Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

12. června 2015



Tentokrát bude Zápisník poněkud smutnější. Rád bych připomněl několik lidí, kteří v poslední době opustili tento svět.
         Jen několik měsíců před svými stými narozeninami zemřela americká kuchařka Marguerite Patten, která během 2. světové války učila v televizi Američanky vařit. Jejích kuchařských knížek se prodalo více než 17 milionů výtisků.
         V provensálské vesnici Mougins, kde měl mnoho let svou tříhvězdičkovou restauraci Moulin de Mougins, zemřel ve věku 85 let jeden z nejvýznamnějších francouzských kuchařů všech dob Roger Vergé, který spolu s Paulem Bocusem stál u zrodu nouvelle cousine, moderního stylu vaření, který znamenal velkou revoluci ve světové gastronomii. Mezi jeho žáky byl i českoamerický šéfkuchař Radek Černý. V Mougins nyní funguje mimo jiné také restaurace Paloma, která vlastní jednu hvězdu Michelin a jedním z jejích majitelů je Andrej Babiš.
         Kuchyni a svět vůbec opustil rovněž irský šéfkuchař a food-kritik Paolo Tullio (bylo mu 65 let), který pocházel z Itálie, ale proslavil se ve Velké Británii.
         Nekrology jsme si však mohli přečíst i o některých osobnostech, jež nepatřily přímo do gastronomického světa, avšak přece jen s ním měly obča něco společného.
         Velice jsem si vážil Ludvíka Vaculíka, jeho názory jsem téměř vždy hluboce respektoval a moc mě potěšilo, když v jednom ze svých posledních Posledních slov v Lidových novinách pochválil můj román Hřbitovní kvítí na smetaně, i když mu vadilo, že se tam moc píše o „páření“. O Vaculíkových labužnických preferencích toho vím velmi málo. Pamatuju si, že mi jednou vyprávěl, jak v dětství musel v rodném Brumově pást kozy a v nouzi pil kozí mléko, které mu však moc nechutnalo. Přesto pak po letech jednu ze svých knih (nazvanou Koza na trati) pokropil kozím mlékem a na její úspěch připil tímtéž. Vaculík se mi jednou zmínil také o tom, že jezdí do Velké nad Veličkou k řezníkovi jménem Jan Kružica, který vyrábí úžasné klobásy. Kvůli němu jsem se ve zmíněném řeznictví zastavil a klobásy si koupil. Byly opravdu dobré.
         Zemřel také francouzský herec Pierre Brice, který se proslavil rolí Vinetua v německém filmovém seriálu. Strávil jsem s tímto pozoruhodným mužem kdysi tři dny v Ostravě, když jsem s ním dělal interview pro jeden časopis. A při té příležitosti jsem s ním i večeřel, což byl důvod k hovoru o jídle. Tvrdil mi, že nejvíc ze všeho miluje obyčejné pa amb oli, jak to dělají na Mallorce. Tedy plátky bílého chleba opečeného nasucho na pánvi a potom potřené česnekem a rajčaty. Nakonec se to jen osolí, opepří a pokropí dobrým olivovým olejem.
Jeho přítel Karel Gott vzpomíná, že když s Bricem absolvovali šňůru vystoupení po Německu, vezl si Vinetou sebou krabici francouzských sýrů, které pak byly v hotelovém pokoji dost silně cítit. Brice se mi svěřil, že rád vaří, ale vždy jen pro sebe a svou rodinu. Na Googlu je jeho recept na zajímavou omáčku: čerstvé ústřice jemně rozsekal a smíchal s jejich šťávou, majonézou a rozmačkanými papričkami chilli.
         Ve čtvrtek večer zemřel americký kytarista, zpěvák a skladatel B.B. King, považovaný za krále blues. Zemřel v Las Vegas, kde v poslední době žil. Bylo mu 89 let. Během své téměř sedmdesátileté kariéry vydal více než padesát alb. Viděl jsel jsem ho jednou na vlastní oči (a slyšel na vlastní uši) – bylo to tuším v Lucerně. A vím, že roce 2000 hrál ve zlínském klubu Golem s Lubošem Andrštem. A kdysi jsem ho viděl v televizi, když hrál (a zpíval) s nějakými černochy písničku s názvem Jambalaya. Ta se mi moc líbila. Málokdo ví, že Jambalaya není dívčí jméno, nýbrž název tradičního kreolského pokrmu. V té písničce, kterou složil Hank Williams, se zpívá: „Jambalaya and a crawfish pie and a file' gumbo...“, což znamená, že dotyčnému zpěvákovi chutná Jambalaya stejně jako koláč z račího masa a polévka Gumbo, která se dělá z okry a další zeleniny, jakož i z masa. A pokud jde o Jambalayu, ta se také podobá polévce. Pravá cajunská Jambalaya se vaří z krevet, kuřecího masa, klobásek andouilletek, rýže a místní kreolské zeleniny (rajčat, cibule, česneku a celeru). 
         Zemřel také (bylo mu už 90 let) slavný anglický herec Christopher Lee, který hrál většinou záporné postavy, především upíry (například Dráculu) a vrahy. Autor bondovek Ian Fleming byl jeho bratranec a hrál s ním golf. Lee však hrál také Sherlocka Holmese, Rasputina a Sarumana v Pánu prstenů. Neplést si prosím s americkým známým šéfkuchařem Christopherem Lee (narozeným v roce 1975), který začínal u Daniela Bouluda a teď drží dvě hvězdy od Michelinu v restauraci Gilt v New Yorku. Mezi jeho nejslavnější recepty patří například „ožehnutý“ tuňák s kimči a cibulkovými plackami. Zesnulý herec se žádným receptem neproslavil. Ve svých rolích ovšem rád pil čerstvou krev. 
         Známý německý hudební skladatel a dirigent James Last zemřel v úterý ve věku 86 let. Po celém světě se prodalo více než 80 milionů jeho alb, z velké většiny šlo o orchestrálky. A pro nás je velice zajímavé, že v osmdesátých letech byly desky s Lastem nejčastěji hranou hudbou v evropských restauracích. Lastova nevtíravá hudba reprodukovaná ve střední intenzitě byla považována za ideální kulisu k dobrému jídlu.