Některé státy se pyšní vlajkami, na nichž jsou zobrazeny nejrůznější symboly: srpy a kladiva, hvězdy, měsíc, orli, sokoli, dokonce i papoušci, slunce, javorové listy, cedry, bojové štíty... V této věci jsou Češi vlastně příliš jednoduší. Modrý klín může znamenat nebe, ale také nemusí. Červený pruh je možná krev, ale může to být třeba i mrkev. Nemyslíte?
Je třeba uznat, že typické české lahůdky jako pivo a vepřo-knedlo-zelo se nepyšní příliš atraktivními barvami. Tyto barvy by se na praporu moc nevyjímaly. Při trošce dobré vůle bychom mohli připustit, že bílá barva symbolizuje pěnu na pivu. Modrá barva by mohly být borůvky, které u nás pořád ještě dost hojně rostou. A červená barva by při trošce dobré vůle mohly být třeba zralé třešně nebo třeba syrový vepřový řízek.
Jedna australská reklamní agentura si vymyslela originální kampaň pro podporu veletrhu jídla (International Food Festival), který se koná každoročně v Sydney a je největší australskou gastronomickou akcí – přiláká pokaždé kolem milionu návštěvníků a hostí vyhlášené šéfkuchaře z celého světa. Takový festival si jistě zaslouží pořádnou a vtipnou reklamu. Ujala se jí tedy agentura WHYBIN\TBWA a její kampaň opravdu stojí za to. Hraje si se stereotypy pokrmů, které jsou v daných zemích typické. A tak vzniklo sedmnáct vlajek vytvořených z jídel, která se v těchto zemích nejčastěji pojídají. A je to nejen vtipné, ale současně poučné: nejenže si takhle připomenete vlajky, ale ještě si je spojíte s kulinárními zážitky! Teď už jen otázka na vás: jak byste si představovali českou vlajku? Jak do ní zakomponovat pivo nebo vepřo-knedlo-zelo?
Na jiném festivalu zase vytvořili vlajky států z jídla, typického pro tu kterou zemi. Tak například japonská vlajka má uprostřed bílého pole (rýže) kolečko z červeného syrového masa sašimi. Francouzská má vlevo modrý sýr roquefort, uprostřed bílý sýr camembert a vpravo červené vinné hrozny. Itálie má samozřejmě barvy pizzy Marguerita: zelená bazalka, bílá mozzarella, červená rajčata. Mozzzarellu mohou nahradit bílé spaghetti. Ostatně Pizza Marguerita vznikla úmyslně v barvách italské vlajky, k poctě italské královny.
Na skutečných vlajkách států se málokdy najde nějaký gastronomický symbol. Na vlajce Barmy byly donedávna klasy rýže, avšak dnes už byla vlajka zjednodušena a nic k jídlu na ní není. Vlajka státu Fidži měla mít v modrém poli mušli hřebenatku, nakonec ale pořád ještě platí koloniální vlajka s fidžijským tradičním znakem, na němž jsou sice zobrazeny trsy banánů, kokosové palmy, cukrová třtina (a mušli hřebenatku rozevírá lev), ale je to tak malinké, že to nerozeznáte. Někdejší stát Zanzibarský sultanát, na jehož území se hodně pěstují palmy Raffia a koření (hřebíček, skořice, muškátový oříšek a pepř) měl kdysi na vlajce hřebíček. Potom se Zanzibar spojil s Tanganikou a vytvořil nový stát Tanzanii, na jehož praporu už hřebíček není.
Jedinou raritou v tomto směru je zřejmě vlajka Grenady. Grenada je ostrov v Karibském moři. A je to také samostatný stát. Patří do Malých Antil, leží nedaleko venezuelského pobřeží. Blízko jsou Trinidad a Tobago, na druhé straně Svatý Vincent a Grenadiny. Hlavní městečko Grenady se jmenuje Saint George´s. V roce 1498 (v době své třetí objevitelské výpravy) tam připlul Kolumbus. Krátce tam vládli komunisté. Naštěstí jen krátce.
Nejprve se zde za vlády Francouzů pěstovalo především kakao a třtinový cukr. Potom však se hlavním produktem staly muškátové oříšky, které má nyní stát dokonce na své vlajce. Vlajka je rozdělena do čtyř trojúhelníků, v jednom z nich je hnědý muškátový oříšek vyčnívající ze žluté dužiny.
Muškátový oříšek je zajímavá kuchyňská surovina, používá se samozřejmě téměř vždy jako koření, nikdy není hlavní surovinou určitého pokrmu. Používají se k dochucování masitých jídel, polévek, ragú, do pečiva, má značné uplatnění v potravinářském průmyslu, ale i v parfumérii a likérnictví. Je to vlastně vysušené semeno, endopsperm plodu pocházející z ozdobného stromu: muškátovník pravý (Myristica fragrans) roste právě na Grenadě velmi hojně. Jeho bratrem je muškátovník vonný zvaný Macizeň.
Velikost muškátového oříšku se pohybuje v rozmezí 2 až 4 cm, je vejčitého tvaru, světle hnědé barvy, na povrchu je mírně vrásčitý. Chutí muškátového ořechu je několik, jsou ovlivněny zejména obsahem různorodých silic. Kromě oříšku se jako koření využívá také jeho sušených květů. Muškátový květ se používá v malých dávkách pro svojí výraznou vůni. Jako koření strouhaný muškátový oříšek podporuje chuť k jídlu a zajišťuje klidné trávení. Je také považován za lék, pomáhá léčit astma, nespavost, pankreatidu, nefritidu, pomáhá při zmírnění průjmů či nadýmání. Ve větších dávkách se prý chová jako delirogenní narkotikum, ačkoliv je jako droga zneužíván zřídka, mnohdy z pouhé zvědavosti. Velká většina lidí jej však posléze hodnotí veskrz negativně pro jeho nepříjemné účinky fyziologické i duševní. Ve vysokých dávkách (nad 25 - 30g) vede požívání muškátového oříšku ke ztrátě vědomí a křečím, které poté obvykle vyúsťují v kóma. V nižších dávkách se projevuje jako účinné narkotikum narušující kvalitativní úroveň vědomí, jelikož působí jako anticholinergikum. Intoxikace je navíc dlouhodobá a vysilující, zbytkový diskomfort a bolesti hlavy mohou přetrvávat i několik dní.
Avšak pozor! Muškátem jsou také nazývány některé další rostliny, například květina pelargónie, kterou známe z balkonů a okenních říms. Červené květy jsou typické svou převislostí, jako by přepadávaly v girlandách od oken. Také oblíbená odrůda hroznového vína, respektive přímo pět odrůd (alexandrijský, hamburský, moravský, žlutý, Ottonel) je nazývána muškátem. A nakonec i jeden druh hrušek se nazývá muškatelky.