Žhavou novinkou posledních dnů je
zpráva serveru Bloomberg, že v roce 2014 bylo poprvé snězeno více ryb chovných
než ryb lovených. Zpráva není zcela přesná, neboť se zmiňuje pouze o rybách
ulovených v „přírodních mořích a oceánech“ a jako protiklad uvádí „vodní
farmy“. Může ovšem jít o nepřesný překlad. Také tvrzení že „akvakultura se
stává obřím byznysem“ by si asi zasloužilo upřesnění. Jisté ovšem je, že
konzumace ryb v posledních letech roste – a to dokonce daleko rychleji, než je
to u hovězího, vepřového nebo drůbežího masa. Bloomberg tvrdí, že celosvětově
přibývá uvědomělé populace, která se snaží jíst zdravě a stále více uznává zdravotní benefity z konzumace ryb. Ryb v
mořích však rapidně ubývá, jednak vinou vzrůstajícího lovu, jednak vinou
přírody samotné, znečištění moře apod. Umělý chov ryb se tak stal zcela novým
výnosným byznysem. Farmy vznikají nejen v uměle vytvořených vodních nádržích,
ale také na jezerech, ve velkých řekách nebo v pobřežních vodách. Jde většinou
o sádky, jimž se říká „pohyblivé“, neboť nemají pevné stěny a jsou do velké
vodní plochy pouze ponořeny. Tak se chovají ve Vietnamu například ryby, jimž se
u nás říká Pangasius. Vyrůstají sice v tekoucí vodě (i když prý v nejšpinavější
na světě), avšak čelo plovoucí sádky je pevné, takže ryba nemusí čelit silnému
proudu, nemá potřebný pohyb a rychle přibírá na váze. Rybí farmy existují však
i v čistém a zdravém prostředí, je jich ovšem výrazně méně než těch
„nečistých“. Nejvíc farem je prý v Norsku a Kanadě. Do byznysu s rybími farmami
se dokonce dala i kanadská firma Cargill, která byla mnoho let největším
obchodníkem s obilím! Ekologové a ochránci zvířat se však na rybí farmy
nedívají s takovým nadšením jako obchodníci. Umělé vody jsou pro ně nepřirozeným
prostředím, ve kterém ryby velmi trpí. V oceánech nebo mořích se totiž
orientují v širokém prostoru všemi svými smysly a ve výrazně ohraničených
vodách rybích farem, kde jsou těla obratlovců stísněná, prý mohou ryby dokonce
zešílet. Ochránci přírody kritizují farmáře také za to, že rybám nedopřejí
životní prostor podle jejich potřeby. Chtějí totiž především, aby vyšší počet
ryb na jednom místě převážil ztráty způsobené úhynem. Ryby jsou pak v umělých
vodách zmatené a narážejí do stěn nebo do sebe navzájem a způsobují si tak
nepříjemná zranění. Poměrně velká ryba, jakou je třeba losos, tak stráví celý
život prakticky na jednom místě. Ekologové upozorňují i na chemikálie a
antibiotika, kterými se ryby na farmách krmí. A varují rovněž před nemocemi šířícími
se mezi rybami i do divokých vod.
A co tato zpráva znamená pro
labužníky? Už teď je v některých zemích povinností označovat ryby prodávané na
trhu také podle toho, kde byly uloveny, jestli ve volném moři či v jiném
přirozeném vodním prostoru, nebo v sádce či chovném rybníku. A ryby ulovené ve
volném moři jsou samozřejmě dražší než ty sádkové. Týká se to především lososů.
U těch divokých se dokonce někdy musí uvést, jestli byly uloveny lodí, která se
vrací do přístavu každý den, nebo lodí, která se vrací jednou týdně.