Vynikající francouzský scénárista Jean-Claude Carrière vzpomíná ve své knize Léta utopie na jednu postarší Španělsku, která při ukusování dortu říkala: „Jaká škoda, že to není hřích!“ Francouzský filozof Georges Bataille tvrdí, že rozkoš vzniká především překračováním zákazů, transgresí. Jeho úvahy se týkají zejména sexu, avšak také v našemu vztahu k jídlu najdeme mnoho příkladů, kdy „zakázané ovoce víc chutná“.
Slavná krasobruslařka Ája Vrzáňová se jednou přiznala: „To je svatá
pravda. Já byla odjakživa na sladký. Zbožňovala jsem
rakvičky, horkou čokoládu se šlehačkou nebo borůvkový koláč. Toho bych snědla
celej plech. A taky makový buchty. Maminka byla dobrá kuchařka, když jsme měli
hosty, dělávala takový malý buchtičky a na ně lila šodó. V tom šodó bylo
šampaňský. Od té doby miluju šampaňský. To všechno jsem měla jako sportovkyně
zakázaný. Něco na sebe prozradím. První sklenku červeného vína jsem vypila,
když mi bylo osm let. A pivo jsem tatínkovi upíjela z půllitrů, když mě poslal
do hospody ve Slezské ulici, ta hospoda je tam dodnes. Měla jsem takový košíček
na šest půllitrů. Chodily jsme pro
pivo s mou sestřenicí a vždycky jsme si trochu lízly, ale to bylo jenom ve svátek.“
Přísné zákazy nejsou ovšem, pokud jde o jídlo, nijak časté. Nejpřísnější
zákaz se ovšem týká pojídání lidského masa. A také drog. Ostatní zákazy jsou
spíše náboženského charakteru, jako například u Židů, kde se smí jíst jen to,
co je Kašer (hebrejsky כשר, doslova „vhodné“). Seznam pravidel
pro rituální způsobilost se jmenuje Kašrut (hebrejsky כַּשְרוּת). Vhodnost pokrmů a nápojů určuje Tóra, ta stanovuje
druhy zvířat, která jsou povolena k jídlu i která jsou zakázána. Tóra
například zakazuje konzumaci krve, hmyzu, masa a mléka zakázaných zvířat
(prasata, velbloudi a další lichokopytníci, z ptáků dravci, mrchožrouti a
masožravci, z ryb ty, jež nemají ploutve a šupiny) a v určitých dnech chléb z
kvašeného těsta.
Košer (sefardská verze Kašeru)
zásady nedodržují reformní židé (v USA je jich prý asi 1,5 milionu), kteří
pokládají za Žida každého, kdo má židovského otce nebo matku. Nejortodoxnější
Židé jsou Chasidé, kteří chodí v černém, nosí pejzy a klobouk. Těch je prý asi
stejné množství, dodržují přísně Kašrut a uznávají za žida jen toho, kdo
měl židovskou matku. Mezi těmito dvěma skupinami je jedna oficiálně
„neutrální“, také stejně početná – a ta se pokládá za „konzervativní“a má blíž
k Chasidům.
Už mnoho let je ve
většině zemí zakázaný absint. Jestliže se někde objevuje (například u nás), pak
nesmí obsahovat víc než povolené procento halucinogenní látky thujonu.
Existují však i delikatesy, jejichž konzumací můžete překročit zákon, i když se
nejedná o drogy ani o látky životu nebezpečné. V těchto zákazech je
nejpřísnější Amerika.V USA je spousta jídel zakázaných. Například haggis, nejmilovanější skotská tlačenka, se tam nesmí prodávat od roku 1971. Americkým úřadům se nelíbí, že se haggis tradičně plní do ovčích vnitřností. Celníci tuto skotskou pochoutku zabavují hlavně proto, že obsahuje plíce, jejichž dovoz je v USA od sedmdesátých let přísně zakázán. Zákaz se však nevztahuje na haggis, který pro americký trh některé firmy vyrábějí z jiných surovin.
Tučná husí játra Foie gras jsou v USA neustále na hraně zákazu, v některých státech už jsou zakázána, v některých ještě ne. Pro zákaz se pořádají kampaně, v nichž vystupují slavní herci a zpěváci, ochránci zvířat. Nedávno podnikla takovou kampaň dokonce i Pamela Anderson, jejíž nahé tělo zná celý svět. Pamele je líto husiček, jež jsou násilně krmeny tak, aby jejich játra co nejvíc hypertrofovala.
Na vůbec nejchutnější sýr francouzský sýr Roquefort uvalila v roce 2009 administrativa prezidenta Bushe 300% daň, což tento sýr prakticky vyřadilo z amerického trhu. Teprve na nátlak Evropské unie byla daň zrušena. V Austrálii a na Novém Zélandu byl tento sýr vyráběný tradičně (tedy z nepasterizovaného mléka) zakázaný až do roku 2005. Legenda praví, že tento sýr objevil pastýř, který zapomněl v jeskyni tvaroh z ovčího mléka a když ho za měsíc našel, snědl ho, i když byl sýr promodralý plísní. A chutnal mu. V roce 1411 udělil císař Karel VI. monopol na jeho výrobu obyvatelům městečka Roquefort-sur-Soulzon. V roce 1925 byl sýr Roquefort prvním sýrem, jemuž je udělována certifikace vysoké kvality: Appellation d' Origine contrôlée.
Druhým zakázaným sýrem je Mimolette, vynikající oranžovo-narůžovělý sýr vyráběný v okolí Lyonu už stovky let. Nedávno zásilku této lahůdky odmítli američtí úředníci vpustit do země, protože na jeho povrchu našli příliš mnoho roztočů. Bez nich by ale Mimolette nebyl, čím je. Právě roztoči mu totiž umožňují dozrát do správné barvy, chuti a vůně.
A ještě sýr do třetice. Mnozí labužníci jezdí na Sardinii jen z jednoho důvodu: ochutnat Casu Marzu. Všude jinde totiž je prodej tohoto sýra zakázaný. Proč? Doslovný název by se dal přeložit jako „shnilý sýr“, ale skutečnost je ještě komplikovanější. V tomto ovčím sýru se hýbají larvy sýrorodky drobné (Piophila casei) – a sýr se jí i s nimi! Larvy musí být ještě živé! Jsou-li mrtvé, znamená to, že sýr už je ve stavu, kdy je nebezpečné jej pozřít. Larvy (bíloprůhlední červíci) totiž kyselinami ze svého zažívacího traktu rozpouštějí tuky. Sýr je díky nim měkčí a vláčnější. Larev jsou v jednom bochníku tisíce. Když jsou larvy čiperné, dokážou vyskočit až do výšky 15 centimetrů. Čím čipernější, tím lepší. Dodávají sýru příjemnou štiplavou chuť. Někteří méně otrlí labužníci si larvy před konzumací rozmačkávají.