Za patrona kuchařů bývá považován svatý Vavřinec (Laurentius). Byl to prý za živa římský klerik (původem však Španěl), který byl umučen v roce 258. Jeho svátek se slaví 10. srpna. Podle legendy byl Svatý Vavřinec mučen tak, že ho opékali na železném roštu nad žhavým uhlím. Během této tortury prý mučedník křičel: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu!“ To je snad jediný důvod, proč je tento svatý muž dnes patronem kuchařů. Česká kuchařská asociace dokonce vyznamenává své významené členy medailí nazvanou Kříž svatého Vavřince, kterou zatím obdrželo asi 37 lidí.
Četl jsem však někde, že také svatá Marta (má svátek 29. července) do oboru Vavřincovi fušuje, je prý patronkou kuchařů, kuchařek, hostinských a dívek zvaných au-pair, tedy chůviček. Ježíš s učedníky prý byl jednou hostem v jejím domě, jak tvrdí svatý Lukáš, Marta jim uvařila a obsloužila je. Posluhovala prý také při hostině v domě Šimona Malomocného v sobotu před Květnou nedělí. Svatý Jan píše v 11. kapitole svého evangelia o Martě, že byla při vzkříšení svého bratra Lazara. Někteří znalci bible zase tvrdí, že patronem hostinských (ale také řidičů a policajtů) je svatý Kryštof! A patronem včelařů je prý svatý Ambroš! A patronem pekařů kromě Vavřince také svatý Klement! Nuže tedy, dobrá. Ale co ten Vavřinec? Uměl vůbec vařit? Jak k tomu patronství vlastně přišel? Jen díky svému ugrilování? Znám dokonce i jedno pivo, které bylo po něm nazváno, je to chodovský světlý ležák jménem Vavřinec. Prý byl tak nazván proto, že svatý Vavřinec je s chodovskou historií úzce spjat. Jak? Inu, je tam barokní kostel sv.Vavřince, vybudovaný v letech 1725-1733. Kostel byl nazván po Vavřincovi zřejmě kvůli ústřednímu obrazu na hlavním oltáři: namaloval ho Maur Fuchs z Tirschenreuthu a zobrazuje upálení svatého Vavřince. Kostelů připsaných tomuto svatému je v Česku ovšem daleko více (prý asi patnáct, například jeden v Jilemnici), nejznámější z nich je v Praze na Petříně u rozhledny, stavěl ho slavný Kilián Ignác Dientzenhofer.
A pak jsou zde pranostiky. Například: Jak Vavřinec navaří, tak se podzim podaří. Co Vavřinec v srpnu neuvaří, to už v září nedosmaží. Nebo: Jak Vavřinec zavaří, Bartoloměj zasmaží. Na svatého Vavřince brambory do hrnce! Když o svatém Vavřinci slunce svítí, budem dobré víno míti.
Myslím, že v Brně byl kdysi nějaký kuchař, který se jmenoval pan Vavřinec. Ale už si nevzpomenu, kde vařil. Vlastně ne, co to plácám, ten kuchař se nejmenoval Vavřinec, nýbrž Vařílek! Jiří Vařílek šéfoval kuchyni v brněnské vinárně U královny Elišky. V Brně (Řečkovicích) však funguje restaurace Svatovavřinecký dvůr, ještě jsem tam bohužel nebyl. Mají na lístku smažené tvarůžky. Restaurace u Vavřince je také v Ronově nad Doubravou nebo ve Velkých Pavlovicích. Pizzerie Vavřinec je v Roudnici nad Labem. Hotel U svatého Vavřince je ve Vrchlabí.
Vybavuju si ještě jistého Vavřince z Březové, který v roce 1420 napsal Husitskou kroniku. A mimochodem: českých příjemní Vavřinec je na příslušné webové stránce v současné době zaznamenáno 158. Tolik je dnes mezi námi Vavřinců.
Jméno Vavřinec je odvozeno od vavřínu, tedy bobkového listu (laurus). To je další spojení Vavřince s vařením. Ve skutečnosti to však znamená „ověnčený“ neboli „vítězný“.
Vy už mi v této chvíli jistě vyčítáte, že jsem zapomněl na Svatovavřinecké víno. Ovšem! To je určitě významné spojení Vavřince s gastronomií! Tohle víno se vyrábí i u nás z odrůdy zvané Saint Laurent, což je středně pozdní moštová odrůda, používaná k výrobě červených vín. Odrůda náleží k širší rodině odrůd Pinot a vznikla patrně v Alsasku spontánním křížením odrůdy Pinot Noir se zatím blíže neurčenou odrůdou. Tato odrůda se v Alsasku pěstovala pod názvem Schwarzer prokazatelně již v 18. století. Do Státní odrůdové knihy České republiky byla odrůda zapsána již v roce 1941. Odrůda je odolnější proti plísni révové (Plasmopara viticola), protože má hutné, kožovité listy. Ve světě se však na Svatovavřinecké nahlíží spíše jako na odrůdu průměrné kvality. Název byl prý určen proto, že toto víno se začíná v Alsasku barvit obvykle kolem 10. srpna, tedy na Vavřincův svátek. Potměšilí vinaři tvrdí, že hrozny jsou v té době opékány sluncem tak, jako byl zaživa opékán nebohý světec a mučedník. Křížením odrůd Svatovavřinecké a Frankovka vyšlechtil roku 1922 Friedrich Zweigelt v Rakousku úspěšnou odrůdu Zweigeltrebe, velmi vhodnou pro podmínky půdní i sluneční v Rakousku i na jižní Moravě. Roku 1961 vznikla ve Velkých Pavlovicích křížením stejných rodičů, ale v opačném pořadí, odrůda André. Z dalších kříženců, kterým je jedním z rodičů odrůda Svatovavřinecké, lze uvést například u nás vyšlechtěné odrůdy Neronet, Ariana, Cerason, Fratava, Laurot či Sevar.
Boccaccio má v Dekameronu historku o podvodníkovi, který se vydával za mnicha, ukazoval lidem husí péro a tvrdil, že je z křídla archanděla Gabriela. Když mu místo péra strčili do krabičky kus uhlí, neztratil duchapřítomnost a tvrdil, že je to uhlí, na němž byl pečen svatý Vavřinec.