Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

8. ledna 2016



Často se setkávám s názorem, že labužnictví je hodně podobné sexu. Když jsem začal vydávat časopis Labužník a otiskovat v něm fotografie jídel, na tu dobu ještě velmi nezvyklé a hodně sugestivní, nazývali to někteří čtenáři „pornem“. Ano, dá se připustit, že úkolem takových fotografií je vzbudit chuť. A to je konec konců také úkolem porna. 
          Těch paralel mezi labužnictvím a sexem bychom jistě našli mnoho. Jednu jsem si přečetl v odborné učebnici „srovnávací literatury“. Francouzští básníci (z nich snad nejčastěji Appollinaire, píše se tam) s oblibou vzývali „vůni ženy“ (odér de fémine). Je velmi zajímavé, že ve francouzštině pro tuto vůni existuje jedno speciální slovo, sice nepoužívané často, avšak známé: cassolette. A jestliže znáte francouzskou kuchyni, napadne vás okamžitě slovo velmi podobné: cassoulet! Tato fazolová lahůdka má svá přísná pravidla (například šest škraloupů, jež vzniknou na povrchu při zapékání, se musí zamíchat zpátky do hrnce, až ten sedmý je možno ponechat), ale především: ono to neuvěřitelně svůdně voní! 
          V roce 1972 napsal anglický vědec, lékař a anarchista dr. Alex Comfort (1920-2000) knihu s názvem The Joy of Sex (Radost jménem sex), jež měla podtitul Cordon bleu Guide to lovemaking (Cordon bleu průvodce milováním). Majitelé školy Le Cordon Bleu však protestovali proti zneužití své značky a tak musela být kniha v podtitulu přejmenována na Gourmet Guide to lovemaking. Jednotlivé kapitoly měly gastronomické názvy: Předkrmy, Hlavní chody, Omáčky a marinády, Dezerty a podobně. Kniha byla napsána opravdu ve formě kuchařky plné receptů, pro jednotlivé lahůdky si dokonce ten mazaný vědec Comfort vymýšlel francouzské názvy, jež zněly jako autentické kulinářské výrazy: flanquette, cuissade, pattes d´araignée, postillionage... Comfortovi tato kniha vydělala tři miliony dolarů. Pikantní je, že na české Wikipedii se uvádí jako jedno z jeho děl také kniha s názvem Čínská kuchyně. Takovou knihu samozřejmě autor nikdy nenapsal. Kde to vzali, nechápu.
          Jistě víte, co je to Cordon Bleu. Na jídelních lístcích se toto sousloví objevuje jako název pokrmu, jemuž se česky zjednodušeně říkává „švýcarský řízek“: je to vlastně kapsa z telecího nebo kuřecího masa naplněná šunkou a sýrem, obalená v trojobalu a osmažená na tuku. Bohužel české jídelní lístky velmi často tento název komolí: někdy dokonce si můžeme přečíst nesmysl Gordon Blue. Cordon bleu doslova přeloženo z francouzštiny znamená něco jako „modrá stužka“. Ten pokrm se samozřejmě v ničem nepodobá modré stužce. V nejprestižnější kulinářské encyklopedii Larousse Gastronomique se tento termín vysvětluje takto: „Název převzat z lidového pojmenování vyznamenání Chevaliers du Saint-Esprit (Rytíř Svatého Ducha), které uděloval francouzský král Jindřich III. od roku 1578 významným osobnostem. Název byl pak používán také jako ocenění významných kuchařů.“ 
           Název se začal používat v 18. století pro luxusní bankety, hostiny šlechty. A potom jej převzala ta zmíněná pařížská škola Le Cordon Bleu, kterou založila v roce 1895 Marthe Distelová. Po 1. světové válce školu převzala Elisabeth Brassartová, umístila ji do historické budovy v Rue de Fauburg Saint Honoré a potom otevřela i filiálku v zámku Chateau de Montjean. Dnes má škola asi padesát filiálek po celém světě. Absolventi jsou velmi respektovanými odborníky.
           A název „švýcarského řízku“, tedy jeho recept, zřejmě vznikl na této slavné škole, jako ostatně mnoho dalších receptů. Ale jakousi shodou okolností zrovna tomuhle pokrmu ten název zůstal, vžil se a je používán na celém světě.
           Mimo jiné:  také jedno italské pivo se jmenuje Nastro Azzurro – a to v překladu neznamená nic jiného než „modrá stužka“! Prý se tak jmenoval jakýsi jachtařský závod, který byl italským pivovarem sponzorován.
           Vraťme se však zpátky k podobnostem mezi jídlem a sexem.
           Nedávno jsem někde četl článek, který se pokoušel o zajímavou paralelu: rozdíl mezi erotikou a pornem je prý podobný, jako mezi jídlem a krmivem. Nebudu se detailně zabývat tím, co je erotika a co je porno. Jen ve zkratce upozorním, co jsem už řekl a napsal mnohokrát, například ve své knize o pornografii. Že totiž porno je pouze to, co má sloužit jako pomůcka k masturbaci. Erotika takovou pomůckou být může, ale nemusí. 
          Tak. A teď si ujasněme, co je jídlo a co je krmivo. Nejprve to druhé: musí ho být dostatek. Kvantita je nejdůležitější předností krmiva. Za druhé: musí být vydatné. Musí tedy obsahovat látky, důležité pro zdárnou podporu organismu tvora, který je krmen. Za třetí (ale to už není nezbytná podmínka) musí být levné.

          Kdežto jídlo nemusí být nutně pro organismus důležité a prospěšné, může mu dokonce i trošičku škodit. Může ho být jen maličko. A může být velmi velmi drahé. Avšak jednu vlastnost nezbytně mít musí: musí být chutné!