Žhavou novinkou posledních dnů je parlamentní projednávání zákona o dotacích pro pěstitele řepky olejné. Podstatou sporu, který nyní vedou Miroslav Kalousek a Andrej Babiš, není však vlastně otázka, kolik na tom vydělá Babišův Agrofert. Je sice pravdou, že podobná podpora funguje ve všech zemích EU, avšak je také pravdou (o čemž se snadno přesvědčíte, když v sezoně jedete napříč Evropou), že tak žlutou krajinu jako my nelze vidět nikde. V pěstování řepky jsme tedy určitě někde na špici. Český ministr zemědělství tvrdí, že bez dotací na řepku by čeští zemědělci zkrachovali. Opravdu? Proč tedy vláda nedotuje místo pěstování rostlin určených k výrobě biopaliv pěstování těch rostlin, z nichž lze vyrobit potraviny? I z řepky olejné se dá sice vyrobit kvalitní potravinářský olej, obávám se však, že téměř veškerá úroda jde na biopaliva. A naopak žádnou státní podporu nemají zemědělci, kteří by chtěli pěstovat méně výnosné, avšak velmi důležité rostliny určené k využití v gastronomii. Ač jsem prohledal internet křížem krážem, nenašel jsem nikde ani zmínku o tom, které rostliny jsou dotovány a které nikoliv. Dozvěděl jsem se pouze, že dotace jsou poskytovány zemědělcům za velikost (rozměr) osázené půdy. A pak jsou zde tzv. citlivé sektory: brambory určené na výrobu škrobu, chmel, ovoce, zeleninu, konzumní brambory, cukrovou řepu, bílkovinné plodiny. Plodiny z „citlivého sektoru“ jsou zřejmě dotovány, avšak bez přesného označení. Které ovoce, která zelenina? Které bílkovinné plodiny? Pokud vím, například v Německu stát podporuje především pěstování plodin tradičních. A také pěstování kukuřice na zrno, ne pro výrobu biopaliv. Dnes téměř totiž nenajdete na českém poli kukuřici s dozrálým klasem. Seče se, sotva zazelená.