce zelný salát, podávaný zvlášť v kelímku.
Takže Updikův Ed nejí Reubena, nýbrž Rachel!
Pochybuji, že by Updike nenazval sendvič správně. To nejspíš překladatel si zjednodušil práci: nahradil Rachel Reubenem, protože si myslel, že je to jedno.
