Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva o sebevraždě šéfkuchaře Benoita Violiera. Většina českých médií (přejímacích slepě zprávu ČTK) ho nazvala „nejlepším kuchařem světa“, což je ovšem nesmysl. Francouzsko-švýcarský šéfkuchař Benoit Violier šéfoval restauraci Restaurant de l'Hotel de Ville ve švýcarskémm městečku Crissier nedaleko Lausanne. Tato restaurace byla sice v prosinci loňského roku vyhlášena nejlepší na světě, avšak šlo jen o podivný žebříček francouzského ministerstva zahraničí nazvaný La Liste, který sestavuje pořadí 1000 podniků ze 48 zemí. Tento seznam je reakcí na daleko věrohodnější britský žebříček 50 nejlepších restaurací světa San Pellegrino, který pořádá časopis Restaurant Magazine. V britské anketě, v níž hlasují odborníci z celého světa, se Restaurant de l'Hotel de Ville loni neumístil ani v první stovce, další místa nejsou uváděna. Měl sice tři hvězdičky Michelin, avšak Violier určitě nebyl odborníky pokládán za nejlepšího kuchaře na světě. Tímto titulem bývají seriózními médii označováni například Heston Blumenthal, Joël Robuchon, Thomas Keller, Yannick Alléno, Alain Ducasse nebo Paul Bocuse.
Čtyřiačtyřicetiletý Violier byl v neděli pozdě odpoledne nalezen doma mrtvý ve svém bytě v Crissieru. Jak s odvoláním na policii informovala agentura AFP, patrně spáchal sebevraždu. Policie v prohlášení upřesnila, že se Violier zřejmě zastřelil.
Podle švýcarského zpravodajského serveru 24 Heures se měl Violier v Paříži zúčastnit slavnostního zveřejnění nového vydání michelinského gastronomického průvodce. Violier převzal restauraci s manželkou Brigitte v roce 2012 poté, co odešel na odpočinek jeho mentor Philippe Rochat - jeden z velikánů francouzské kuchyně. Rochat zemřel v loňském roce v důsledku onemocnění, které si prý uhnal cyklistikou.
Violier není prvním slavným šéfkuchařem, který ukončil život vlastní rukou. Jakkoli se o příčině jeho sebevraždy dá zatím pouze spekulovat, média v této souvislosti uvádějí případ z roku 2003, kdy spáchal sebevraždu francouzský šéfkuchař Bertrand Loiseau, který se zastřelil ranou z lovecké zbraně do úst. Tehdy se ve Francii rozproudila debata o depresívním vlivu gastronomických průvodců a kulinárních kritiků. Dvaapadesátiletý Loiseau, který špičkovému vaření zasvětil život, se údajně děsil možnosti pohoršit si v hodnocení prestižních gastronomických publikací. Jeho přátelé však tvrdí, že důvodem sebevraždy bylo něco naprosto jiného, co nesouviselo s gastronomií. Já jsem Bertranda znal a mám stejný názor jako oni.
Jistě, někteří kuchaři asi čelí psychickému tlaku z hodnocení jejich práce Michelinem nebo GaultMillau. Například největší pařížský expert na zvěřinu Gérard Besson prý odnesl ztrátu michelinské hvězdičky infarktem. V roce 1966 spáchal sebevraždu Alain Zick, když jeho podnik ztratil hvězdu Michelin. Sebevraždu kvůli ztrátě hvězdičky spáchal i další kuchař, v roce 1958 to byl šéfkuchař restaurace Relais de Sainte Anna v Porquerolles na Azurovém pobřeží. Mimochodem: na jeho příkladu vidíme, jak média dovedou slepě opisovat. Ten případ jsem totiž popsal v knize Labužníkovy historky. A uvedl jsem chybně název toho místa: Poquerolles. Když se dnes podíváte na internet a zadáte tohle heslo, objeví se vám asi dvacet vět doslova opsaných z mé knihy. Dokonce jedna v angličtině z nějaké izraelské webové stránky.
A ještě jedna žhavá novinka: druhou hvězdičku Michelin získala v pondělí restaurace Paloma v Mougins na Azurovém pobřeží. Čekalo se to, neboť mladý šéfkuchař Nicolas Decherchi patří už dlouho mezi největší talenty ve Francii. Pro nás je zajímavé, že majitelem tohoto podniku je Andrej Babiš. Má však prý ve smlouvě, že nesmí do provozu restaurace zasahovat.