Žhavou novinkou tohoto týdne je prodej obrovského tuňáka na první letošní aukci na tokijském rybím trhu Cukiji. Ryba vážila 200 kg a byla prodána za neskutečných 14 miliónů jenů, tedy 2,95 miliónu korun. Média tvrdí, že to byl tuňák modroploutvý, avšak my víme, že tento název není přesný. V podstatě jde o tuňáka obecného (Thunnus thynnus), který se dá chovat i v sádkách. Dosahuje běžně délky 2–2,5 metry při váze mezi 225 a 250 kg. Vítězem aukce (a tedy kupujícím) byl pan Kijoši Kimura, prezident společnosti Kiyomura Corp, která je vlastníkem řetězce suši restaurací Sushi-Zanmai v Japonsku. Tuto první aukci roku, kterou bedlivě sledují média z celého světa, vyhrál tento muž již pátý rok po sobě! V roce 2013 zaplatil dokonce Kimura za tuňáka vážícího 222 kilogramů rekordních 155,4 miliónu jenů (asi 34,3 miliónu Kč). To byl skoro trojnásobek dosavadního rekordu z roku 2012. Prodejce tvrdil, že letošní dvousetkilový tuňák byl chycen severně od Japonska, nedaleko břehů u města Oma. Zaplacení vysoké částky v tomto období roku se v Japonsku považuje za příznivé pro obchod a prosperitu podnikání v novém roce. Ceny tuňáků, zvláště lovených v moři, rok od roku rostou. Za nárůst cen může hlavně celosvětově vysoká poptávka po suši. Maso tuňáků, které má jemně růžovou až červenou barvu, se totiž používá k přípravě suši všude na světě, avšak používá se také k přípravě pokrmů sašimi, to znamená všech pokrmů ze syrového rybího masa. Nejlepší plátky tuňáka s vysokým obsahem tuku se v luxusních suši barech v Tokiu prodávají i za 2000 jenů (asi 440 Kč) za kus. Obliba těchto pokrmů se přitom zvyšuje tak rychle, že kvůli vyššímu výlovu v mořích tuňáků ubývá. To se nelíbí ochráncům životního prostředí. Japonci zkonzumují až 80% tuňáků, které se vyloví ze všech světových moří. Rekordní cena představuje ohromujících zhruba 700 000 jenů (asi 154 000 Kč) za kilogram masa. Vysoké ceny na aukcích přitom nemusejí nutně odrážet mimořádnou kvalitu masa. K růstu ceny přispívá i to, že tuňák je teď na seznamu ohrožených druhů. Množství ulovených tuňáků se však přesto za poslední dekádu zdvojnásobilo. V listopadu 2009 Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (ICCAT) snížila celosvětové kvóty pro lov tuňáka cca o 40% na 13,5 tisíce tun ročně. V březnu 2010 se však signatářské země CITES nedokázaly dohodnout na ochraně tuňáka. Lobby proti restrikcím byla vedena především Japonskem a Libyí. Zajímavé je, že za vlády diktátora Kaddáfího byl lov tuňáků moudře omezen. Po jeho pádu však padlo i toto omezení. Bezútěšná situace vede některé ekologické organizace k protizákonným akcím namířeným na velkoproducenty pokrmů z tuňáka – naposledy se jejich terčem stala italská a libyjská flotila poblíž severoafrického pobřeží. Průmyslový lov pomocí vakových sítí a longliningu vede kromě devastace populace tuňáka také k vedlejším škodám, protože decimuje ohrožené mořské želvy, ptáky a savce. Také umělý odchov však přibližuje tuňáky vyhubení, protože je k němu potřeba odchytit mladé jedince ve volné přírodě, kde pak nedochází k přirozené reprodukci. Navíc k vykrmení jednoho kilogramu tuňáka je zapotřebí dvaceti kilogramů jiných divoce žijících ryb. Ekologicky šetrným lovem tuňáka je chycení na prut s vlascem nebo pomocí vláčení nástrah (trolling) a to nejlépe tuňáka pruhovaného, který není tolik ohrožen. Ve Velké Británii se některé obchodní řetězce dostaly pod tlak konzumentů, aby řádně lovené tuňáky označily na obalu výrobku.